Před pěti lety nebyl Twitter ani Facebook, do budoucna musíme mít otevřené oči, zkoumat trendy a umět si vybrat co nám sedí, říká Senta, která pracuje jako top manažerka ve společnosti HP. O sobě prohlašuje: Nikdy jsem nechtěla být ajťačka, chtěla jsem být vědec, studovala jsem biokybernetiku.
Jaké jsou vaše zodpovědnosti?
Na centrále HP je tiskové oddělení a to je rozděleno na odpovědnosti za produkty a služby. Já mám jednu pětinu tohoto tiskového oddělení. Zodpovědnost za Technology Services, služby kolem produktů HP, datová centra, drobná zařízení…
Dále mám zodpovědnost za tzv. Vertikály, odpovědnost dle odvětví – průmysl, výroba, finance, veřejná správa, zdravotnictví, telco, věda a výzkum.
Tiskové oddělení připravuje komunikační plán, informace o tom, co se bude na trh oznamovat. Plán je vytvořen tak 2 až 3 roky dopředu, jedná se o informace o nových službách, kontraktech. Pak dle plánu připravujeme tiskové zprávy, články, kampaně.
Také mám na starost vztahy s analytiky – lidmi, kteří mají informace o trhu, informace z laboratoří. Letos v březnu jsem pořádala konferenci analytiků v Bostonu.
Profil
Senta Čermáková
Svou profesní kariéru odstartovala v roce 1991 jako marketingová specialistka v pražské pobočce společnosti Digital Equipment, která se po pár letech spojila s firmou Compaq.
V době lokálního slučování společností Compaq a Hewlett Packard v roce 2002 působila na pozici Integration Office Manager. Po dokončení fúze Hewlett Packard a Compaqu se Senta Čermáková dále věnovala oblasti firemního marketingu.
V současné době pracuje jako ředitelka vztahů s médii a analytiky v oblasti technologických služeb na celosvětové úrovni.
Jak vypadá váš pracovní den?
Ráno nám naplněnou schránku, protože v Americe pracují v noci. Ráno mám pár zpráv k revizi. Dopoledne mám volnější, protože většina mých kolegů ještě spí. Na revize a tiskové zprávy se tedy vrhám hned po ránu. Kolem 14 hodiny se mi postupně začnou probouzet kolegové, mám videoconference, teleconference. V pondělí a úterý se věnuji asijským trhům. Někdy končím v práci kolem sedmé, ale doma se ještě připojím a pracuji z domu.
Kolik lidí řídíte?
Mně přímo reportuje 10 lidí, jsou to bývalí novináři a odborníci na oblast PR.
Kolik pracovního času trávíte v Praze a kolik v Kalifornii a na cestách?
Nejprve jsem myslela, že to bude tak 50/50. Ale přišla do toho krize a omezení služebních cest. Takže jezdím na konference, 1 – 2 krát za měsíc. Pak taky když si vybírám nového zaměstnance, tak si ho radši vyberu osobně. Občas létám do Singapuru.
Pro své zaměstnance pořádám tzv. Media training, školení pro styk s novináři, zároveň kolegy lépe poznám. Když pak pro ně mám nový úkol, už vím kdo by který úkol mohl udělat.
Musela jste změnit styl řízení, platí na Čechy něco jiného?
Ano, je to rozdíl, mít kolem sebe Čechy v kanceláři a nebo řídit lidi po celém světě na dálku. Zaměstnance si pak musím lépe vybrat, dávat jim jasnější instrukce. Mám s nimi týdenní meetingy (videoconference), kde mi řeknou co budou další týden dělat.
Jednou za 14 dní mám 1:1 hovory se členy týmu, abych věděla jak se cítí, jaké problémy řeší. Lidi zde v Praze vidíte, vidíte úsměvy, víte kdy jsou v práci a kdy ne, slyšíte je telefonovat, …
Já jsem ale zkušenost s týmem na dálku měla již na předchozí pozici, kdy jsem měla na starost region po Rusko a Afriku.
Splnila Vaše současná role očekávání?
Ano, moje očekávání bylo jednoduché, chtěla jsem uspět. Věděla jsem že to je těžká role, co se jazyka, geografie i seniority týče. Cíl byl splněn. Přežít. Povedlo se, nyní – pro roce a půl se cítím pohodlněji.
Moje krédo: “Život se rozpíná a zmenšuje dle toho, jakou máte kuráž.“ Jedná se o citát mé oblíbené spisovatelky Anais Nin.
Čeho byste ještě chtěla kariérně dosáhnout?
Každé 2 – 3 roky mám posuny v kariéře. Nemám žádný sen, i když mám, každý má sny. Chci aby si mě ti praví lidé v pravý čas všimli a nabídli mi opět roli, která by mě bavila. Opět bych se učila nové věci.
Technologie by měly být jednodušší a jednodušší, aby k nim byly ženy přístupnější. Je těžké se orientovat v technologiích. Lidé se v nich nevyznají, neví jaké z nich si vybrat, jak je používat.
Také věřím v mezioborové propojování. Tam vidím velký potenciál.
Řekla byste o sobě, že jste ajťačka?
Ne, nejsem, mám technickou školu, žiji okolo IT. Ani nechci být ajťačka, chtěla jsem být vědec, studovala jsem biokybernetiku, diplomku jsem psala v Akademii věd. Psala jsem o morfometrii rakovinotvorných buněk. Chtěla jsem dělat výzkum, ale když jsem končila školu, byl v ČR velký boom, mezinárodní firmy zakládaly pobočky. Tak jsem to přehodnotila a vydala se jiným směrem a nelituji toho.
Jak změní nové technologie naše životy a životy našich dětí? Jakým směrem se bude ubírat?
Změní se moc, jen ještě nevíme jak. Před pěti lety nebyl twitter a facebook. Nevíme co přijde. Musíme mít otevřené oči a zkoumat trendy a umět si vybrat co nám sedí.
Technologie darují lidem příležitost. Facebook je nápomocný pro nemocné, postižené, osamocené, i když samozřejmě má i své hrozby. Např. Pro děti, ty jsou pak lenivější.
Myslíte, že i dnešní doba může absolventům biokybernetiky přinést takové příležitosti jako Vám?
Dnešní doba je rozehrána jinak, lépe. Absolvent se neomezuje, může dělat výzkum kdekoli na světě. Pokud chtějí být úspěšní, mohou vyjet ven, získat zkušenosti a pak si vybrat, buď zůstat, nebo se vrátit do ČR.
Thomas Friedman:„World is flat“, každý má přístup k internetu a stejné podmínky na trhu uspět.
Mají stejnou příležitost jako já tenkrát, na krizi já nevěřím. Baťa taky v krizi prosperoval.
Krize je záležitost politiků a ekonomů. Chytří lidé mohou přijít na něco nového. Je to ozdravný mechanismus. Krize ukáže dobrého managera.
Poprvé jsme se viděly na „Stínování managerů“. Necháváte se stále stínovat?
Ano nechávám, občas se s nimi i po letech sejdu.
Nyní jsem v programu Odyssey 2010. Program odstartoval letos v březnu.
Jedná se o program rozvoje talentovaných žen. Každá žena má svého mentora, který jí pomáhá odkrýt její potenciál a rozvíjet manažerské schopnosti a tím rozšířit množství žen manažerek v českém prostředí. Program trvá po dobu jednoho roku. Mentorovat je budou ženy jako Muriel Anton, já…
„Ženy nejsou talentované na technologie, to je nesmysl“ Cituji Vás. Proč myslíte, že je veřejné mínění takové?
Žen je v těchto oborech málo, pro ženu je těžší aby vynikla. Už na škole žijeme v zajetí kulturních modelů. Holka na „technice“ je divná, možná ošklivá. Tyto předsudky mladé ženy odradí od studií IT oborů. Přitom na technických školách by byly ve společnosti chytrých lidí, kteří jsou i zábavní, mohou tam najít manžela….
IT není jen o programování a stavění počítačů. Jsou oblasti, kde se ženám daří více, v analýze, komunikaci, projektovém řízení. Ženy tam jsou potřeba, je tam třeba diverzita, kreativita,…