Diskuse o digitální suverenitě nabývá na celém světě na intenzitě. V dnešní době geopolitické nejistoty a technologické konkurence je přirozené a nutné, aby se národy snažily o větší kontrolu nad svou digitální budoucností. Skutečným problémem není to, zda by země měly usilovat o suverenitu v kritických odvětvích, ale jak toho nejlépe dosáhnout.
Mnoho zemí reaguje na nové globální prostředí rozsáhlými investicemi do datových center, přičemž vychází z předpokladu, že vlastnictví fyzické infrastruktury pro cloud, data a umělou inteligenci zaručuje nezávislost. Rovnicí serverů a procesorů se suverenitou se však přehlíží realita globální technologické vzájemné závislosti a ve skutečnosti to může odvádět pozornost od vlastních digitálních silných stránek dané země.
I když je datové centrum provozováno místním poskytovatelem na území dané země, jeho klíčové komponenty – procesory, síťová zařízení, modely umělé inteligence, které v něm běží – jsou téměř vždy navrženy nebo vyrobeny v zahraničí. Dosažení úplné technologické soběstačnosti by znamenalo vyloučení veškerého zahraničního hardwaru a v širším smyslu i zahraničního softwaru, který je hluboce zakořeněn jak v podnikání, tak ve veřejné správě. Taková strategie není ani praktická, ani ekonomicky životaschopná, protože by izolovala každou zemi, která by se pro ni rozhodla, od neustálého proudu inovací přicházejících z jiných částí světa.
Místo toho, aby země usilovaly o maximální soběstačnost, která může mít kontraproduktivní účinky, měly by strategicky investovat a zavést pragmatická pravidla zaměřená spíše na výsledky než na teoretické ideály. Skutečná digitální suverenita spočívá v udržení kontroly nad kritickými daty a aktivy a zároveň ve využívání nejlepších dostupných technologií v souladu s národními zájmy.
Z toho nám vychází několik priorit.
Zaprvé, vlády by měly investovat své omezené zdroje tam, kde budou mít největší dopad. Skutečný závod není o tom, kdo vlastní nejvíce serverů. Je o tom, kdo vyvíjí a kontroluje software a aplikace umělé inteligence, které pohánějí budoucnost průmyslu. To je oblast, kde se skutečně rozhoduje o suverenitě a dlouhodobé konkurenceschopnosti a kde veřejné investice přinesou největší výnosy. Vlády, které podporují zavádění softwaru a umělé inteligence v průmyslu a veřejném sektoru, také stimulují přirozenou poptávku po datových centrech a čipech – a dosahují tak obou cílů najednou.
Zadruhé, ne všechna data vyžadují stejnou úroveň digitální suverenity – a vyšší úroveň suverenity samozřejmě znamená vyšší náklady v podobě času a peněz. Pro dosažení maximálního účinku by státy měly přizpůsobit úroveň ochrany kritičnosti příslušných dat. Informace zásadní pro národní bezpečnost nebo veřejnou bezpečnost například vyžadují nejvyšší úroveň kontroly, přičemž operace jsou řízeny pod vnitrostátní pravomocí, bezpečnostně prověřeným personálem a v regulovaném prostředí. V jiných případech může být vhodný přístup založený na zachování suverenity prostřednictvím lokalizace dat – například v regulovaných odvětvích, jako je zdravotnictví. Méně citlivá data a standardní obchodní aplikace lze bezpečně a nákladově efektivně provozovat v důvěryhodných cloudových prostředích, pokud splňují uznávané standardy kybernetické bezpečnosti. Například společnost SAP již svým klientům tuto škálu možností nabízí.
Zatřetí by vlády měly přijmout mezinárodní standardy suverenity (například ISO, IEC atd.) namísto vytváření vlastních samostatných pravidel. Sdílené standardy umožňují vstup na trh většímu počtu poskytovatelů a dosažení úspor z rozsahu. Umožňují také vládám a podnikům využívat suverénní řešení hostovaná v sousedních zemích, které dodržují stejná pravidla. Výsledkem bude rozšířená nabídka suverénních cloudových řešení za nižší náklady a rychlejší implementace ve veřejném i soukromém sektoru.
Za čtvrté je rozumné, aby jednotlivé země investovaly do vzdělávání a výzkumu v oblastech cloudu, dat a aplikované umělé inteligence. Tímto způsobem mohou u svých občanů systematicky rozvíjet potřebné dovednosti a odborné znalosti, a vzít tak digitální budoucnost do vlastních rukou. I v tomto ohledu je suverenita mnohem víc než jen nákup a vlastnictví hardwaru.
Nakonec jde o pochopení, že o digitální budoucnosti národů se nebude rozhodovat v serverovnách. Budou ji utvářet podniky a veřejné instituce, které budou činit chytrá a pragmatická rozhodnutí o své digitální suverenitě a konkurenceschopnosti a zaměří se na výsledky spíše než na teoretické ideály, k čemuž budou využívat nejlepší dostupné technologie.
Christian Klein je generální ředitel společnosti SAP, nejhodnotnější technologické společnosti v Evropě.
