Představení OpenSUSE Linux 11

Po delší době tu máme opět nový SUSE Linux. Společnost Novell, která tuto distribuci v roce 2003 odkoupila, si sice dává s každou novou verzí na čas, o to lepší je pak ale výsledek. Navíc za OpenSUSE stojí kromě mocného Novellu i silná uživatelská komunita a zkušenosti více než 14letého vývoje. OpenSUSE je tak distribucí nejen poměrně vyspělou, ale i uživatelsky příjemnou a v návaznosti na to i oblíbenou. Podle serveru abclinuxu.cz se jedná dokonce o druhou nejoblíbenější desktopovou distribuci u nás hned za Ubuntu.

OpenSUSE a Novell

Řečí čísel je sám Novell podle posledního měření (z února 2007) 22. největší softwarovou firmou na světě. V minulém roce zaměstnával na 4 100 lidí ve 100 státech a celková výše jeho příjmů se vyšplhala na 932 milionů dolarů. V porovnání s tím je 210 milionů dolarů, které zaplatil ke konci roku 2003 za odkoupení SUSE, jistě akceptovatelná částka. Novell ale do SUSE nepřinesl jen peníze, ale hlavně významnou podporu tím, že ho nasadil na všech svých počítačích a učinil z něj jeden ze svých hlavních produktů. Navíc je známá poměrně silná spolupráce Novellu s Microsoftem. Díky tomu má SUSE jednu z nejlepších podpor hardwaru a periférií ze všech linuxových distribucí. To můžu potvrdit i z praxe, protože jsem při testování SUSE nenarazil na žádný větší problém s podporou hardwaru. Sám Novell se chlubí tím, že si jeho systém poradí nejen s novým nebo starým hardwarem, ale i s externím hardwarem a různými specifickými moduly, tedy i věcmi typickými pro notebooky, jako jsou PCMCIA a ExpressCard karty, 3G modemy nebo různé sítové prvky s podporou mobilních sítí třetí generace (3G, UMTS, WCDMA).

Právě podpora 3G sítí byla do OpenSUSE přidána zcela nově. Celý operační systém se tak stává mnohem lépe použitelný i na notebooku, což je zajisté chytrý tah vzhledem k tomu, že prodej notebooků roste na rozdíl od stagnujících desktopů. Posledních pár vět o vztahu SUSE a Novellu bych věnoval různým verzím SUSE, které jsou vydávány. Prakticky všechny populární linuxové distribuce totiž mají několik verzí. Zatímco populární Ubuntu má ještě sourozence v podobě Kubuntu, Edubuntu, Xubuntu a dalších, svět SUSE by se dal rozdělit do dvou hlavních větví (i když jich je samozřejmě víc) a to OpenSUSE a SLED.

OpenSUSE je projekt, který má zpřístupnit SUSE Linux uživatelům a vývojářům. Jedná se o projekt komunitní, takže se na něm podílí velké množství lidí. A prakticky každých 14 dní je přístupná pro programátory nová verze. Jak jsem se dočetl na českých stránkách suseportal.cz, po předem stanovených intervalech, které se pohybují kolem 2 let, se výsledné zdrojové kódy používají jako základ celé produktové řady SUSE Linux. Stává se z nich tak SLED neboli SUSE Enterprise Linux, což je regulérní komerční operační systém. Pokud pro něj chcete profesionální technickou podporu, tak si ji musíte zaplatit. Verze SLED je tak vždy o něco pozadu, na druhou stranu už se jedná o odzkoušený a stabilní systém, který je tak daleko vhodnější pro pracovní prostředí.

Kde sehnat OpenSUSE

Možností, jak si sehnat OpenSUSE, je hned několik. Z těch nejčastějších mě napadá koupit si počítač s už předinstalovaným systémem, lepší výrobci a dodavatelé nabízejí konfigurátory, ve kterých to obvykle není problém. Další způsob je koupit si krabicovou verzi systému, která sice u nás stojí 749,- ale k samotným médiím dostanete i příručku a technickou podporu. Hodně často vychází systém i na CD/DVD přílohách odborných tištěných počítačových časopisů, i když se často jedná jen o Live CD, která jsou vhodná především pro vyzkoušení systému. Poslední a asi nejčastější a způsob je si stáhnout z internetu image médium se samotnou instalací. Mirrorů je hned několik, ty nejspolehlivější budou asi oficiální stránky se všemi verzemi. Výborné jsou i české stránky suseportal.cz, a to jak s plnými dvd verzemi obrazů, tak i live verzemi. Dalších i neoficiálních mirrorů jsou samozřejmě mnoho, stačí jen hledat. Velmi zajímavou možností je i využití p2p sítí. Přímo na oficiálních stránkách naleznete podporu BitTorrentu spolu s jednotlivými torrenty na stahování. Velmi oblíbené jsou linuxové distribuce i v dalších podobných sítích jako Direct Connect. A to z poměrně prostého důvodu, sdílení většiny linuxových distribucí je totiž legální. Je to tak velmi výhodný způsob jak zaplnit „share“ a přitom neporušit žádné zákony.

Instalace systému

Instalace už není žádný problém. Stačí vložit instalační medium a nabootovat z něj (nabízí se i jiné možnosti, ale ty jsou vhodné jen pro pokročilejší uživatele). Záměrně jsem systém instaloval na starší počítač (Pentium 4, 512 MB RAM, GeForce 4), abych si ověřil, jaká bude slibovaná široká podpora hardwaru. Předem můžu říct, že jsem na žádnou chybu nenarazil. Na moderním stroji osazeném Core 2 Duo nebo AMD Phenom, tak nelze očekávat sebemenší potíže. Instalace systému je srovnatelná s dobou instalace Windows XP na stejné sestavě. To znamená nějakých 45 – 60 minut. Jediný rozdíl je, že se vás systém ptá na víc věcí. A to nejen obvyklé jazyk, datum, čas, umístění počítače, uživatelská práva nebo rozložení klávesnice. Na řadu přijdou i typicky linuxovské otázky jako volba uživatelského prostředí. Ve výběru se nabízí GNOME, KDE 4.0, KDE 3.5 případně i další jako XFCE nebo textový režim. U této volby je pak jen hláška: „Výběr je na vás, nemáme pro vás žádné doporučení“.

Nejlepší volbou samozřejmě zůstává KDE a GNOME, protože je u nich největší lokalizační podpora. Jak už si podle obrázků můžete všimnout, já jsem vybral KDE 4.0, a to spíše ze zvyku, protože mám SUSE více spojený právě s KDE. Po této volbě už se nastavuje jen disk, kde můžete vytvořit systému samostatný oddíl, a práva uživatele. Samozřejmostí je i volba, jestli chcete nainstalovat systém holý, nebo i s nejdůležitějšími programy. Já jsem ponechal defaultní nastavení, tedy se všemi důležitými programy. Pak už vše jen potvrdíte a začne nejdelší část instalace a kopírování na disk. Poslední, co si neodpustím, je, že instalační médium se samozřejmě dá využít i k opravě a záplatování systému a taktéž obsahuje pár užitečných diagnostických nástrojů.

První dojmy

Spuštění systému je o něco rychlejší než u Windows a velmi pozitivní dojmy zanechá i uživatelské prostředí. První, co vás přivítá, je plocha typicky pro SUSE laděná do zelené a pár velkých ikonek nejdůležitějších programů. I možnost umístit na plochu widget podobně jako u Windows Vista sidebaru naznačuje, že tento systém je určen nejenom profesionálům, ale i běžným lidem. Ovládání je pochopitelné, i když práce se systémem je od Windows značně odlišná. Typickým příkladem je třeba využití více pracovních „virtuálních“ ploch.

Nejčastější úkony, jako je práce s internetovým prohlížečem, e-mailovým klientem, kancelářskými programy nebo třeba pouštění filmů a jednoduchá editace fotografie, ale podle mého názoru po seznámení se systémem zvládne naprosto každý. Příjemná je i avizovaná podpora hardwaru, a to i externích zařízení. Zkusil jsem připojit pár externích zařízení přes USB jako digitální foťák, mp3 přehrávač a mobilní telefon. Všechna tato zařízení systém sám indikoval a hned nabídl i programy vhodné pro práci s nimi. Například u fotoaparátu hned vyskočil program na prohlížení a správu fotek. Celkově musím konstatovat, že podpora technologii jako USB Mass Storage je v SUSE na velmi vysoké úrovni.

Nainstalované programy

Alfou a omegou každého operačního systému jsou aplikace, které na něm jsou schopné běžet. U Linuxu to platí dvojnásob, protože zde není zdaleka tak široký výběr jako na platformě Windows. Naštěstí na to tvůrci OpenSUSE mysleli, a tak svůj systém vybavili prakticky všemi základními programy, které člověk potřebuje. Nebudu se tady zmiňovat o všech, protože by z toho byla jen dlouhá a nudná tabulka, ale některé programy určitě stojí za povšimnutí. Například linuxovský Konqueror, což je prohlížeč stejného ražení jako Explorer, nebo kvalitní a intuitivní správce souborů Dolphin. Dosavadní uživatele Windows potěší známé programy jako Firefox – www prohlížeč, OpenOffice.org – kvalitní kancelářský balík, Gimp – grafický editor.

Samozřejmostí je přítomnost i dalších desítek méně známých linuxovských programů jako K3b pro vypalování, Kaffeine pro přehrávání multimediálních souborů, Gwenview jako prohlížeč a správce obrázků. Není snad ani důležité vypisovat další. Důležité je, že předinstalované programy dokáží vykonávat prakticky všechny základní činnosti prováděné na počítači. Kdybych to měl shrnout jednou větou, tak bych řekl, že tyto předinstalované programy stačí pro „většinu“ lidí a „většinu“ činností, které obvykle na svém počítači provádějí. Samozřejmostí je, že se jedná vždy o aktuální, plné verze programů. Ani zkušení linuxáci nepřijdou zkrátka, pro ně je tu YaST, který se stará o pohodlnou konfiguraci systému. Ten navíc nyní využívá i nejnovějších knihoven Qt4. V neposlední řadě ani na internetu už dnes také není problém najít široké spektrum aplikací pro Linux. Při nehorším se vždycky může sáhnout po emulaci. Populární Wine už se nedávno přehoupl přes verzi 1.0.

Závěr

Závěrem můžu říct, že OpenSUSE 11 ve mně zanechalo opravdu výborné dojmy. Po všech stránkách se jedná o vyspělý systém vhodný pro běžného uživatele i profesionála. Má pěkné grafické prostředí, a to ať už si zvolíte aktuální KDE nebo GNOME. Po celou dobu testování jsem neměl žádný problém s hardwarem, výkonem nebo stabilitou systému. Solidní je spolupráce s produkty Microsoftu a předinstalovaný software je doslova výborný. Otázkou tedy už jen zůstává, co OpenSUSE chybí k tomu, aby se prosadil a urval si větší kus z koláče operačních systémů. Osobně si myslím, že toho je skutečně hodně málo. Možná už jen dobrý marketing nebo ještě lépe nějaká módní vlna, která by stejně jako v případě internetových prohlížečů (kde dlouho dominoval Internet Explorer) přinutila uživatele poohlédnout se po něčem alternativním. Jediné, co dnes Windows nabízí navíc, je podpora zábavy, zejména her a pak různých druhů specifického softwaru. I když ani tento poslední argument nemůžeme brát vážně, protože i na Linuxu jsou aplikace, které běží pouze na něm.