V poslední době přibývá nástrojů, které umožňují vytváření aplikací téměř od nuly a ladění obchodní logiky pomocí pouze omezené práce se samotným kódem, nebo vůbec bez kódu. Dodavatelé příslušných nástrojů často tyto možnosti zmiňují téměř jako synonyma. Analytické články/studie a komentáře též vedle sebe běžně kladou tyto dva přístupy a dávají je do protikladu s „plnohodnotným programováním“, upozorňují na výhody i rizika toho, když se podniky se přístup low-code a no-code spolehnou (třeba i v případě kritických aplikací).
Přesto je ale lépe brát low-code a no-code jako věci odlišné a dokonce do značné míry protikladné. Proč? V první řadě jde o to, komu jsou tyto nástroje určeny. Low code slouží primárně stále vývojářům, jde o obdobu rychlých a vizuálních návrhů, která nabízí většina vývojových prostředí (RAD, IDE…). Naopak práce zcela bez kódu je určena uživatelům, kteří sice mají algoritmické myšlení, ale sami neprogramují. I když ve vizuálním prostředí vývojář navrhne třeba značnou část aplikace nebo provádí úpravy a přizpůsobení dodaného řešení, stále vedle toho používá editor kódu. Kód jako takový je přenosný, respektive se s ním dá dobře automatizovaně pracovat pomocí dalších nástrojů. Pokud se projekt příliš rozrůstá, lze s určitými omezeními předat někomu zkušenějšímu. Aplikace používaná v rámci jednoho oddělení lze rozšířit na celý podnik, pomocí API snadno propojit s dalšími řešeními.
No code nic takového obvykle nenabízí. I když i v případě low code bývají správci aplikace často vázáni na konkrétní řešení/prostředí, u systému pro návrh a úpravu aplikací zcela bez programování je tato závislost mnohem větší. Samotná logika nelze (jednoduše) automatizovaně extrahovat, i když se samozřejmě dá převést, asi jako slovy popsaný algoritmus. Platforma se špatně rozvíjí a škáluje, dobře funguje třeba na úrovni jednoho oddělení a po nějaký čas, ale pak narazí na své limity. Nabídka API bývá omezená. Samozřejmě k výhodám patří rychlost vývoje a cena, pro řadu oddělení je také důležité, že se při tom mohou prakticky obejít bez nutnosti žádat o pomoc celopodnikové oddělení IT.
Navíc při přizpůsobování nebo vývoji aplikací pomocí low-code a no-code se vyplatí zkoumat, zda už ve skutečnosti neexistuje hotové řešení. Lidé v mnoha firmách si mají tendenci myslet, jak jsou jejich potřeby jedinečné a specifické, ale to vůbec nemusí odpovídat realitě. Často je řešení dostupné, a to ne složitým přizpůsobováním nějakého velkého softwaru, ale i jako standardizovaná cloudová služba (modul pro konkrétní odvětví apod.).
Zdroj: InformationWeek (zde jde spíše o polemiku s komentářem Lisy Morgan: Should You Trust Low Code/No Code for Mission-Critical Applications?) a další
