Jednou z hlavních předností internetu vždy byla určitá míra anonymity, která chránila uživatele před zneužitím jeho osobních údajů a tajemství. Díky tomu jsme k němu přistupovali víceméně s důvěrou. S příchodem nových uživatelů a s rozmachem sociálních sítí ale velká část lidí odložila veškeré zábrany a neobává se svěřit internetovým službám úplně vše, včetně nejintimnějších detailů ze svých životů.
Lubor Kopecký
Odborníci radí nesvěřovat síti cokoliv ze svého soukromí. Přístup uživatelů internetu je ale přesně opačný a trendem posledních let je tzv. informační exhibicionismus. Zatímco různé instituce řeší, jak právně zamezit případnému zneužívání dat ze strany provozovatelů internetových služeb, zakladatel a vlastník sítě Facebook Mark Zuckerberg nedávno prohlásil „éra soukromí na internetu je pryč“. Konstatoval tím skutečnost, že lidé vlastně soukromí nepotřebují, nechtějí a nemají ani obavy ze zneužití informací o sobě. Naopak těží z výhod toho, že sdílejí společný a neanonymní prostor s lidmi, se kterými se osobně znají.
Profil
Lubor Kopecký je šéfredaktorem elektronického měsíčníku Svět hostingu společnosti IGNUM. Ve svých článcích a přednáškách se věnuje tématům internetových služeb, technologií, domén a médií, poukazuje na jejich přednosti a upozorňuje na možné budoucí hrozby. Ve volném čase se zabývá virtuální tvorbou a zajímá ho vše z historie, sociologie a myrmekologie.
Abychom našli práci, seznámili se nebo informovali přátele, zveřejňujeme na internetových serverech své životopisy, záliby, adresy, přátele, fotografie, videa a spoustu dalších materiálů, které mohou dobře posloužit každému, kdo nám chce uškodit nebo zneužít informace o nás k vlastním cílům. Vůbec nejnebezpečnější se zatím zdá být dobrovolné sdělování své momentální polohy na mapě nebo zdravotní a finanční situace.
Naše soukromí v internetové síti ale ani zdaleka neohrožují jen údaje, které sami publikujeme. Každý z nás za sebou nevědomky zanechává celou řadu stop. Každý provozovatel serveru má možnost zjistit naši IP adresu, poskytovatele internetu, hostname, verzi operačního systému a prohlížeče, stát, jazyk a většinou i stránku, ze které jsme na server přišli a stránku, kam odcházíme.
Všechny dobrovolně zveřejňované údaje i nevědomky zanechávané stopy by nepředstavovaly žádné nebezpečí, kdyby nebyly předmětem zájmu podvodníků, komerčních subjektů a především bezpečnostních složek různých států. Už několikrát jsme v našich článcích narazili na směrnici 2006/24/ES Evropské unie, která všem členským státům uložila povinnost začlenit do své legislativy uchovávání provozních a lokalizačních údajů (tzv. data retention).
Od roku 2006 tak naše zákony požadují po poskytovatelích služeb elektronických komunikací, aby po dobu šesti měsíců uchovávali podrobná data o tom, co a jak dělají jejich zákazníci, konkrétně kdo, kdy a odkud komu telefonuje, kdo a kdy se připojuje k internetu a ještě mnohem více. Tato data mají sloužit policejním složkám k řešení závažných trestných činů a k usvědčování pachatelů, přičemž související náklady hradí stát ze svého rozpočtu.
Ani to nepřipadá našim bezpečnostním složkám dostatečné a žádají další kroky, například zrušení předplacených telefonních karet mobilních operátorů, které umožňují jejich držitelům zůstat vůči provozovatelům v anonymitě. Stejně tak se jim nelíbí ani to, že se lidé mohou připojovat k internetu anonymně prostřednictvím bezdrátových sítí na veřejných místech, jako jsou restaurace, kavárny, knihovny, letiště apod.
{seealso}
V tom, co o sobě sdělujeme, bychom měli být obezřetní. Zachování možnosti zůstat v anonymitě je zásadní podmínkou uchránění svého soukromí i identity a ponechání si svobody působit v prostředí internetu bez obav ze zneužití nebo případných represí.