Úložná magnetická páska, ne nepodobná té, jaká se používala k uchovávání stereofonních zvukových záznamů, dnes slaví 60 let. Upozornila na to společnost IBM, která za vynálezem magnetické pásky coby datového úložiště stojí. Vedle pásky má IBM ještě jedno podobné prvenství ve formě malého, ale (ve své době) rychlého úložiště: první (tehdy 14″) diskety.
Pásková technologie umožnila velkým výpočetním přístrojům ukládat výsledky operací v digitální podobě na kotouče magnetické pásky namísto nepraktických děrných štítků. V polovině 20. století si průmysl kladl zásadní otázku, kam zaznamenávat hromadící se výsledky výpočetních operací. Konstruktéři IBM se rozhodli hledat odpověď v nové technologii – magnetické pásce.
Páska byla předtím používána pro zachycení zvuku, ale slibně vypadalo i její použití pro velké počítačové systémy. Problémem se nakonec ukázala jejich křehkost, pásky nebyly dostatečně pevné. Velké kotouče s páskami poháněly silné motory, které se rychle rozjížděly i zastavovaly, takže se páska často přetrhla.
Právě tento problém se konstruktéři IBM rozhodli řešit a 21. května 1952, když společnost uváděla na trh první komerční počítač s názvem IBM 701, představili i úložný systém, jenž znamenal naprostý přelom ve využití magnetické pásky. Problém s přetrháváním pásky vyřešili „vakuovým sloupcem”, který mírně natahoval část pásky mezi dobou přístupu. Vytvářel tak vlastně jakousi vyrovnávací paměť, díky níž se páska dokázala vypořádat s náhlými starty a zastaveními. Inovace se rozšířila napříč odvětvím a odstartovala moderní éru výpočetní techniky.