Průzkum mezi 500 českými administrativními pracovníky odhalil nedostatky v týmové práci a sobecké návyky, od těch zásadních, jako je například sdílení informací, až po ty triviální, ale nemilé, kdy například téměř polovina pracovníků nedoplní papír do tiskárny a více než 44 % jich mluví na schůzkách jeden přes druhého.
Spolupráce je v posledních letech často používaným slovem, ale podle nového výzkumu společnosti Sharp jde v českých kancelářích spíše o přání než o realitu. Více než třetina pracovníků (38,4 %) uvádí, že jejich kolegové s nimi nesdílejí důležité informace; což znamená promarněný čas, zmeškané příležitosti a potenciální ztrátu zisku. Plných 25 % lidí se domnívá, že sdílení informací v jejich kanceláři ve skutečnosti ztěžuje technologie.
10 nejhorších návyků českých pracovníků
- Ponechání vytištěných stran v přihrádce tiskárny (50,90 %)
- Mluvení jeden přes druhého během schůzek (44,30 %)
- Nedoplnění papíru do tiskárny, v případě, že dojde (42,10 %)
- Zapomínání sdílení důležitých informací nebo dokumentů (38,40 %)
- Ponechání zapnutých obrazovek nebo projektorů (34,60 %)
- Práce na vlastních projektech během konferenčního hovoru nebo během porady (31,40 %)
- Přesouvání dokumentů nebo vytváření nových struktur složek (30,80 %)
- Ignorování problémů s kancelářskou technologií (30,00 %)
- Změna teploty klimatizace (25,2 %)
- Zapomínání hesel (22,50 %)
Většina z nás bere tyto špatné návyky jako součást kancelářského života, s kterými se žije snadněji, než kdybyste se pokoušeli o změnu. Nicméně, za tímto zjištěním se rovněž skrývá vážný problém. Pokud vaše společnost nepodporuje týmovou práci a sdílení informací, přicházíte o příležitosti k růstu. Kolik informací, které pracovníci zapomínají sdílet, může vést k novým obchodům, úspoře nákladů nebo novým nápadům?
Takže, pokud pracujete v IT, můžete se cítit bezpečně – pouze 1 % českých pracovníků by poslalo e-mail nadřízenému svých kolegů, aby oznámilo jejich selhání, což se diametrálně liší od francouzského nebo německého přístupu, kdy je tento přístup velmi běžný (13,10 %, respektive 12,90 %). Výzkum byl totiž proveden mezi 6 045 pracovníky v devíti zemích EU (Francie, Německo, Velká Británie, Itálie, Švédsko, Polsko, Nizozemí, Česká republika a Maďarsko).
Jen jedna „maličkost“ na závěr. Na mnoha, takřka většině českých pracovišť je totiž běžné, že ti, kdo pracují nejméně, se nejvíce starají o druhé a jsou vždy připraveni informovat o nedostatcích jejich práce. Bývají „miláčky“ stejně slabých vedoucích a nenáviděnými zákeřnými bonzáky mezi ostatními. A teď babo raď: zavírat nad nešvary oči, nebo to nahlásit? Protože bonzovat se nesmí, ale hlásit se přece musí! Nabonzovat bonzáka se ale může rovnat pracovní sebevraždě – buď vám namydlí schody (umí to, protože to promýšlí místo vlastní práce, kterou dokáže mistrně předstírat), nebo na vás poštve vašeho stejně zákeřného šéfa, který svůj názor buduje na jeho donáškách.