Nedávno představili jeden nový antivirus. Tedy promiňte, správně odborně antimalware. Umí prý úplně všechno. (To ten předtím taky, pomyslel jsem si v duchu.) Navíc ale ještě zvládne zablokovat webovou kamerku na notebooku, aby náhodou uživatele nikdo nešmíroval.
Že prý už vůbec nebudou zapotřebí ty žluté kancelářské nálepky pro její přelepení. Doslova unikátní funkčnost, fakt! Jen jsem se trochu usmál nad situací, kdy asi tak může k onomu šmírování zpravidla docházet.
Nedalo mi to ale a přece jen jsem zavolal konkurenci. „Cože? Unikátní? Náskok v technologiích? Co je to za blbost? Snad jsi jim to nezbaštil? Vždyť tohle my už přece máme nějaké čtyři roky!“ Vztekle prskal zástupce konkurenční firmy na druhé straně telefonní linky.
Já jsem si zase představoval, jak to nainstaluji doma ženě na její notebook a ona bude chtít jednou, maximálně dvakrát za kvartál zprovoznit Skype, aby si počvaňhala s kamarádkou z ciziny. Kolikrát jen by ta chudák ženská musela kliknout navíc, aby svoji webovou kamerku zase zprovoznila? Věděla by vůbec, kam kliknout, pamatovala by si to, blondýna? (Kdysi také jednou klikla a dodnes jí nejde mikrofon, musí na Skype používat pohlavní sadu. Promiňte, náhlavní…)
Otevřel jsem šuplík, strčil do něj kartičku s licenčním číslem antiviru (sám stejně používám Apple), vytáhl z něj paklík s čerstvými žlutými nálepkami a přelepil na kamerky na horních lištách obou našich notebooků…