Samotné slovo spam se poprvé objevilo na konzervách, které ve druhé světové válce přepravovala USA do Velké Británie. Konzervy Spicy Meat and Ham byly všude a nebylo možné před nimi uniknout. Nelze se divit tomu, že se později objevily i v zábavné show nazvané Monty Pythonův Létající Cirkus. Muž se ženou v této zábavné skeči vstupují do restaurace. Servírka svým hostům nabízí jídlo, ale v denním menu převažuje právě spam, který návštěvnice nemá ráda. Přestože návštěvnice spam nechce, nemá na vybranou.

Internet byl původně armádní projekt a nikdo nepředpokládal, že bude určen k vydělávání peněz. Zřejmě prvním spam napsal zaměstnanec Digital Equipment Corporation. Byl zaslán 1. května 1978 na adresy tehdejší sítě ARPANET a obsahoval informace o prezentaci produktů této společnosti. Dalším spamem byla zpráva podepsaná jistým Davem Rhodesem a rozeslaná do diskusních skupin sítě USENET. Předmětem této zprávy bylo MAKE.MONEY.FAST!! (vydělávej rychle peníze).

Roku 1993 se muž jménem Richard Depew rozhodl představit svoji novou představu o fungování USENETu. Tato idea nebyla na první pohled špatná. Navrhoval přidat modetátorům konferencí možnost stanovit pravidla a zrušit příspěvky, které je poruší. Koncem března si Richard hrál se svým programem nazvaným ARMM, jehož úkolem bylo spravovat diskuse podle jím navrhnutého způsobu. Bohužel došlo k nehodě a jeho software zahltil diskusní skupinu news.admin.policy více než 200 příspěvky. Samotný Richard Depew se za své počínání omluvil s tím, že se skutečně jednalo o nehodu.

Jedním z dalších spamů byla zpráva zaslaná 18. ledna 1994 s předmětem Global Alert For All: Jesus is Coming Soon (Upozornění pro všechny: Ježíš brzy přijde). Jednalo se o nábožensky laděný text, který ukazoval souvislosti mezi zemětřesením v Los Angeles, Kalifornii, záplavami v Evropě, válkou v Jugoslávii a dalšími katastrofami.

Skutečně masivním spamem byla nevyžádaná zpráva Green Card Lottery, kterou zaslala 5. března 1994 právnická společnost Cantor a Siegel. Zpráva zahltila 6000 diskusních skupin. V jejich stopách později kráčel další spammer Michael Wolff, který pomocí nevyžádaných zpráv nabízel svoji knihu o internetovém chatu. Každý výskyt spamu doprovázely mohutné diskuse o etice chování na Internetu (tzv. netiquette). Navzdory tomu se spam stal až do dnešní doby hrozbou, kterou řeší nejen známé technologické společnosti, ale také politici.

Historie českého spamu

Český spam se naštěstí nevyskytuje v našich schránkách stejně často, jako je to v případě nevyžádaných reklamních zpráv ze zahraničí. Přesto se i v našich končinách česky psaný spam občas objeví.

Zřejmě největší negativní reakci uživatelů vyvolal hromadný spam společnosti Media Online. Firma provozující server o bydlení Tvujdum.cz v něm oznamovala novinky a seznamovala čtenáře se svým webem. Spam obsahoval přílohu ve formátu HTML, což snížilo reklamní dopad celé akce. Uživatele také pobouřila výmluva uvedená v textu e-mailu:

Tento e-mail je Vám zasílán na základě pečlivého výběru a globální rešerše uživatelů, kteří své webové stránky věnují tématice bydlení, stavebnictví. Předem se omlouváme za nevyžádaný e-mail.

Opak byl ovšem pravdou, a tak se zpráva často v desítkách kusů dostala do schránek uživatelů, kteří měli webové stránky zaměřené na zcela jiné téma. Ředitel společnosti se původně pokoušel masivní spamming obhajovat: „Dovoluji si vás ujistit, že v žádném případě nešlo o masové rozesílání spamů, jak některé servery uvádějí, neboť množství připravených e-mailů bylo vůči českému internetu zanedbatelné.“

Později vydala společnost tiskovou zprávu, v níž se omluvila všem uživatelům. Výkonný ředitel společnosti navíc přislíbil finanční dar v hodnotě 50000 Kč nadaci Člověk v tísni.

Přesto se uživatelé českého Internetu semkli v boji proti spamu a podle serveru Lupa.cz zaslalo 30 lidí stížnost na společnost Media Online. Některé stížnosti adresované živnostenskému odboru Magistrátu hlavního města Prahy byly podepsány jen přezdívkou. Úřad nakonec udělil spamující firmě pokutu ve výši několika desítek tisíc korun.

Jedním z dalších rozesilatelů nevyžádaných zpráv byl student a podnikatel Aleš Slabý. Veřejnost poprvé masivně oslovil s nevyžádanou nabídkou na klonování SIM karet. Reklamu na svůj produkt také zřejmě vkládal do diskusí na známých českých serverech.

Nebyl rozhodně prvním ani posledním spammerem, který opakovaně porušoval tehdejší Zákon o regulaci reklamy. Zákon zřejmě porušila i společnost Dimar, s.r.o., když rozeslala nevyžádané obchodní sdělení pomocí vlastního nástroje Emailer. Přestože byl případ poměrně detailně zdokumentován, pověřený úřad nikdy s firmou nezahájil správní řízení.

Od 7. září 2004 začal platit nový Zákon o některých službách informační společnosti (č. 480/2004), který vyžaduje prokazatelný souhlas příjemce zprávy. Dohledem nad dodržování zákona byl pověřen Úřad pro ochranu osobních údajů.

Náboženské e-maily nejsou spam

Česká republika neměla dlouho žádný zvláštní zákon, který by výrazně omezoval zasílání nevyžádaných reklamních e-mailových zpráv. Opravdu palčivé případy proto řešili úředníci živnostenských úřadů podle Zákona o regulaci reklamy (sb. 138/2002, částka 57/2002, datum 15.4.2002).

Názor ITBIZu

Český zákon proti spamu se vztahuje i na firmy, které podnikají v rámci Evropské unie. Většina spamu ovšem přichází z USA, Číny, Ruska a jiných států. Dokud budou lidé nakupovat akcie za výhodnou cenu, padělky značkového zboží a pochybné léky, budeme se s nevyžádanou poštou setkávat i nadále.

Podle § 2, bod e) se zakazovalo šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje. Úřad mohl postrestat porušení zákona udělením pokuty až do výše dvou milionů korun:

§ 8 odstavec 1): Orgán dozoru uloží, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, zadavateli, zpracovateli nebo šiřiteli reklamy, která je v rozporu s tímto zákonem, pokutu až do výše 2 000 000 Kč podle závažnosti porušení povinnosti, a to i opakovaně.

Praxe ovšem ukázala, že mají živnostenské úřady omezené pravomoce a malou ochotu řešit případy porušování zákona. Například v kauze Dimar, s.r.o., doložil postupně stěžovatel veškeré další podklady. Úřad si pouze vyžádal stanovisko jednatele společnosti a uzavřel celou záležitost, aniž by zahájil správní řízení.

Když se poškozený znovu domáhal zahájení správního řízení a poukazoval na porušení zákona, úředníci mu ve své odpovědi vysvětlili, že je výhradně na jejich posouzení, jestli bude případ udělena pokuta a firma potrestána za porušení zákona. Později byl stěžovatel informován, že se čeká na vyjádření soudního znalce, které úřad dosud neobdržel.

Nevyžádaný reklamní e-mail zaslala významná agentura Dimar, s.r.o., ve dnech 6. – 16. května 2003. Úřad stížnost na porušení zákona o regulace reklamy přijal a odpověděl dne 30. 6. 2003. Zřejmě posledním krokem živnostenského odboru Magistrátu hlavního města Prahy bylo přeposílání stížnosti na Úřad pro ochranu osobních údajů, který ji pro prostudování vrátil k došetření.

Abychom úředníkům živnostenského odboru Magistrátu hlavního města Prahy nekřivdili, mají za sebou úspěšně vyřešený případ Media Online, která posílala známý spam propagující portál o stavebnictví Tvujdum.cz. Desítky dalších příkladů českých spamů se také nedočkaly zveřejnění, což je pro samotný úřad možná škoda. Podle zkušeností internetové veřejnosti však postupoval pražský živnostenský odbor aktivněji než jiné živnostenské úřady v ČR. Z ohlasů čtenářů vyplývá, že se často tyto úřady neobtěžovaly ani na zaslaný podnět odpovědět.

Dalším problémem byly omezené pravomoce pověřených úřadů. Pokud byl odesílatel anebo příjemce spamu připojen prostřednictvím mobilního operátora, nemohl úřad zahájit správní řízení. Ve svém dopise úřad trpělivě vysvětloval důvody, proč nemůže vyšetřit porušení zákona: „Vzhledem k tomu, že živnostenské úřady nejsou osobou oprávněnou k získání předmětu, který tvoří telekomunikační tajemství, nelze nám požadované údaje sdělit. Na podkladě uvedených skutečností Vám však nyní musíme sdělit, že danou věc není možno řešit ve správním řízení, jelikož se v současné situaci nedal zjistit přesně a úplně skutečný stav věci.“

Nevyhovující stav vyřešil nový Zákon o některých službách informační společnosti, jehož autorem je Ministerstvo informatiky. Zákon vešel v platnost 7. 9. 2004 a zakazuje posílat veškerá nevyžádaná obchodní sdělení bez prokazatelného souhlasu vlastníka e-mailové schránky. Povoluje ovšem zasílání náboženských a politických e-mailů. Rovněž nepostihuje zaslání e-mailu, jehož předmětem je doménové jméno. Někteří čeští publicisté proto tvrdí, že nový zákon legalizoval spam a vyčítají ministerstvu přílišnou benevolenci.

Zdroj: Wikipedia, archiv autora