Na novou stabilní verzi Virtualboxu jsme si museli počkat od května, nyní je VirtualBox 4.0 konečně tady. Co přináší proti verzi 3.2?
První VirtualBox vytvořený čistě pod Oraclem přinesl změnu filozofie, respektive příklon spíše k serverové virtualizaci. Z jeho vlastností zaujala například podpora více monitorů (až 8) v OS nastavitelná přímo v uživatelském rozhraní, možnost odebírat diskové image za provozu VirtualBoxu a podpora přidávání či odebírání virtuálních CPU bez nutnosti restartovat běh aplikace.
Verze 4.0 přináší novou koncepci celé aplikace, software byl rozdělen do základního balíku s jádrem aplikace a doplňkových rozšiřujících balíčků. Ty nyní navíc mohou vyvíjet i třetí strany. Základní software je až na některé výjimky z kódu licencovaný pod GPLv2.
Z novinek zaujme zlepšený I/O výkon přístupu k obrazům disku ve formátech VMDK, VHD a iSCSI pomocí asynchronního I/O. Také lze uměle nastavit limity pro vytěžování fyzických procesorů a I/O bandwidth při přístupu k diskům. Na 32-bitových systémech došlo k navýšení podpory operační paměti pro jednotlivé virtuální stroje, takže je nyní možné nastavit kapacitu přesahující 2 GB a okna virtuálních displejů je možné přepínat do nového režimu škálování, kdy program mění velikost obrazu virtuální plochy na libovolnou uživatelem definovanou velikost.
Optimalizace doznala také podpora formátu Open Virtualization Format pro export či import VM a obrazům disků ve formátech VDI a VHD je možné měnit velikost. Virtualizovaný Solaris a Linux s X.Org 1.3 mohou nyní používat větší množství virtuálních obrazovek. Ostatní novinky lze dohledat na Virtualbox.org, stahovat pak je možné zde.