Ať už je společnost plánující zavedení cloudových technologií o deseti zaměstnancích, nebo má 10 divizí o sto lidech, musí se vždy podívat ekonomické realitě do očí a uvědomit si, že cloud computing vždy vyžaduje nějakou formu ukládání a správy dat. Ta ale není tak jednoduchou věcí, jak by snad mohla znít.
Co by se tak slušelo říci úvodem. Přechod ke cloudu přináší nové výzvy do většiny tradičních firemních oblastí a ukládání dat samozřejmě není výjimkou. Práce s daty (již tak nepřehledná díky virtualizovaným systémům, páskovým jednotkám, network-attached storage (NAS), lokálním ukládacím skladům a sítím atd. atd.) tak dostává opět další rozměr, jelikož data v cloudu sdílí jediný prostor. Správný management ukládaných dat je zkrátka klíčovou otázkou pro kvalitní rozvržení různých stupňů funkčnosti služeb a zabezpečení informací klíčových pro business.
Před bezhlavým se vrhnutím do cloudových vod by firma určitě měla ještě zhodnotit, jak by se její ukládací kapacity daly v cloudu nejlépe využít. Ještě před tím je ale potřeba ujasnit si již existující modely cloudcomputingu ve firmě, které se vyskytují v celkem třech podobách: soukromý (firma hostuje, vlastní a spravuje svůj
server), dále veřejný (třetí strana vlastní a spravuje infrastrukturu cloudu) a do třetice kombinovaný, v němž se oba řečené postupy mísí.
Je zajímavé, že navzdory zřejmým výhodám cloudu jen opravdu málokterá firma z jej dokáže opravdu dokonale vytěžit (nespokojte se nikdy jen s jeho částečným „vytěžením“).
1. Data Lifecycle Management aneb správa životního cyklu dat
Aby byla práce s daty v cloudu skutečně perfektně navržená, vyžaduje samozřejmě více, nežli jen prosté sesypání na jednu virtuální hromadu. Vezměme si pro příklad zdravotnické centrum: když přivezou pacienta do nemocnice, potřebují se co nejdříve a nejrychleji dostat k posledním datům, na nichž jsou uloženy aktuální záznamy pacienta (nejrychlejší médium či nejrychleji dostupná vrstva 1). Starší záznamy již tak důležité nejsou, takže se mohou klidně odebrat do vrstvy 2, jelikož se k nim bude přistupovat méně často.
Při vrstvení dat je pochopitelně nutno mít k ruce i nějaké nástroje, které právě s vrstvami umí pracovat – ty by vám měly sdělit, kde se nachází jaký údaj, měly by umět setřídit výstupy dle vrstev, měly by zajistit migraci údaje mezi vrstvami tam i zpět atd. atd.
2. SRM aneb Storage Resource Management, jeho využití a optimalizace
Patrně nejjednodušší způsob, jak vizualizovat ukládání dat ve cloudu je představit si vše jako jeden velký sklad, to má sice své výhody, na druhou stranu ale může zhoršit viditelnost jednotlivých ukládacích prvků. Když totiž třeba poskytoval služby doplní později další (a rychlejší) disky, nepoznáte z takto jednoduché struktury, která zařízení mají výkon uspokojivý a která mohou způsobovat problémy.
I když jsou v cloudu ukládací prostředky sdíleny, neznamená to pochopitelně, že není potřeba nějaká forma managementu založená na přesné a aktuální informaci. Cloudoví administrátoři zcela nezbytně potřebují aplikace, jež jim dokáží zobrazit najednou všechny požadované informace na jedné straně a přitom i sloužit jako
optimalizovaná centrální správa plnící cíle dle zadání vedení. Právě tento způsob (tedy předání práv schopným adminům) zajistí, že dohled a funkce ukládacích systémů, úložných sítí, replikačních služeb, managementu volných kapacit a kdoví čeho ještě bude fungovat tak, jak má, nemluvě o tom, že vše bude krásně průhledné a ani bajtík vám neunikne.
3. Ochrana dat
Jestli je pro cloudové služby něco typické, tak fakt, že spoléhají na neustálou dostupnost dat i aplikací. Je to logické – nakonec nemožnost zajištění přístupu k datům zákazníkovi je obvykle signál nějaké katastrofy (porušení struktury databáze, virus, selhání hardware, …) a kritickou věcí pro každý podnik. Je tudíž naprosto nezbytné do svých cloudových služeb přidat i nějakou formu zálohování a obnovy. Podotýkáme, že je nutno zálohovat „od začátku“ (přidat zálohování až po určité době není nejšťastnější krok) – tedy hned při vzniku vaší
cloudové infrastruktury.
Podobné služby lze snadno získat od firem, které se specializují právě na ně – dá se takřka jistě očekávat, že firma specializující se na Storage nabídne i Backup a Recovery. Outsourcovat podobné služby zde obvykle pomůže ušetřit, nicméně může to být pro vaši firmu i zdrojem potenciálně většího rizika u záloh.
Při plánování cloudu je velmi důležité dohodnout i politiku tzv. Recovery Point Objectives (RPO), což jsou jakési zálohované body obnovy, které se zavazuje dodavatel těchto služeb plnit v dohodnutém množství, čase a dle všech dohodnutých podmínek (kupříkladu záloha jen určité databáze apod.). V případě maléru se pak přijmou tyto maximálně smluvně povolené ztráty (i.e. čas od poslední zálohy nesmí být větší, nežli je ve smlouvě) a obnoví se data v co nejnovější a co nejkompletnější formě z posledního RP. Tato forma dohody by také měla specifikovat, jak dlouho mohou být služby maximálně nedostupné, než začne vznikat poskytovateli služeb nějaká forma penále vůči zákazníkovi. Mimochodem, určitě nikdy neuškodí celý Restore Process otestovat na simulovaném případu selhání těsně před objednáním služby.
4. Plánujte do budoucna
Na tvůrce cloudových technologií je vyvíjen neviditelný, přesto však zřetelný tlak – musí nabídnout služby a podmínky, které budou pro zákazníky zajímavé nejen dnes, ale také v rozpětí delšího časového horizontu. Bývá to vše ještě o to těžší, protože řada firem netuší, co by jim sedělo nejlépe dnes, natož za několik let. Nejvíce se v cloudu zřejmě mění ale právě Storage sféra a vše okolo ní – objemy uložených dat nám meziročně rostou řádově, stejně jako počty operací s nimi a to už vůbec nemluvě o stále se zvyšující náročnosti služeb na objem přenesených dat. Ukládání do cloudu přirozeně není samospasitelné a má svoje mouchy, které mohou velmi výrazně ovlivnit celkový výsledný faktor QOS (Quality of Service). Naštěstí se ale Storage velmi rychle vyvíjí a inovuje tak, jak firmy testují v praxi různé technologie, postupy a služby. Firma již cloudových služeb využívající, popřípadě ta, která se na ně teprve chystá, tak musí pozorně sledovat poslední trendy i nabídky u různých firem již existující a stále si být vědoma toho, že data jsou to nejcennější, co vlastní (nepochybujeme nicméně, že průměrný zaměstnanec by na tuto první pozici důležitosti zařadil kvalitní kávovar…).