Virtuální realita může zprostředkovat mnohem víc než jen zážitky sluchové a zrakové. Představte si elektrodami posetý povrch, který bychom olizovali – a přitom se nám simulovaly různé chutě.
Systém by přitom byl programovatelný, takže pro zážitek exotické potravy by se prostě jen stáhl příslušný kód. Jak snadno by nás pak mohli obchodníci přesvědčovat k nákupům, lákat vlastníci restaurací…. Nebo by naopak došlo spíše k tomu, že bychom svou potřebu chuťových zážitků naplňovali tímto způsobem a od samotné fyzické potravy očekávali pouze splnění výživových parametrů za minimální cenu? Či by se snad tyto metody mohly uplatnit i v rámci diet, propadneme virtuálnímu obžerství a přitom zůstaneme štíhlí?
Výzkumníci ze Singapuru a Japonska se pokoušejí simulovat nejenom samotnou chuť, ale i zážitek konzistence určité potravy („texturu“) včetně kousání a žvýkání. Nedávných příspěvků na toto téma bylo několik, protože v Japonsku se uskutečnila tematicky zaměřená odborná konference.
Nimesha Ranasinghe a Ellen Yi-Luen Do z National University of Singapore prezentovali např. zařízení, které tepelnou stimulací špičky jazyka dokáže zprostředkovat sladkost. Zařízení má podobu mřížky, kde jednotlivé body mění definovaným způsobem svou teplotu. Stačí změny asi o 5 stupňů a zařízení si pro provoz vystačí s devítivoltovou baterií. Na druhé straně – „jemnou sladkost“ po experimentu uváděla pouze o něco víc než polovina testerů, takže určitě je ještě co zlepšovat.
Autoři uvádějí, že „virtuální cukr“ by mohl být řešením pro diabetiky, lidé s vysokým tlakem by tímto způsobem zase mohli solit. Fyzické jídlo by se mohlo se s(t)imulací kombinovat, namísto použití slánky by člověk občas olízl čip. Nakonec, po podstatném rozšíření možností technologie, by takto mohli určité suroviny ochutnat i lidé, kteří jsou na ně alergičtí.
Co se týče výše zmíněné náhražky zážitku z textury a žvýkání, Arinobu Niijima a Takefumi Ogawa z Japonska představili zařízení provádějící speciální elektrickou stimulaci svalů v ústech. Elektrody se umísťují na žvýkací svaly do úst, přičemž testeři potvrzují pocit střídavé tvrdosti a měkkosti „jídla“. Dosahuje se toho krátkými elektrickými pulzy o frekvencích mezi 100 a 250 Hz. Čím vyšší frekvence, tím se člověku zdá, že kouše tvrdší jídlo. Opět přitom nemusí jít jen o testy exotických chuťových zážitků (pocit hmyzu lezoucího v ústech apod.?). Někteří lidé nemohou např. pořádně kousat a jsou odkázáni na kašovitou stravu, ti by takový pocit mohli uvítat.
Zdroj: Sciencemag.cz