Kromě různých specializovaných programů zavádějí blokování reklamy ve stále větší míře přímo webové prohlížeče. Jak se zde liší přístup Googlu a Applu?
Andrew Orlowski na The Register soudí, že blokování reklamy v podobě, jak ho provádí Chrome, poškodí spíše vydavatele než reklamní průmysl. Dále pak tvrdí, že výsledkem bude posílení oligopolu Googlu a Facebooku. Orlowski rovněž kritizuje Google (i z jiných jeho komentářů se ovšem zdá, že nemá Google zrovna v oblibě), že se zaměřuje ne na pravdivost/obsah reklamy, ale na použitelnost. Dominantní prohlížeč tak bude dále podporovat zobrazování plná senzačních a zavádějících titulků. Googlu jde přitom jen na formát a míru, s níž reklama obtěžuje uživatele – bude tedy podle zásad organizace Coalition for Better Ads (jejímž klíčovým členem je sám Google) blokovat různá vyskakovací okna, bannery lepící se na obsah pod sebou nebo automatické přehrávání videa, zvuku, okna, která nejdou zavřít, zabírajících polovinu obrazovky apod.
Apple v Safari se naopak snaží blokovat reklamu spíše s ohledem na soukromí uživatelů, tj. postupuje proti různým sledovacím cookies a dalším prostředkům, které monitorují chování a sbírají o uživateli data. Podle Orlowského tímto způsobem Apple zasáhne spíše reklamní sítě než vydavatele. Kvůli Googlu ale prý provozovatelé webů budou dále tlačeni k přechodu na jiné obchodní modely, tedy placené služby.
Co k tomu dodat? Osobně bych viděl situaci opačně než Orlowski. Hlavním důvodem používání adblockerů je právě otravnost reklamních formátů, které ruší při čtení. Google jako firma žijící zatím téměř výhradně z reklamy má zájem blokování reklamy převzít pod svá křídla a dát mu formu, která nebude ohrožovat jeho podnikání – ale určitě ne tlačit vydavatele k odklonu od reklamního modelu na placené služby. Navíc je rozhodně rozumnější zaměřit se na formální stránky bezprostředně ovlivňující pohodlí uživatele, než nějak zkoumat, zda je reklama „příliš senzační“ nebo „pravdivá“ (vyhledávač by měl především odolat pokušení hrát si na ministerstvo pravdy a rozhodovat o tom, zda prostředek na hubnutí funguje). Odkazy na škodlivé weby nebo stahování malwaru může prohlížeč samozřejmě také kontrolovat (může fungovat i jako webový štít s ochranou proti phishingu a stahování škodlivých programů, blacklistem domén apod.), tuto funkčnost přinášejí i specializovaná bezpečnostní řešení a podobné aktivity by měli blokovat i sami provozovatelé reklamních sítí. Samotné filtrování reklamy dle formátu, jak ho prezentuje Chrome, se zdá být rozumné, může navíc omezit různé nekalé obchodní praktiky jiných ad-blockerů (placení za vyřazení z blokovaného seznamu, což je téměř na úrovni vybírání výpalného).
To, že bezplatný obsah na Internetu skončí a přijdou jiné obchodní modely, se už prohlašovalo tolikrát, že asi nemá smysl tomu věřit zrovna teď. Nicméně jedna nová možnost změny se přece jen nabízí – uživatelé by mohli platit nikoliv konzumací reklamy, ale alternativně i těžbou kryptoměn (fakticky by tedy často platil někdo jiný než bezprostřední uživatel). Takový pokus alespoň udělal web Salon, který při detekci blokátoru reklamy nutí k dolování kryptoměny Monero. Provozovatel uvádí, že navíc se tím ani nespotřebuje víc elektřiny než při zobrazení bannerů. Uvidíme, jak se tento přístup osvědčí a zda se rozšíří. Klíčové pro provozovatele bude zákazníky přesvědčit, že vše opravdu funguje jen v rámci prohlížeče a dolování skončí při opuštění stránky. Samozřejmě se tím otevírá i prostor pro mnohé podvodní triky s přetrvávající těžbou.
Zdroj: The Register a další