Do českých kin zamířil minulý čtvrtek nenápadný snímek o lásce k operačnímu systému. Za filmem s prozaickým názvem „Ona“ stojí scenárista a režisér Spike Jonze s Joaquinem Phoenixem a hlasem Scarlett Johansson v hlavních rolích. Protože snímek v zahraničí zabodoval na několika soutěžích a vzbudil poměrně vášnivé debaty o realističnosti scénáře, zeptali jsme se viceprezidentky a společnici agentury Gartner, Jackie Fenn, jaký je skutečný dnešní stav umělé inteligence a jestli by se mohl ubírat směrem, jaký byl ve filmu naznačen.
Příběh snímku „Ona“ (v orig. Her) se zaměřuje na muže, který se zamiluje do inteligentního operačního systému s ženským hlasem a osobností. Podle viceprezidentky Gartneru to není až zase tak nerealistický scénář. Den, kdy vás váš počítač bude znát lépe než kterýkoliv člověk, není prý tak vzdálený, jak si možná myslíte.
Je inteligentní operační systém jaký je zobrazen ve filmu možností?
Mnoho ze schopností Samanthy, inteligentního operačního systému z filmu „Ona“, již existuje, včetně řeči a rozpoznání přirozeného jazyka, a některých konverzačních schopností. Mnoho současného pokroku je díky pokrokům ve strojovém učení, díky nimž systém nemusí být předprogramovaný pro každou možnost, ale učí se ze zkušenosti. Už existují virtuální osobnosti jako Cleverbot, které se učí ze svých rozhovorů s lidmi, a to s impresivními výsledky, jak ukazuje video, na němž konverzují dva Cleverboti:
Když se počítač dokáže učit z nových informací, nic nebrání tomu, aby byl stejně dobrý, a nakonec lepší než osoba provádějící stejný úkon. Už jsme byli svědky toho, že úlohy považované za „unikátně lidské“ jako je hodnocení studentských esejů a rozhodnutí, které víno nejlépe uzraje. Každý den se objeví nový příklad úlohy, o níž bychom si mysleli, že ji dokáže vyřešit jen člověk, avšak dnes ji dokáže stroj vyřešit lépe. Takže co potom brání tomu, aby se operační systém stal lepším společníkem než většina lidí? Čím více s vámi komunikuje, tím více se učí, co máte rádi a co ne, až vás nakonec zná lépe než vy sami.
Humor a kreativita budou mezi těmi obtížnějšími úkoly pro umělou inteligenci, ale i zde výzkumníci experimentují s chytrými algoritmy a hlubinným učením. Když se počítač s pomocí pozorování a analýzy naučí, čemu se lidé smějí, a ještě podstatněji, čemu se smějete právě vy, neexistuje žádný teoretický důvod, proč by počítač nemohl projevovat a reagovat na humor. Podobně je tomu s hudbou a uměním. Experimentováním, analyzováním a učení by se počítač mohl naučit, které kompozice vytvářejí nejlepší emocionální odezvu v lidském mozku.
Až umělá inteligence dosáhne těchto milníků, dostaneme se k obtížné výzvě vědomí a vůle. Pokud umělá inteligence projeví své vlastní jedinečné cíle a emoce vhodným způsobem, jak budeme moci rozhodnout, zdali je vědomá nebo ne? I když naše filozofie života neumožňuje připisovat vědomí neživému objektu (ale co kdyby byl počítač nebo robot vytvořen z organické živé tkáně?), možná na tom nezáleží. Nizozemští vědci zjistili, že lidé váhají s vypnutím roztomilé robotické kočky, která prosí, aby ji nevypínali, a trvalo jim to třikrát tak dlouho, když kočku vnímali jako inteligentní a sympatickou. Způsob, jakým reagujeme na vtipnou, inteligentní a vstřícnou entitu je zakódován v lidském mozku, takže máme možná méně na výběr než si myslíme ohledně našeho budoucího vztahování se k našim umělým společníkům.
Zatímco se společnost potýká se stigmatem sledování a krádeže identity, která hrozí vyrušit některé nejnovější inovace v interakci člověka s počítačem, jiné přirozené technologie uživatelského interface si razí cestu do popředí. Zájem se točí obzvláště okolo úsilí o vylepšení rozpoznání přirozené řeči a ještě ambicióznějšího projektu rozpoznání nálad či emocí s pomocí interakce s mozkovými vlnami. Jak se tyto technologie vyvinou a jak se budou využívat?
Ve filmu byl Samanthin input omezen na hlas a video, které již poskytují dostatek informací o emocionálním stavu za hranicí toho, co by rozpoznali lidé. Například mikrovýrazy, které odhalují skutečné pocity nějaké osoby, trvají méně než pětinu sekundy a ostatní lidé si jich většinou nevšimnou, počítač dokáže na videozáznamu snadno rozpoznat.
V roce 2013 na akci Emerging Technologies Hype Cycle byly podniky vyzvány, aby opustily úzkou perspektivu, která vidí pouze budoucnost, v níž stroje a počítače nahrazují lidi. Pozorováním toho, jak jsou nové technologie používány ranými uživateli, se odhalily tři výrazné trendy. Za prvé to je trend augmentace lidských bytostí s pomocí technologií, za druhé jde o trend nahrazování lidí stroji a za třetí je tu trend spolupráce lidí se stroji. Jak by se podniky měly k těmto trendům postavit?
Na prvním místě je uznání toho, že umělá inteligence a chytré stroje, včetně robotů, budou hrát v příštích deseti letech významnou roli. Je na místě přehodnotit úlohy, které mohou zastat pouze lidé. Je možné změnit design procesů a rozhodování ve vašem podniku v závislosti na nových chytrých technologiích? Jak se budou možnosti zlepšovat, bude třeba takové přehodnocení provádět každé dva roky.
Podívejme se především na rovnováhu úloh vykonávaných lidmi, softwarem a roboty, tak, aby se využily schopnosti všech co nejlépe. Je stále mnoho obtížných úkolů, včetně šachu, kde je nejlepším řešení spolupráce člověka s počítačem.
Najměte si odborníka na etiku, protože etické otázky zůstávají stále pevně v doméně lidí. Počítače mohou být schopny zodpovědět otázku rychleji a přesněji než jakákoliv osoba, ale rozhodnout o tom, jakou otázku položit, může stále jedině člověk.
