V dnešním světě převládajícího moderního internetového businessu bychom jen horko těžko hledali nějakou firmu, jež by aspoň v nějaké míře nevyužívala služeb serveru či serverů. Jistě tedy nemůže uškodit mít za podobné situace v záloze pár dobrých zásad, jak co nejvíce prodloužit dobu jeho provozu.
Pražské datacentrum Master Internet (foto: Karel Wolf).
Pro účely našeho článku je poměrně jedno, jestli používáte server vlastní, pronajatý a zda se nalézá v podobě reálné či virtuální (zapomnětlivým jedincům připomínáme, že virtuální je ten, na který se nedá postavit hrnek s kávou). Udržet server co nejdéle „naživu“ (resp. mít jej v okamžitě zapnutelném stavu) je cílem každého firemního datového centra i lokální sítě.
Tak či onak, i přes výše řečené si může opravdu jen málo z manažerů a IT správců zodpovědně říct: „Dělám pro náš server maximum.“ Čím více komplexní máte strukturu sítě a čím větší jsou závislé počty dalších počítačů na tomto serveru, tím spíše je nutné podobná pravidla nepodcenit a zcela bez výjimky dodržovat všechny uvedené zásady! Je dobře známým faktem, že při výpadku serveru firma stojí, což ji může hravě stát i miliony za hodinu výpadku. Jistě tedy budete souhlasit, že špetka prevence je na místě.
Jestliže se i vy chcete u všeho serveru dočkat opravdu požehnaného stáří, držte se následující šestice rad:
1. Používejte rozum – nemrhejte čas, energii ani peníze na server, který je mimořádně problémový, stále nepracuje tak jak má nebo je provozován na zastaralém hardware za hranicí své životnosti. Možná byste z něj ještě kapku výkonu na pár týdnů provozu vymačkali, ale
opravdu to stojí za ty problémy se stabilitou?
2. Berte kvalitní hardware – cesta za nefunkčními servery je dlážděna špatným hardwarem a úmyslem ušetřit pár tisícikorun. Raději proto znovu připomínáme, že firma posléze ztratí na nefungujícím provozu klidně i stokrát až tisíckrát tolik, na kolik by ji přišel kvalitní
server.
3. Klaďte důraz na bezpečnost – víme, že to zní trochu jako fráze, to nicméně nijak nesnižuje platnost konstatování. Nedopusťte, aby se vám v serveru „vrtal“ nějaký hacker (s jednou výjimkou – viz dále). Samozřejmostí musí být i kvalitní firewall a aplikace odhalující
malware ve všech formách. Některé firmy rovněž v této souvislosti tvrdí, že bezpečnost provozu se jim radikálně zvýšila poté, co firma začala čas od času ověřovat jeho provoz bezpečnostním auditem či „dvorním“ hackerem.
4. Najděte si dobré nástroje pro práci i monitorování – nelze pochopitelně očekávat kvalitně běžící a monitorovaný server bez patřičně kvalitních pracovních nástrojů (tím máme na mysli všechny ty utilitky pro nastavování práv, provozu, bezpečnosti, sledování
trafficu, …). Pokud se snad schyluje k nějakým problémům, je naprosto klíčové, aby byly včas zpozorovány jejich příznaky a popřípadě se dopředu zavedly příslušná opatření.
5. Rutinně praktikujte údržbu a aktualizujte vše podstatné – taktéž zdánlivě samozřejmá věc, kterou však stále v řadě firem lidé trestuhodně opomíjejí. I zde si proto uvědomte, že prevence je mnohem levnější, nežli reálné ztráty nedozírných následků (když nestihnete
zakázku pro firmu X, je logické, že příště půjde pro zboží/služby jinam).
6. Pečlivě plánujte – ještě před tím, nežli vůbec spustíte první server, je potřeba přesně vědět, k čemu, jak a kde bude sloužit. Firma, která koupí server, zařadí jej do firemní sítě, spustí jeho provoz a až PAK přemýšlí, co má vlastně v úmyslu s ním provádět, si
říká o velké problémy.
Dosáhnutí mistrovství v maximalizaci serverového provozu je zároveň věda i umění.
Stejného názoru je kupříkladu i Walter Beddoe (viceprezident IT a logistiky u firmy Six Telekurs USA poskytující finanční data i informace): „Jde o kombinaci celé řady rozdílných věcí počítaje v to kompetentní zaměstnance, používání spolehlivého hardwaru, aplikaci dynamických bezpečnostních postupů, přijetí dobrých správcovských zásad a především – musíte být vnitřně rozhodnuti udělat pro server a situaci to nejlepší po všech stránkách.“ Z této věty bychom vypíchli poslední řečené a kapku jej rozvinuli: základním pravidlem jakéhokoliv serverového provozu je jeho potřebnost. Existuje totiž řada míst, kde jsou servery bez důvodu nasazovány a je tu zbytečně zesložiťována podniková infrastruktura, jelikož se „musí něco v rámci zvýšení efektivity přece zavést!“ Často také, jelikož je to právě „in“, nařídil nějaký manažer zavést server virtuální. Na mnoha pozicích se tak nachází 1-2 virtuální servery, ačkoliv je firma vlastně až tak kriticky k ničemu nepotřebuje, jen zbytečně zatěžují síť i prostředky, odčerpávají zdroje i čas lidí, jenž by měl být věnován spíše serveru hlavnímu.
Alan Howard (IT manažer na princetonském radiologickém oddělní) má také jasno: „Neztrácejte čas ani neplýtvejte prostředky na věci, které nejsou nezbytné k prodloužení doby provozu.“ Pod tím je pro změnu na mysli kupříkladu zbytečný clustering – jaký smysl má ve firmě provádět postradatelné zapojení do clusteru, když vás při havárii stejně zajímá primárně to, jestli běží server hlavní? Starat se za podobné situace ještě navíc o server sekundární je často naprosto zbytečné.