První video, jež si bohatší z Američanů mohli pořídit, se objevilo až před Vánocemi roku 1963.
Zabíral větší prostor než lednička a byl schopen nahrát pouhou čtvrthodinu záznamu, navíc jen černobílého, přesto způsobil před 65 lety doslova senzaci. První videorekordér představili 11. listopadu 1952 v Beverly Hills američtí vynálezci John Mullin a Wayne Johnson. Než se menší bratr tohoto přístroje dostal do běžné domácnosti, trvalo ještě asi 20 let. Odzvánět pak videorekordérům začalo s rozmachem DVD.
Počátkem 50. let přinesl magnetický záznam obrazu zejména televizním stanicím do té doby netušené možnosti. I přes tehdy vysokou cenu a náročnou údržbu i obsluhu, odstranilo video závislost na zdlouhavém a náročném filmovém záznamu odvysílaných pořadů, přineslo i jednoduché a rychlé kopírování. První video, jež si bohatší z Američanů mohli pořídit, se objevilo až před Vánocemi roku 1963 – vážilo 50 kilogramů a stálo 30.000 dolarů. Rozmach domácích videí přinesl v polovině 70. let konkurenční boj dvou japonských firem – Sony se systémem Betamax a JVC s Video Home System (neboli VHS).
Domácí video se v 80. letech stalo fenoménem i v bývalém Československu. Kdo by si nepamatoval na nekvalitní kopie západních filmů, tlumočené monotónním hlasem a šířené ne zrovna oficiálními kanály. Na rostoucí oblibu videorekordérů zareagoval i československý průmysl, který v roce 1988 dodal na trh první přístroj domácí výroby Avex.
