Brexit vstoupil i do světa domén. Evropská komise prohlásila, že po vystoupení Británie z EU v roce 2019 již britské subjekty nebudou smět užívat doménu .eu a registraci tedy nepůjde prodloužit. Správce domény Eurid nebyl o tomto rozhodnutí informován.
Odezva byla pochopitelně negativní (alespoň na britském The Register) a zvolený postup charakterizován jako nesmyslná byrokracie či trest za Brexit. Takové zacházení s doménami není zrovna v souladu logikou Internetu a způsobem, jak se obsah doručuje od tvůrců k uživatelům. Týkat se to může celkem 318 482 domén a když nic jiného, pro Eurid to bude znamenat snížení příjmů. (Kolik z těchto domén by si někdo měl zájem registrovat někdo jiný? Bude kvůli tomu nějaká britská firma zakládat pobočku na kontinentě?)
V této souvislosti se nabízí otázka, zda rozhodnutí nelze napadnout soudně. U domény se totiž uvádějí nikoliv pronajímatelé, ale vlastníci – zabránit někomu za doménu zaplatit pro další období pak lze chápat jako vyvlastnění; a na to se pak už vztahují i jiné mezinárodní normy/smlouvy, např. o ochraně investic. K tomu by se samozřejmě měl vyjádřit spíše někdo s právnickým vzděláním; a i zde nejspíš bude platit, že názory se budou různit a případné soudní rozhodnutí těžko předjímat.
Evropská komise dále uvedla, že napříště budou moci domény .eu registrovat i občané EU, kteří žijí v zahraničí. Dosud dokonce nestačilo při registraci ani být občanem členské země, musely se poskytnout také důkazy o pobytu. Zní to dostatečně padle na hlavu? Třeba domény cz si mohou registrovat fyzické i právnické osoby bez ohledu na občanství/sídlo. Nestálo by za to spíše registraci eu otevřít všem, kdo by měli zájem a chtějí tímto způsobem cílit na evropské zákazníky?
I když politiky některých správců domén nejvyšší úrovně přitahují kriminální aktivity, např. liberalizovaná doména cz k nim nepatří, takže samotná liberalizace registrace bezpečnostní riziko nepředstavuje. Pravda je, že v poslední době se objevují další „nestátní“ domény nejvyšší úrovně a lze diskutovat, zda by pro jejich registraci měly existovat nějaké omezující podmínky. Na druhé straně tyto spory už asi nebudou příliš významné, protože tržní hodnota nových domén nebude velká.
Nakonec doména eu také je asi jen pro málo subjektů (respektive dotčených britských subjektů) primární adresou. Třeba pro subjekty působící v ČR se jako nejcennější logicky uvádí vlastnictví domény .cz, pak dlouho nic, poté .com, .info a až na 4. místě .eu. Mimochodem, slyšeli jste vůbec o obchodu s doménou druhé úrovně v rámci domény .eu za nějakou vyšší částku?
Ale i když význam celé kauzy netřeba přeceňovat, je to celé stejně zbytečná schválnost; třeba se nicméně ještě najde čas rozhodnutí změnit, s možností se bude různě licitovat (nakonec to může být i primárním cílem), vše dále projednávat apod.
Zdroj: The Register a další