Ray Kurzweil patří k technologickým vizionářům a hlasatelům tzv. singularity. Jedná se o přesvědčení, že stále se zrychlující, exponenciální vývoj povede už brzy k nějaké zásadní změně celého světa: vznikne skutečná umělá inteligence, lidé se stanou nesmrtelnými v podobě softwarových reprezentací nebo se biologie s technologií propojí jinak.
Kurzweil dnes pracuje v Googlu, ale velmi pochvalně se o něm vyjadřuje i Bill Gates, nasbíral hromady čestných doktorátů a jiných ocenění. Píše knihy, ale současně je autorem i zcela normálních, používaných technologií, třeba skenerů, čteček pro nevidomé, syntetizátorů hudby apod. Na webu Singularityhub.com se nyní podrobněji podívali na Kurzweilovy minulé předpovědi. Závěr zní: V minulosti mu hodně z prognóz vyšlo, takže je určitě zajímavé, jak odhaduje vývoj v dalších 25 letech. (Zde by skeptik mohl podotknout, že třeba u investičních fondů ale prakticky neexistuje korelace mezi jejich minulými a budoucími výsledky. Je to u proroků jinak?)
Jakými úspěchy se může Kurzweil konkrétně pochlubit? V roce 1990 si tipl, kdy počítač porazí mistra světa v šachu, a spletl se pouze o rok. Stejně tak mu docela vyšly odhady na vývoj funkčních umělých končetin nebo nasazení hlasového rozhraní typu Apple Siri. Celkem úspěšně odhadl vznik funkčních překladových nástrojů nebo chytrých brýlí. (Zde by skeptik mohl nesouhlasit, že jde ale jen o prototypy nebo minimálně technologie zatím neuspěla na trhu.)
Čili, praví celkem logicky Singularityhub.com, berme Kurzweila vážně i z hlediska předpovědí na dalších cca 25 let – ať už nás to zajímá abstraktně (dejme tomu z hlediska myšlenkových směrů shrnovaných do kategorie transhumanismus) nebo zcela pragmaticky, třeba jako podnikatele v oblasti technologií nebo investory.
Kurzweil odhaduje, že do konce tohoto desetiletí se rozšíří brýle používající jako displej přímo sítnici oka. Do konce 20. let díky nanobotům, kteří nám budou šmejdit v krevním oběhu, prakticky vymizí většina nemocí. Do konce 30. let bude virtuální realita k nerozeznání od „skutečnosti“. Turingův test padne, mysl půjde nahrát do počítače, nepoznáte, zda hovoříte s kamarádem nebo jeho avatarem. A do konce 40. let bude umělá inteligence převyšovat člověka tak, že už jí přestaneme rozumět. Syntéza jídla ze vzduchu, vytvoření libovolného fyzického objektu, to bude pro UI hračka, bude-li se jí ovšem chtít.
Ray Kurzweil se domnívá, že všechny tyto efekty se dostaví jakoby mimochodem, čistě kvůli Moorově zákonu a obdobným pravidlům o exponenciálním růstu. Exponenciálně rostoucí křivka se může dlouho zdát prakticky lineární, proto prý máme sklon si skutečnou rychlost změn nepřipouštět. Ale funguje vše skutečně takhle mechanicky? Stačí mít všechno propojené, bezdrátově, v cloudu, s vysokým výpočetním výkonem a výsledek se dostaví sám?
Pochybovač by mohl dodat ještě jiný argument. Koperníkovský princip praví, že Země není středem vesmíru. Analogicky lze předpokládat, že nežijeme v nijak speciálně významné době, takže se nemusíme obávat apokalypsy ani očekávat ráj v podobě konce nemocí či softwarové nesmrtelnosti. Kurzweil má nejspíš pravdu v mnoha konkrétních předpovědích, ale pochybovat lze o tom, že tyto technologie přinesou tak radikální důsledky. Minimálně jejich dodavatelé si nicméně přijdou na slušné peníze.
Může to mít celkem nečekanou podobu. Asi každého napadne, že než se v současném přeregulovaném zdravotnictví rozšíří tak převratná technologie, jako jsou nanoroboti do krve, budeme my všichni už dávno mrtví. Možná se za takovou léčbou budou lidé vydávat do Číny či Singapuru. A možná bude technologie dostupná dříve pro psy. To není až taková sci-fi, veterinární medicína je méně regulovaná a už dnes nabízí mnohé prostředky, které pro člověka k dispozici nejsou. Trh je to obrovský a určitě zde existuje prostor i pro překladače štěkotu či čenichové tablety…