O Uberu se mluví nejčastěji v souvislosti s legislativou a odporem taxikářské lobby. Nicméně nemusíme se jen hádat o míru regulace, služba totiž ukazuje i něco jiného a snad i podstatnějšího.
Alespoň podle údajů ze San Franciska totiž velikost příjmů z této služby výrazně přesáhla to, co generovaly klasické taxíky. Může to být dáno třeba snadností objednání, třeba nižší cenou, třeba tím, že taxikáři mají nejen v Praze pověst zlodějů a zákazník se jejich službám pokud možno vyhýbá. Nicméně klíčové není to, jak se pak trh rozdělí, ale to, jak celý trh narostl. CEO Uberu Travis Kalanick uvádí, že jeho roční příjmy v San Francisku mohou dosáhnout až 500 milionů dolarů; a to dosavadní taxislužby dokázaly získat tak 140 milionů. Zkusme tomu věřit.
Internet a mobilní telefony nevytlačily pouze fax a telefony klasické, nové technologie vytvářejí zcela nové trhy a obchodní modely. Totéž platí pro vztah psacích strojů a textových editorů. Bobtnání trhů současně ukazuje, jak jsme stále bohatší – coby zákazníci si můžeme stále více kupovat. Množství brambor, které člověk sní, je ovšemže nějak omezené, pro služby to však neplatí. Sektor služeb navíc není rozhodně hrou s nulovým součtem, na transakci vydělávají obě strany.
The Register, respektive jeho komentátor Tim Worstall, v této souvislosti poukazuje na známého Stopařova průvodce po Galaxii od Douglase Adamse. Chceme se nechávat někam svézt, takže velikost trhu pro takovou službu nemá cenu odvozovat od toho, kolik vydělávaly klasické taxislužby – je to spíše otázka technologií. Třeba v důsledku toho opadne zájem o osobní vlastnictví automobilů (radost zelených?), a to i bez toho, aby se musela rozšířit auta řízená automaticky. Ale třeba také opadne zájem o hromadnou dopravu (ať se zelení vzteknou). Nebo prostě takto dostupné služby znamenají, že se, když chceme, můžeme přemísťovat víc, stejně jako práce z domova a on-line nákupy umožňují se přemísťovat v případě potřeby méně. Oboje opět jednoznačně odpovídá nárůstu bohatství – v tom smyslu, že bohatství je možnost něco si objednat a splnit si přání.
Worstall zdůrazňuje, že určité regulace neznamenají jen hru o to, kdo si rozparceluje nějaký předem daný tržní koláč, zda tradiční taxislužby nebo Uber, primární není ani to, že zákazník se po deregulaci sveze o něco levněji. Regulace mohou stejně tak bránit růstu celého trhu či vzniku zcela nových segmentů. I když přirozeně deregulace příslušného odvětví by v minulosti neměla takový dopad, když by k dispozici nebyly (např.) specializované aplikace pro smartphony.
Celý komentář vychází z (nepotvrzených) čísel pro San Francisco, v Praze máme odlišnou situaci a velmi kvalitní MHD včetně noční, kterou jistě původně navrhl nějaký opilec počítající s tím, že ji sám bude využívat. A nakonec ani stávající situace v oblasti taxislužeb není zdaleka tak strašná jako před třeba 15 lety, jak jsem alespoň ujišťován. Takže dopad v ČR by mohl být odlišný, a v domovské zemi britského serveru The Register to může fungovat také jinak.
Nicméně základní myšlenka Tima Worstalla je podle mého názoru správná: Technologie umožňují vytvářet nové trhy, proto je třeba Uber vítat. Může se to zkombinovat zase s dalšími aplikacemi a obchodními modely. Jistěže někoho někam vozit vypadá banálně, co se s tím tak dělat dál? Jenže náhrada faxu internetovou komunikací neskončila prostou náhradou a bronzový srp nejen nahradil kamenný, ale z bronzu se toho dalo udělat mnohem víc.