Naším majetkem dnes nejsou zdaleka jen hmotná aktiva, ale třeba i
digitální obsah. Co se s ním stane po smrti? Duši vem čert, ale co
data?
Součástí posledních vůli se proto stále častěji stávají i hesla.
V Británii provedená studie Generation Cloud ukazuje, že hesla,
respektive tedy účty na sociálních médiích, dává do poslední vůle již
11 % Britů. Řada z nich si přitom odhadem cení svého digitálního
obsahu (fotografie, e-maily…) i na poměrně vysoké částky: polovina z
respondentů, kteří hesla/účty činí součástí poslední vůle, na více než
200 liber.
38 % respondentů se domnívá, že v roce 2020 budou CD disky už pouze
sběratelskými předměty. 25 % dotazovaných bylo přesvědčeno, že v této
době již vůbec nebudou tisknout fotografie, 15 % si myslí, že nebudou
vlastnit žádné klasické knihy.
Průzkum provedlo Centre for Creative and Social Technology na
University of London spolu s firmou Rackspace.
Zdroj: SecurityNewsDaily
Poznámky:Zajímavá je otázka, kdo má právo k účtu, pokud heslo součástí poslední vůle není. Je provozovatel služby povinen poskytnout dědicům třeba přístup k e-mailu zemřelého? Nebo je obsah za těchto podmínek pokládán za nadále nepřístupný a provozovatel by ho naopak měl smazat? Pokud „digitální obsah“ spadne do dědického řízení, budou z něj jiní než přímí dědici muset také platit daně a nechávat si odhadnout např. cenu účtu na Facebooku? Mají se hesla psát do poslední vůle v otevřené podobě, i když se zapisování hesel na papír obecně vůbec nedoporučuje (ale jak to provést jinak)? A co doporučované změny hesel, kvůli tomu se přece nebude vždy aktualizovat i poslední vůle?