Základem se stal diktafon Sony Pressman, který technici zbavili všeho, co souviselo s nahráváním.
Možnost poslechnout si oblíbenou hudbu při běhu parkem nebo při jízdě autobusem do práce je dnes už naprosto samozřejmou věcí. U počátku tohoto trendu stála společnost Sony, která 1. července 1979 uvedla na japonský trh svůj první walkman. Ačkoliv Sony s koncepcí osobních kazetových stereo přehrávačů se sluchátky nepřišlo jako první, zásadně přispělo k jejich masovému rozšíření a dalo jim název.
Kořeny walkmanů sahají do roku 1978, kdy Sony rozšířilo svou nabídku přenosných kazetových přehrávačů o typ TC-D5. Ten se od ostatních modelů lišil schopností stereofonní reprodukce, což byla doména vyhrazená do té doby jen výrazně větším přístrojům. Obchodní úspěch sice tento výrobek kvůli vysoké prodejní ceně nezaznamenal, ale i tak si našel vlivného zastánce. Masaru Ibuka, jeden ze spoluzakladatelů Sony, totiž TC-D5 vybavený sluchátky s oblibou využíval k ukrácení dlouhé chvíle při transkontinentálních letech.
Ibukovi na cestách překážela vyšší hmotnost přístroje. Požádal proto ředitele divize kazetových přehrávačů, aby mu sestavil funkčně podobný, ale praktičtější aparát. Jeho základem se stal diktafon Sony Pressman, který technici zbavili všeho co souviselo s nahráváním, a naopak do něj namontovali součástky potřebné pro stereofonní poslech.
Zajímavý vývoj měl název, pod nímž se měl výrobek prodávat. Slovo Walkman připadalo části manažerů Sony nevhodné a chtěli je ještě na poslední chvíli změnit, název ale zachránily již vytištěné propagační materiály a obaly. Na zahraničních trzích Sony hodlalo svůj výrobek nabízet pod názvy Soundabout, Stowaway nebo Freestyle. Slovo walkman ale mezi tím prostřednictvím turistů proniklo do povědomí i mimo Japonsko, a tak bylo původní označení ponecháno. Původně podceňovaný výraz walkman se časem stal v řadě jazyků synonymem pro jakýkoliv kapesní přístroj sloužící k poslechu hudby.