Přibližně poslední půlrok se kolem 3D tisku, který byl dříve pouze doménou průmyslového rapidprototypingu a pár nadšenců z opensourceové komunity, začala objevovat mračna senzačních zpráv o takřka sci-fi možnostech 3D tiskáren. Projděme si společně hlavní mýty o 3D tisku.
Mýtus první: Na 3D tiskárnách bude brzy možné tisknout jídlo, což vyřeší problém hladovění ve třetím světě
Informace o 3D tisku jídla se rozšířila v polovině letošního roku především díky americké vesmírné agentuře NASA. Ta dala zelenou výzkumnému programu, který má umožnit tisk jídla ve vesmíru. Představa, že si astronauti ve vesmíru vytisknou například pizzu, je sice lákavá, ale nepřesná. Program NASA je totiž založen na replikování vlastností jídla. Jde tedy o to umožnit 3D tiskárnám tisk z takových materiálů, které budou obsahovat dostatek kalorií a organických molekul co možná nejpodobnějších těm v klasickém jídle.
Tisková cartridge pro tisk jídla by mohla obsahovat například prášek z hmyzu, řas či mléka (největší problém je zde nutriční vyváženost) a odpovídala by určité chuti. Z takové hmoty by se opravdu daly tisknout napodobeniny jídel, rozhodně však nic pro gurmety. Projekt tiskárny na jídlo je zatím stále ve fázi vývoje. Nadšené hlasy o tom, že by se díky 3D tisku dal vyřešit světový hlad, tedy nejsou na místě. Důležitým parametrem je totiž i cena zařízení. V prostředí vesmíru by 3D tiskárna na jídlo patrně našla vzhledem k podmínkám uplatnění, ale k utišení světového hladu existují rozumnější a pečlivěji propracované projekty.
Fakt: 3D tisk se již v potravinářství používá, ovšem jen pro speciální techniky
Zajímavostí je, že již nyní se 3D tisk v potravinářství používá. Běžně je možné tisknout například z čokolády (populární zejména u open source REP REP). Ta se působením tepla v tryskách tiskáren roztaví a chlazením opět tuhne, čímž je ideálním materiálem pro tisk 3D modelů. Čokoládové modely mohli letos ochutnat i návštěvníci Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, kde byl čokoládový 3D tisk jednou z hlavních atrakcí. V USA tiskne dvojice architektů ze San Franciska 3D objekty pro změnu z cukru. Cukrové designérské kousky tisknou na běžné 3D tiskárně s upraveným nastavením a k tvrzení cukru používají alkohol. V Barceloně naopak vzniká projekt, jehož cílem je tisknout jídla z těsta, pasty nebo z tuhnoucích tekutin. Právě tyto konzistence jsou ideální náplní pro potravinové cartridge tiskáren a dají se z nich teoreticky připravit i komplikovanější, zato pravá jídla.
Mýtus druhý: Na 3D tiskárnách již brzy půjdou vytisknout lidské orgány
Velmi často zmiňovaným přínosem 3D tiskáren je jejich využití v medicíně. Rozruch vyvolávají hlavně zprávy o tisku lidských orgánů. Pravdou však je, že reálné využití 3D tiskárny pro transplantace je zatím daleko. „3D tiskárny dnes velmi dobře umí vytvořit neživou kostru nebo výplň, která dokáže nahradit některé lidské části jako například kosti nebo chrupavky. 3D výtisky tak již nyní naleznou využití při léčení komplikovaných zlomenin nebo deformací pevných tkání,“ upozorňuje Marek Zloch ze společnosti 3Dfactories.
Jako příklad uvádí kauzu ročního chlapce, kterému tým doktorů z Michiganské univerzity zachránil život pomocí speciální průduškové dlahy. Dlaha byla vytištěna ze speciálního plastu přímo na míru nemocnému chlapci tak, aby mu pomohla rozšířit průdušky a poskytla jim oporu v růstu. Podle plánu se má dlaha navíc po 3 letech v organismu sama rozložit. V tomto případě se použití 3D materiálů v medicíně soustředilo na oporu poškozených tkání, tedy na kopírování tvaru orgánů, nikoliv jejich funkce.
Fakt: 3D tiskárny zatím umí replikovat tvar, ale nikoliv funkce orgánů
V případě 3D tisku orgánů je potřeba kopírovat nejen jejich tvar, ale i funkci. V současné době se proto uvažuje o možnosti 3D tisku z lidských buněk, tedy z živého materiálu. První pokusy o 3D tisk z živých lidských buněk nedávno úspěšně proběhly v Číně, lékařům se tam podařilo vytisknout zmenšeninu ledvin. Vytištěné buňky přitom metabolizovaly a normálně fungovaly, navíc byla jejich životnost udávána na několik týdnů. Vědcům se tedy nakopírovat tvar orgánu a funkci buněk podařilo, nicméně cesta k vytvoření plnohodnotných orgánů použitelných při transplantacích je zatím daleká. Tisk nových orgánů na 3D tiskárnách tak prozatím stále zůstává spíše fikcí. Nutno však přiznat, že i onen tisk z živých buněk byl ještě před pár lety nereálnou fantazií. Výzkum tedy pokračuje.
Mýtus třetí: Zbraně z 3D tiskáren ohrozí bezpečnost světa
Pozdvižení kolem 3D tiskáren nedávno vyvolala také informace, že se na internetu objevily volně dostupné modely zbraní určené pro 3D tisk. Několik lidí dokonce takovou zbraň opravdu vytisklo. Získat zbraň se najednou zdálo velmi jednoduché, zvlášť když je 3D tisk dostupný skoro každému. V médiích se okamžitě objevily spekulace o možném využití těchto zbraní teroristy nebo jinými zločinci. Řada lidí získala z informace nepříjemný pocit ohrožení světa. Na 3D tiskárně se sice opravdu dají vyrobit součásti zbraní, nicméně aby se jednalo o opravdu funkční zbraň, kterou je možné použít opakovaně a bezpečně, musel by si zájemce pořídit kovovou hlaveň a další součástky. Toho lze mnohem snáze dosáhnout prostřednictvím nějakého souseda se soustruhem.
Asi před dvěma týdny se na Internetu objevila zpráva o 3D tisku zbraní z oceli, masové využití této technologie ale není příliš pravděpodobné. Tisk z oceli totiž probíhá pomocí metody selektivního laserového spékání, což je poměrně pokročilý a nákladný technologický postup, který je amatérům zatím naprosto nedostupný.
