Cloudové kompendium pro SMB: Od teorie k praxi

Přechod na cloud computing bývá dodavateli prezentován jako naprostá nevyhnutelnost, ale praxe ukázala, že podniky jsou obezřetné a oproti původním předpokladům nový model akceptují s rozvahou a pomaleji. Mimo jiné tím také dopřály cloudovému segmentu čas na to, aby se zbavil některých dětských nemocí.
Nedávno byl cloud computing označen Zachem Nelsonem, CEO firmy NetSuite, jako „poslední výpočetní architektura“. Ačkoli jde do značné míry o nadsázku, mohlo by na jeho slova skutečně dojít. Po cloudové etapě totiž někteří vizionáři předvídají nástup komplexní umělé inteligence, a v jejím případě asi už nebude řeč o výpočetní architektuře.

První marketingová (módní) vlna kolem cloud computingu pominula a nyní je na pořadu dne spíše myšlenka: „cloud je fajn, ale zejména ten hybridní”. Ani malé a středně velké podniky se cloudovým nabídkám nevyhnou. V řadě případů dávají smysl ekonomicky i organizačně.

Některé firmy se chlubí tím, že operují kompletně v cloudovém prostředí. Běžnější je ale situace, kdy se v podniku využívají cloudové služby pro vybrané agendy, které by v jiných modelech provozu jen zatěžovaly zdroje. Analytici společnosti SMB Group sestavili pět kroků, které by měly předcházet přechodu na cloudový model. Vypracovali je sice pro privátní formu, ale zdá se, že jsou s mírnou modifikací použitelné i pro veřejnou.

Pět kroků přechodu na cloudový model

Plánované nákupy a upgrady systémů podle modelu provozu (horizont 12 měsíců)

První krok částečné či celkové reorganizace výpočetní a komunikační infrastruktury by měl mít podobu zmapování stávajícího stavu IT v organizaci. Nejde pouze o využívané prostředky (hardware a software a fáze jejich životního cyklu), ale i o zhodnocení kvalit a schopností lidských zdrojů. Detailní přehled, jenž dokáže vypracovat správce IT v podniku, se stane jedním z výchozích pokladů pro další rozhodování.

Ve druhém kroku by k diskusi nad budoucím modelem provozu IT měli být přizváni zástupci byznysu. Ti upřesní současné a budoucí potřeby svých útvarů v oblasti výpočetních služeb a kapacit. Současně se management v optimálním případě shodne na perspektivách byznysu podniku, tj. růst, rozšiřování portfolia, stagnace, úpadek apod. Provázání byznysu a technologií na organizační úrovni sice představuje otřepané klišé, zjevně však nepostrádá význam.

Třetí krok spočívá ve shromáždění informací o dostupných a použitelných technologických možnostech/řešeních a v jejich vyhodnocení. Vedle parametrů ceny, technického zázemí, obsluhy a dalších musí být zváženo i hledisko přechodu obsahu starých systémů na nové. Opomíjen by neměl být ani případný implementační partner, jeho schopnosti a zkušenosti s ním.

Čtvrtý krok představuje výpočet ekonomických ukazatelů pro vybrané varianty. Nejvýznamnějším se v tomto světle jeví TCO neboli celkové náklady vlastnictví. Nabízejí se ještě ROI – Návratnost investic nebo NPV – čistá současná hodnota. Ačkoli ukazatel ROI v případě veřejného cloudu na první pohled nadává smysl, věnuje se mu také velká pozornost, neboť jen samotná migrace si vyžádá určité výdaje, byť nemusejí být nutně kapitálové.

Poslední krok „předcloudového” rozhodování by pravděpodobně měl být součástí třetího, tj. výběru vhodných řešení. Analytici firmy SMB Group zdůrazňují, že pro menší firmy je nezbytné, aby s přechodem na cloudový model získaly co možná nejvyšší míru automatizace v oblasti správy a údržby systémů.

Výběr cloudové služby

Původní vize cloud computingu počítaly v případě malých a středních podniků spíše s provozem veřejných cloudových služeb. Nabídka řešení, s jejichž pomocí lze vybudovat privátní nebo hybridní systém, se ale rozvinula natolik, že ji ani firma kategorie SMB nemohou zcela přehlížet.

Pětice indikátorů

Realizované nákupy a upgrady systémů podle modelu provozu (24 měsíců zpětně)

Jak podotýkají analytici firmy SMB Group, vždy záleží na konkrétní situaci. Sestavili pětici indikátorů, kdy představuje cloud atraktivní volbu pro nasazení v podniku. Jde samozřejmě o velmi zjednodušené pojetí problematiky, ale i přesto ilustruje schopnost cloudových služeb řešit relativně konkrétní problémy. Zvažovány jsou indikátory standardizace agend, odvětvových specifik, času implementace, citlivosti dat a frekvence transakcí.

Kdy veřejný cloud

Veřejné cloudové služby obvykle nabízejí standardní a rozšířené funkcionality. Pokud charakter činnosti podniku nevyžaduje v příslušných oblastech velké přizpůsobení nebo odlišnost, stává se cloud horkým favoritem na náhradu dožívajícího řešení. Lze jej samozřejmě vybudovat znovu, tradičně nebo na dostupné platformě privátního cloudu. Pokud by ale účel splnilo standardní řešení, pravděpodobně již existují i relevantní cloudové nabídky. Za příklad poslouží systémy CRM, řešení pro spolupráci (e-mail, kalendář, sdílení souborů) nebo datový archiv.

Specifická odvětví a ne zcela běžné provozy si z nabídky dostupných cloudových služeb – pro obsluhu klíčových agend – mohou jen obtížně vybírat. Jejich systémy bývají vysoce přizpůsobovány a upravovány, což mívá dvě příčiny. První spočívá v nezájmu dodavatelů řešení o menší odvětví. Druhý může mít podobu konkurenční výhody, kterou vlastní úprava systému přináší. Pokud podnik usoudí, že nahradí tradiční pořízení, tj. nákup všech relevantních IT zdrojů cloudovým modelem, nejspíše padne volba na privátní formu. Ta mu umožní vykonat libovolné úpravy systémů a současně nabídne vysokou konsolidaci kapacit a prostředků. Díky ní lze v privátní infrastruktuře provozovat i servisní agendy, jež by jinak směřovaly k poskytovatelům veřejného cloudu. Případné výkonnostní špičky lze řešit připojením veřejného cloudu a využitím jeho škálovatelných výpočetních kapacit. Analytici společnosti SMB Group dávají za příklad logistické nebo nákupní systémy, jež na jedné straně obvykle vyžadují průběžné úpravy, na druhé je mohou podniky efektivně provozovat v privátním cloudu.

Čas hraje významnou roli při uvádění inovativních produktů na trh. Kritickým faktorem se stává i při rychlém rozšiřování činnosti nebo při organizačních změnách. Nabídky veřejného cloudu lze pro standardní úlohy zprovoznit v podstatě okamžitě. Mohou také posloužit jako dočasné řešení nepředvídané situace. Podobně vysoké flexibility – zprovoznění v řádu minut – nedosahuje ani privátní cloud, jenž je nutno nejprve vybudovat, ani outsourcing.

Citlivá data často nemohou být umisťována do veřejných cloudových služeb, případně zahraničních. Obvykle podobné legislativní požadavky doprovázejí agendy veřejné správy, finančních institucí nebo bezpečnostních složek. Nejde pouze o garanci nejmodernějšího zabezpečení v datových centrech, ale i o fyzický přístup k datovým úložištím a serverům. Veřejné cloudové služby těmto požadavkům obvykle nevyhovují, případně by jejich zřízení bylo nákladné a neefektivní. Možnou alternativu představuje opět privátní forma. Tu lze v některých případech, například pro zpracování, nikoli pro ukládání dat, kombinovat s prověřenými veřejnými službami v podobě hybridního přístupu.

Služby veřejného cloudu dokáží dobře posloužit v situacích, kdy nárazově vzrůstá zatížení systémů. Analytici společnosti SMB Group dávají za příklad odvětví maloobchodu. Systémy provozovatelů internetových obchodů provozované v jakékoli podobě bývají několikrát v roce vystaveny zvýšené zátěži. Pořizovat kvůli ní jinak nevyužívanou infrastrukturu nedává ekonomický smysl. Řešením je posílení systémů prostřednictvím veřejného cloudu.

Výběr cloudového poskytovatele

Přítomností cloudových řešení v portfoliu se dnes zaklíná většina dodavatelů informačních technologií. V některých segmentech IT trhu je relevantní nabídka velmi široká. Stačí si například vyhledat služby pro synchronizaci nebo zálohování souborů. Vedle velkých hráčů typu Microsoft nebo Google zde operují desítky menších s různě specifickými nebo unifikovanými produkty. Podobná situace panuje také v segmentu cloudových systémů pro spolupráci (opravdoví fajnšmekři se uchylují k termínu kolaborace). Naprostá většina nabídek má nejen cloudový charakter, ale podporuje i mobilní zařízení.

Do cloudového segmentu – zaměříme-li se na podniková řešení – vstoupili hráči z oblasti podnikových informačních systémů (SAP, Oracle, Microsoft), infrastrukturních řešení (HP, Cisco, IBM) nebo bezpečnosti. Velké firmy pokrývají svými nabídkami hned několik segmentů. K původním ryze cloudovým poskytovatelům patří například firmy NetSuite, RackSpace, Zoho, Salesforce a do určité míry i Amazon nebo Google, ač jejich výchozí byznys měl jiné zaměření. Uvedené společnosti obvykle provozují své služby globálně, většinou s lokální podporou a do určité míry i za shodné ceny.

Nebezpečí z malých poskytovatelů

Také v tuzemsku se objevila řada nabídek cloudových systémů. Stojí za nimi provozovatelé datových center, telekomunikační operátoři a místní producenti softwarových řešení. Spolupráce s nimi může mít své výhody. V případě menších hráčů je ale třeba se mít na pozoru. Ve Spojených státech již řeší případy, kdy malí poskytovatelé nebo zprostředkovatelé (tzv. brokeři) ukončili svou činnost, ale se zákazníky – a zejména s jejich daty – se už nevypořádali.

Výběr vhodného poskytovatele služeb navazuje na analytický krok, v němž byly zmapovány potřeby a stav stávající infrastruktury, a na výběr typu služby a okruhu jejích poskytovatelů. Nelze předložit univerzální návod na správnou volbu, ale analytici firmy SMB Group sestavili přehled kritérií, jež by při výběru rozhodně měla být zohledněna.

Parametry výběru poskytovatele cloudových služeb

Které faktory a parametry se urůzných kritérií kvality cloudových služeb vyplatí sledovat?

Dostupnost

Infrastruktura

Řízení změn

Bezpečnost a monitoring

Zálohování a archivace

Interoperabilita

Migrace

Škálovatelnost

Zajištění kontinuity byznysu

Vizibilita

Otevřené standardy

Služby a podpora

Zdroj: SMB Group

Exit mobile version