Když dnes člověk prohlásí, že rysy tváře souvisejí se zločinností, bude za šarlatána, který chce křísit dávno překonané metody 19. století. A vzhledem k politické korektnosti se dočká ještě dalších odsouzení.
Přitom by naopak bylo divné, kdyby tvář nějak nekorelovala s povahovými rysy a ty zase s ochotou přestupovat zákon; samozřejmě různé rysy by pouze statisticky souvisely s různými druhy kriminality, tvůrce finančního „letadla“ bude (statisticky) nejspíš vypadat jinak než ten, kdo v noci přepadává v parku.
Chceme-li se na problém podívat objektivně, je asi nejvhodnější přenechat ho počítačům, respektive umělé inteligenci (expertnímu systému). Tu těžko obvinit z předsudků nebo snahy záměrně zkreslovat data. Na jedněch datech necháme program vytvořit si nějaký model, čemu (jakým kvantitativním údajům na fotografii) odpovídá vyšší míra zločinnosti. Dokáže pak takový software statisticky významně předpovědět, kdo je a kdo není přestupník zákona i na jiném vzorku dat?
Právě to provedli Xiaolin Wu a Xi Zhang z Shanghai Jiao Tong University a svůj text dali k dispozici na Arxiv. Samozřejmě kritici ihned spustili, že se to tak nemá, protože to znamená determinismus a tisíce dalších ismů. Autoři vysvětlují, že program samozřejmě srovnává srovnatelné, tj. běžné identifikační fotografie (nikoliv třeba identifikační fotografie normálních lidí a policejní fotografie odsouzených). Kolekci tvořili čínští muži ve věku 18 až 55 let, kteří neměli vousy. Neuronová síť nakonec dokázala správně určit zločince/nevinného na skoro 90 % (poznámka: tady je samozřejmě otázka, co toto číslo konkrétně znamená).
V MIT Technology Review je pak popsáno, jaké rysy pozitivně korelují s kriminalitou, alespoň u čínských mužů: větší zakřivení horního rtu, menší vzdálenost mezi vnitřními kouty očí, menší ústa a menší úhel mezi špičkou nosu a kouty úst.
Samozřejmě jsou třeba větší sady dat (do výzkumu použito asi 2 000 lidí) a výzkumy pro jiná etnika, pro ženy atd. A samozřejmě řada lidí bude podobné postupy stejně odmítat (skutečně se tím naznačuje nějaký determinismus; to je ale podobné jako fakt, že zločinnost bude pozitivně korelovat s nějakými geny i hladinami hormonů či neurotransmiterů, což dnes už asi zpochybní málokdo; samozřejmě hladiny hormonů ani rysy tváře nejsou žádným důkazem viny v konkrétní kauze a když se policie soustředí pouze na takto „naznačené“ podezřelé, může vyšetřování snadno vést do slepé uličky), s tím ale výzkumníci mohou těžko co nadělat.
Mimochodem – když se vypočítává, jaké profese dokáže nahradit umělá inteligence, policisté a detektivové se v této souvislosti (oprávněně?) prakticky nezmiňují.
Zdroj: TechXplore.com
