Třídenní novorozenec Oskar Lunde spí v postýlce tallinnské porodnice. V protějším rohu místnosti jeho otec zapíná laptop. „Teď naše dítě zapíšeme do matriky,“ říká s veškerou vážností Andrejs Lunde a vkládá identifikační kartu do čtečky. Z Oskara se tak stává nový občánek Estonska. Bez papírování, bez starostí. Tato pobaltská země, která má 1,3 milionu obyvatel, se pustila do ambiciózního projektu, jehož cílem je kompletní digitalizace státní správy a s ní související úbytek byrokracie, větší transparentnost a rovněž povzbuzení hospodářského růstu.
Pro mnohé představuje estonský experiment inspiraci a náhled do života budoucích generací. Potřebujete recept do lékárny? Je dostupný online. Kontaktovat někoho na radnici či zkontrolovat dítěti školní prospěch? To všechno můžete zařídit na síti, píše agentura AP.
Estonsko vytvořilo platformu, která díky elektronické identifikaci a podpisu umožňuje komunikovat bez papírů napříč státní i privátní sférou. Výjimkou jsou pouze takové životní události, jako je svatba či rozvod, u nichž estonská vláda soudí, že se bez osobní přítomnosti neobejdou.
Vláda plánuje jít ještě dále. Kdyby se Oskar narodil o pár měsíců později, zaregistrovali by jej automaticky, rodiče nového občánka by pouze obdrželi potvrzující e-mail. Podle vládního poradce Martena Kaevatse má vláda občany podporovat, a ne stát jim v cestě. „V ideálním světě je vláda neviditelná,“ říká.
Podle Sivy Vaidhyanathana, ředitele Centra pro média a občanství na univerzitě v americkém státě Virginie, se mají ostatní státy co učit. Estonsko ve svém modelu zajišťuje bezpečnost a ochranu soukromí a odlišuje se tak například od neúspěšných pokusů soukromých firem, které zaváděly online volební systémy ve Spojených státech.
Zdá se, že většina Estonců systém přijala, navzdory globálním obavám z hackerských útoků.
Vládní projektový manažer Indrek Onnik má propagaci digitálního systému na starosti. Stojí před obrovskou obrazovkou, na níž je jeho osobní profil včetně známek ze střední školy. Kdyby měl psa, byly by tam i záznamy o očkování. Občané můžou mít o svých datech přehled a zjistit si, kdy k nim která instituce měla přístup. „Abyste vzbudili důvěru, potřebujete skutečnou transparentnost,“ říká.
Platformu podporuje software X-Road, což je decentralizovaný systém, který propojuje databáze. Odchod data se neobejde bez podpisu a šifrování, vstup bez identifikace a přihlášení.
Vláda se bojí ohrožení ze strany Ruska a má záložní plán, jak obnovit digitální služby v případě invaze či vážného kybernetického útoku. V zemích jako je Lucembursko má svá datová „velvyslanectví“. Jde o servery, které jsou podobně jako běžné ambasády považovány za estonské teritorium a vládě prý umožní v případě potřeby nahrávat operační systémy i ze zahraničí.
S digitalizací státní správy začalo Estonsko již v roce 1997, položilo tak základy pro rozkvět technologického odvětví v zemi. Slavným estonským exportem je třeba Skype, bezplatná telekomunikační služba, kterou v roce 2011 koupil za 8,5 miliardy dolarů (téměř 193 miliardy Kč podle aktuálního kurzu) Microsoft. Informační a komunikační sektor loni obstaral 5,9 procenta hrubého domácího produktu (HDP) Estonska. Vláda doufá, že tento podíl se zvýší i díky programu zvanému „e-rezidence“, který umožní podnikatelům z celého světa registrovat své podniky v Estonsku, a získat tak přístup na trh EU. Za poplatek 100 eur (asi 2580 Kč) tak již učinilo 51.000 osob ze 167 zemí.
Pokrok v digitalizaci je výsledkem dlouhodobých úvah, Estonsko jde touto cestou již od získání nezávislosti na Sovětském svazu. Po desetiletí hospodářského úpadku se země poohlížela po odvětví, v němž by mohla být konkurenceschopná. Vybrala si informační technologie a internet, které byly tehdy tak mladé, jako čerstvě obnovený stát.
Estonsko představuje svůj přístup k digitalizaci jako prototyp pro moderní demokracie a protiváhu k autokratickým zemím, které naopak digitalizaci využívají ke kontrole vlastních občanů. „Estonci nenávidí své politiky jako každý jiný,“ říká někdejší prezident Toomas Hendrik Ilves. „Ale protože státní správa funguje mimořádně dobře a účinně, lidé systému důvěřují.“
Je otázkou, zda je estonský systém přenositelný do větších zemí. Podle Zviky Kriegera ze Světového ekonomického fóra (WEF) se nemusí model z malé progresivní země osvědčit v lidnatých demokraciích, jako jsou Spojené státy nebo Indie. „Když přidáte více lidí, různorodější aktéry a více vrstev státní správy na obecní, místní a státní úrovni, jde o několikanásobně komplexnější záležitost,“ míní. Estonsko podle Kriegera prošlo testem. Zda jej budou další státy následovat, to se ale teprve ukáže.
