„Digitální informaci“ bychom prý mohli pokládat za speciální skupenství hmoty. Pokud by její množství rostlo současným tempem, pak by v roce 2245 až polovina atomů na Zemi sloučila k uchovávání informace, uvádí Melvin M. Vopson z University of Portsmouth. Jinak řečeno – pevné disky a jejich (budoucí) obdoby by představovaly polovinu Zeměkoule. A to se ještě omezujeme jen na samotné ukládání dat, další hmota bude sloužit k jejich zpracování nebo přenosu. Země se stane počítačem, např. v tom smyslu, že výpočetní systémy budou spotřebovávat prakticky veškerou produkovanou energii. Ostatně už za 130 let prý energie potřebná k tvorbě a uchovávání digitální informace bude rovna celkové produkci energie. Již za 150 let bude počet uložených bitů roven počtu atomů na Zemi, alespoň pokud by pokračoval současný nárůst o 50 % za rok. (Poznámka: Tady je pak samozřejmě otázka, jaká bude „velikost“ bitu v porovnání s atomem, tedy jak se bude vyvíjet maximální hustota, s níž dokážeme data ukládat.) 90 % všech dat bylo vytvořeno v posledních 10 letech a epidemie COVID-19 přesun lidských aktivit směrem k digitálnímu světu ještě zrychlila.
Melvin Vopson, který kromě akademické kariéry působil také ve výzkumu a vývoji společnosti Seagate, jako fyzik také uvádí, že informaci bychom měli v rámci základních teorií věnovat stejnou pozornost jako hmotě/energii; podobně jako v Einsteinově teorii relativity byl zaveden princip ekvivalence mezi hmotou a energií, měli bychom ho rozšířit i na informaci. Do jisté míry se tak už děje. Hawkingův největší objev o záření černých děr byl odvozen z tvrzení, že tyto objekty mají entropii. Navíc zjištění, že maximální hustota uložené informace odpovídá nikoliv objemu, ale povrchu určitého prostoru, pak vedlo k postulování holografického principu a souvisejících teorií.
Samozřejmě lze namítnout, že tak, jak popisuje M. Vopson, to fungovat prostě nemůže, mechanickou extrapolací lecjaké křivky se do budoucna dostaneme k nesmyslu. Někdo může celý jev pokládat za negativní, varovný, a např. tvrdit, že informace ničí biosféru („ekologická katastrofa“) apod. Naopak ale můžeme argumentovat, že lidská aktivita omezující se na přepisování jedniček a nul je (oproti klasickému průmyslu, přemisťování fyzických věcí apod.) naopak k okolnímu prostředí velice šetrná. A dokonce můžeme celou prognózu brát vážně i doslova: různé transhumanistické vize přímo pracují s tím, že veškerá dostupná hmota bude přeskládána na hmotu inteligentní, lidé, respektive jiné inteligence/organismy budou mít podobu softwarových simulací apod. Dosavadní vývoj s těmito představami ale příliš v souladu není, jak podotkl autor sci-fi a kyberpunku Bruce Sterling, technologický pokrok spíše než k singularitě vede k růstu množství „gadgetů“, jimiž se obklopujeme.
„The information catastrophe,“ AIP Advances (2020). DOI: 10.1063/5.0019941
Zdroj: American Institute of Physics/Phys.org a další