Michael Cote na The Register upozorňuje na častý problém: nové „agilní“ metody vývoje, všechny přístupy typu devops a scrum, jsou možná efektivní, ale pro vývojáře mohou být zničující.
V minulosti byli vývojáři alespoň částečně placeni za to, že si „hráli“, vytvářeli logicky strukturované celky, pracovali v rámci předem daných harmonogramů. DevOps skoro všechno staví na hlavu. Namísto koncepční přípravy se v (prý kreativním) chaosu vytváří kód, ten je velmi poruchový a stále se opravuje. Nakonec tedy lidé tráví čas hlavně hledáním chyb, činností, která je únavná a nepřináší uspokojení. Navíc chyby je třeba opravovat pokud možno hned; bez jasně stanovených harmonogramů je výsledkem neustálý časový stres a požadavky manažerů, že něco má být (mimořádně) opraveno přes víkend nebo přes noc.
Mimořádná situace se ovšem v agilním režimu opakuje prakticky pořád. Dokonce i když je zapotřebí koncepční (a řekněme potenciálně uspokojující) práce, skoro dělat nejde, protože z ní jsou lidé stále vytrhováni jinými úkoly. Firma jako celkem pak možná funguje efektivně, ale pro jednotlivce to znamená vysoké riziko znechucení, zhroucení z přepracování, vyhoření a nenávist k práci. Však dokonce existují specializované pozice lidí, kteří se mají starat, aby se programátoři nehroutili (např. stojí v rámci komunikace mezi vývojáři a managementem), tedy de facto záplatují psychiku nasazovačů záplat softwarových. Scrum master není normální projektový manažer.
Dalo by se jistě říct, že to není chyba metod vývoje softwaru, ale firemní kultury konkrétní společnosti; problém je ovšem v tom, že sami zastánci devops označují tento přístup právě za firemní kulturu. M. Cote ve svém komentáři tvrdí, že vývojáři jsou ovšem nedostatkovým zbožím. Než se nechat utrápit, je nejlepší prostě včas změnit místo. Jistě nebude problém najít jiné… jenže není příslušný styl práce už všudypřítomný? Existují samozřejmě návody ve stylu stanovení priorit (koncepční práce má přednost před nahodilým vyrušováním), eventuálně rovnou ignorování určitých požadavků. Může to takhle ale opravdu fungovat?
Na to ovšem mohou dát odpověď leda samotní vývojáři a jejich zkušenosti, těžko někdo z venku. Je samozřejmě stejně tak možné, že míra přepracování a stresu byla v rámci profese před řekněme 20 lety zhruba stejná jako dnes; mnohý člověk při porovnávání zapomíná na to, že s věkem stres stále hůře zvládá, a pak tvrdí, že dříve stresu tolik nebylo.
Ale každopádně je možné, že požadavky se mění a většina práce vývojáře bude prostě spočívat v ad hoc vytváření a testování záplat. Že je to stresující? Například prodavačka také musí jen „nekoncepčně reagovat“ na něčí neustálé požadavky a nemůže si dovolit se z toho zhroutit.
Zdroj: The Register a další