Změní se trh s počítačovými hrami a přijde nová kategorie sportovních simulátorů? Will Andrews si v komentáři na Phys.org všímá toho, že autonomní auta neznamenají jen technologii. Mnozí lidé řídí rádi, přitom se svým vozem emočně skoro splývají, vnímají ho jako prodlouženou část svého těla, někdo má auto pojmenované. Důsledkem toto je třeba i vztah ke značce a to, že si člověk koupí příště vůz nějak podobný.
S tím, jak se lidé vzdají řízení, se mnohé změní. Motivace pro vlastnictví vozu klesne zdaleka nejen kvůli tomu, že sdílení bude ekonomicky výhodnější, ale i proto, že ke konkrétnímu autu lidé ztratí emoční vztah. Prémiové značky tím ztratí na úkor levných „spotřebních“ vozů, např. z východní Asie.
Staromilci změnu nepřijmou, tak jako někdo stále poslouchá vinylové desky. Otázka ale je, co s tím staromilec nadělá. Převládá přesvědčení, že auta řízená lidmi budou ve světě autonomních aut vysloveně překážet plynulosti provozu a nakonec i představovat bezpečnostní riziko. Budou vozy řízené lidmi vykázány z dálnic, snad se nakonec objeví i „výletní“ autostezky, kde budou lidé řídit sami, pro vlastní potěšení a na vlastní nebezpečí, jako se dnes projíždějí na koních?
Nebo snad i v autonomním voze zkusí firma nabídnout nějaké fyzické zážitky, rozšířenou realitu s brýlemi, vnímáním vozovky? Kdysi jsem slyšel o automatické troubě, která nabízela i manuální režim. Kuchařky měly vesměs pocit, že přece dokáží vařit lépe než nějaký automat, a používaly ho. Vtip byl ovšem v tom, že fungoval jen na oko, trouba si stejně vše řídila sama. Dočkáme se podobných iluzí i u aut? (I když asi půjde o dost okrajový trh, většina lidí jízdu jistě ráda přečká se svým smartphonem.)
Nakonec, co tedy fyzický zážitek z řízení vozu nahradí? Změní poptávka po těchto zážitcích trh rozšířené reality a počítačových her?