Berou pohádkové peníze, které jim vedle obyčejných smrtelníků leckdy mohou závidět i jejich kolegové z průmyslu, jejich práce tomu ale nemusí vždy odpovídat. O některých z nich je v poslední době slyšet více než o jejich vlastních společnostech a to kupodivu (snad s výjimkou Steva Jobse a Larryho Ellisona) není zrovna dobrá vizitka. Zajímá vás, kdo se do našeho žebříčku dostal a kdo soupeří o první místo? Bude to Carol Bartz, Stephen Elop, Steve Ballmer, nebo někdo úplně jiný?
Možná vás napadá, proč jsme omezili výběr na pět, důvod je jednoduchý, rozhodli jsme se do seznamu nedávat jednotlivce, kteří již ve své funkci delší čas nesetrvávají. Z tohoto důvodu zde nenaleznete ani Jerryho Yanga (požehnání a prokletí firmy Yahoo! zároveň), ani Darla Charlese McBride, ex-CEO SCO Group, ani další adepty na titul nejhoršího ředitele v historii.
Yahoo!: Carol Bartz
Bartzová se dostala na místo v seznamu z toho důvodu, že na počátku její kariéry stála jednoduchá lež. Slíbila, že na pozici CEO učiní ve společnosti radikální změny, zvolila ale ve vskutečnosti strategii: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. O to překvapivější byla její nedávná ostrá kritika vedení společnosti v talkshow s Michaelem Arringtonem. Zde také nahlas vyjádřila, co si o pánech z Yahoo skutečně myslí:
Nad Carol se vznášel Damoklův meč již dlouho, přesto si odvolání vysloužilo poměrně dost mediální pozornosti.
Bartzová vedla společnost tři roky a co se týče série nešťastných rozhodnutí, může si vřele podat ruce Jerry Yangem. Otázkou ovšem je, zda li vůbec mohla ještě něco zachránit. Společnost byla totiž možná odepsaná již v momentu, kdy Yang odmítl převzetí lodi silně nabírající vodu Microsoftem, ale to je přeci jenom trochu jiný příběh. Firma, do které Bartzová přišla, sice již neměla tržně konkurence schopné technologie, ale jistý kapitál přeci jenom ano. Její bohatství leželo v reklamě (zejména té bannerové), to se ale právě pod vedením Bartzové rozkutálelo jako drobné do kanálu. Yahoo pod jejím vedením nedokázalo najít ani nový směr, který by jej odlišil od mamutích konkurentů v oblasti reklamy (Google a Facebook), ani přijít s technologickými inovacemi, které by zajistily firmě nějakou výhodu, nebo alespoň umožnily udržet krok s konkurencí.
Lehce kontroverzní spolupráce s Microsoftem v tomto ohledu byla vlastně velmi nevinná záležitost.
Je celkem jasné, že opatrná herní strategie (stagnace) Bartzové mohla vést pouze k dalšímu úpadku, který by se v lepším případě pouze zpomalil. Povedl se ale pravý opak, Bartzové a tím pádem i celému Yahoo tak ujel vlak v inovacích (od sociálních sítí počínaje, vlastními unikátními službami konče), financích a jak se spekuluje, pravděpodobně i v morálce zaměstnanců. Nový ředitel společnosti to tak bude mít velmi obtížné. Čeká ho nelehký úkol, spočívající ve stejném obratu, který měla udělat již Bartzová, jenže s tím rozdílem, že tentokrát je Titanik k ledovci již mnohem blíže.
Microsoft: Steve Ballmer
Vypadá to téměř jako Billova pomsta.V době, kdy zakladatel společnosti opouštěl Microsoft, alespoň navenek všechno vypadalo, že společnost představuje neporazitelného (tehdy upřímně nenáviděného) behemota a díky silnému pancéřování ji z její pozice nikdy nikdo nevystrnadí. Dnes vypadá situace o dost jinak, Microsoft je de facto pryč z mobilního trhu, co nevidět přijde o pozici nejpoužívanějšího internetového prohlížeče, vyhedávač Bing se (nutno dodat přes všechny své nesporné kvality) na trhu neosvědčil, pozice na trhu s desktopovými operačními systémy již není tak neotřesitelná jako dřív, v ziskovosti společnost rychle předběhl Apple a koncem týdne byl dokonce Microsoft vyřazen z prestižního Dow Jones Indexu udržitelného rozvoje. Pro společnost a její současné akcionáře je to mrzutá zpráva, pro velké seriózní investory je totiž Corporate Sustainability Index něco jako investiční Bible.
Důvodů bude více, ale svoji roli určit hrají i podivné předražené akvizice, jako je koupě Skype za 8,5 miliardy dolarů. Trochu rychlý obrat, ne? Nelze za něj poděkovat nikomu jinému, než současnému CEO Steve Ballmerovi. Ještě, že je Steve alespoň srdcař:
Náznaky toho, že pozice Steva Ballmera, současného CEO společnosti Microsoft, nebude tak silná jako v případě jeho předchůdce, se objevily už na počátku této části jeho kariéry. První kritika byla spojena především s nepovedeným operačním systémem Windows Vista. Ten přišel s velkým časovým odstupem od předcházejících Windows XP a v mnoha ohledech se navíc jednalo o nedodělaný a příliš náročný systém, který Microsoft musel zachraňovat několika opravnými balíčky a častými aktualizacemi. Hlavním problémem Windows Vista byl fakt, že problémovost systému nemotivovala stávající majitele Windows XP k přechodu na modernější Windows Vista. Tím Microsoftu vznikla finanční ztráta. Druhá vlna kritiky Ballmera zasáhla počátkem loňského roku. Důvodem pro ni byl dlouhodobý neúspěch výrobce v oblasti mobilních zařízení. Ballmer má mimochodem s Bartzovou společného více než jen jednu fotografii při podepisování smlouvy o spolupráci, je to absence vlastní vize.
Nokia: Stephen Elop
Kukaččí vejce Microsoftu ve finském hnízdě? Když zapomeneme na lákavou finanční injekci od Microsoftu, která Nokii určitě přišla vhod, Windows Phone 7 Nokii rozhodně nezachrání. Podivné bylo, jak rozhodnutí potopit (ale přitom ještě dočasně udržovat v dlouhodobém kómatu) vlastní velmi úspěšný mobilní operační systém, tak i slibně se rozvíjející koprodukční next-generation alternativu, za kterou navíc stálo poměrně silné partnerství s Intelem.
Naopak, současná situace vede k tomu, že Nokia v nejbližších letech bude trpět schizofrenií, kdy bude souběžně podporovat čtyři operační systémy, z toho ani jeden pořádně.
Pro byznys klientelu, tradiční odběratele chytrých telefonů Nokia od dob S60 Symbianu, navíc momentálně není pořádně vhodný žádný. Roztříštěnost platforem navíc určitě korporátní IT nepotěší, kdo by ostatně chtěl pokaždé autorizovat v síti jiný operační systém. I pro větší společnost by byl oříšek udržet tolik mobilních ekosystémů ve zdravém chodu. Pravdou sice je, že zrovna v případě Windows Phone 7 se o chod ekosystému postará někdo jiný, ale to je trochu chabá útěcha.
AOL: Tim Armstrong
Příběh nové éry internetového portálu America Online je celý poměrně neveselý, stejně tak jako například příběh jedné nepochopitelné akvizice, koupě technologického serveru TechCrunch za částku okolo třiceti milionů dolarů. Již v té době působil TC, který se orientoval na začínající technologické firmy, jejich investory a kousavé analýzy trhu, v obsahovém portfoliu zpravodajství AOL jako zjevení. Podrobnosti jsem rozebral loni v článku AOL koupilo TechCrunch – padla další globální bašta nezávislé technologické žurnalistiky?
Přes veškerou skepsi, Armstrongova sázka na Huffington Post a TechCrunch v jeho područí předčila nejhorší očekávání. Někdejší symbol úspěšného technologického (potažmo mediálního) startupu se proměnil v obsahovou farmu bez valné hodnoty, přesně v duchu celé vlajkové lodi mediálního portfolia AOL. A je to vidět, tržní podíl AOL klesl letos více jak o 34 %. Vize o NBC či disneym 21. Století se nenaplnila, co na to akcionáři? Uvidíme později.
Groupon: Andrew Mason
Kdyby vám Google nabídl 6 miliard dolarů za relativně slušně našlápnutý dva roky starý startup, s ročním příjmem necelých 760 milionů, co řeknete? Tenhle chlapík řekl: „Rohodně Ne!“ S vidinou mnohem vyššího zisku (25 miliard dolarů) na burze místo toho vykročil vstříc nejisté budoucnosti. Teorie nám říká, že investiční bublina vzniká tehdy, když po konfrontaci obratu společnosti s její odhadovanou hodnotou se dostaneme více jak na šestinásobek. Google tedy učinil lehce přestřelenou nabídku, asi o chytré hlavy z Gruponu velmi stál. Už to tak prostě dělává. Ideální příležitost k exitu, obzvláště pokud uvážíme rizikový obchodní model a silně konkurenční prostředí. A že CEO firmy nerozezná 32,8% nadhodnocení vlastní společnosti? Vskutku podivné.
Jak si stojí Groupon dnes? Po fiasku opouští burzu a čeká na příležitost pro druhý pokus. Má ale problém, který tu dřív nebyl: Living Social, Google a armádu lokálních hráčů po celém světě. Jak by řekl klasik:
HP: Leo Apotheker
A to nejlepší (nebo nejhorší) na konec. Rozklíčovat správně rozhodnutí Leo Apothekera dá trochu práce, hodně věcí je ale poměrně zřejmých, stačí je tedy jen správně zasadit dohromady.
Apotheker toho v poslední době stihl poměrně hodně a oproti Bartzové rozhodně v tomto případě nemůžeme vytknout, že by šlo o malá gesta. Když to tedy vezmeme popořadě, Apotheker uskutečnil extrémně drahou akvizici relativně neznámé Autonomy, což ale konec konců nemusel ještě vůbec být hloupý krok. Následně odepsal jemu nic neříkající produkt TouchPad ještě před jeho uvedením na trh a de facto poslal k čertu celou platformu webOS. Pravda, za nákup skomírajícího Palmu je přímo zodpovědný jeho předchůdce, nicméně kromě zmatení nepřítele tato taktika naprosto nečekaných rychlých úhybných manévrů příliš nedává smysl.
To, co je Apothekerovi v tomto smyslu nejvíce vytýkáno, je totiž fakt, že produktu nedal vůbec žádnou šanci si svoji pozici na slunci vybojovat. Podobnost s Elopem zde možná není jen čistě náhodná. Příliš nadějné vyhlídky nemůže mít ani PC divize, ono se totiž pracuje a vymýšlí trochu hůře, pokud nad vámi visí cedulka „na prodej“. Pokud k prodeji dojde, bude zřejmě HP kopírovat cestu, kterou před časem velmi úspěšně zvolilo IBM. Jenže kopírování není koncepce a je tu prár rozdílů. IBM mělo kupce a vypracovanou strategii ústupu. Co má HP? Zatím nikdo neví.
Samotná divize PSG (Personal Systems Group) je trochu zvláštní fenomén. Ve srovnání s tradičními byznys produkty vykazuje tabulkově nejmenší ziskovost, to ale není přímo chyba HP, ale globální dlouhodobý a přirozený trend. Navíc platí, že i když je divize v relativním srovnání nejméně zisková, pořád je to kanál, kterým přitéká ve finále nejvíce finančních prostředků. Pokud zde existuje nějaká firemní paměť, měla by ostatně výkonné radě začít v hlavě naskakovat výstražná světélka. HP si totiž podobný (i když zdaleka ne tak radikální) obrat vyzkoušelo již dříve a nebylo to tehdy zrovna moc příjemné. Pamětníci si možná ještě vzpomenou na Carlu Fioriny.
Další zvláštní kapitolou je vlekoucí se spor s Oraclem o Itanium. Ten prakticky nelze vyhrát, respektive, i pokud v něm HP uspěje, bude z pohledu zákazníků stále poraženým. Podporovat mrtvou platformu zkrátka nedává moc smysl.
Apotheker je nyní pod lehkým tlakem investorů, kvůli slabším hospodářským výsledkům. Tlak se bude pravděpodobně i nadále stupňovat a rozhodně stojí zato pozorovat, jak si s ním poradí. Jak říká lidová moudrost, pod tlakem se rodí jen dvě věci: diamant, nebo h…
Doslov
Na závěr malé poučení z krizového vývoje, co mne fascinuje na jednotlivých případech nejvíce, je jednoduchá skutečnost, že bez ohledu na fatálnost svých chybných rozhodnutí za ně dostávají tito lidé královsky zaplaceno. Dokonce i na ty naprosto neúspěšné, jako je například Bratzová, čeká nějaký zlatý padák v podobě milionů dolarů. Kde se pak má vlastně zrodit pocit skutečné zodpovědnosti? A nepřipomíná vám to náhodou něco na domácí politické scéně?