Windows Server byl oproti konkurenci vždycky trochu jiný. Vzhled a chování se příliš nelišilo od desktopu a stejné to bylo i s množstvím aplikací a funkcí, o něž nikdo příliš nestál a kterých se nebylo možné zbavit. To sebou logicky přinášelo úplně zbytečné hypotetické zranitelnosti a omezování výkonu. Jak je na tom poslední generace?
Na první pohled jde Windows 8 server ve šlépějích svých předchůdců, dokonce obsahuje i bizardní tabletové ovládací rozhraní Metro. Při bližším pohledu ovšem zjistíme několik zásadních změn.
Windows Server 8 Server Core
Asi nejviditelnější změnou, která připodobňuje Windows Server 8 ke konkurenčním linuxovým a unixovým serverům, je funkce Windows Server 8 Server Core (Jádro serveru). Tento prvek obsahuje jádro, jež může být volně rozšiřováno o zvolené služby. Jinými slovy Server Core jednoduše umožňuje instalaci pouze libovolných vybraných serverových rolí.
Těch je v aktuálně dostupné betaverzi serveru k dispozici 14, ale do finální podoby serveru by jich mělo být ještě poměrně velké množství doplněno. Hlavní výhodou jádra je, že lze role přidávat a odebírat bez velkých potíží podle toho, jak uzná administrátor z a vhodné. Jednoúčelový server tak nemusí nést sebou množství zbytečného a potenciálně nebezpečného balastu.
Microsoft tuto vlastnost serveru marketingově pojmenoval jako „Funkce na vyžádání“. S použitím volby Jádro serveru je možné nainstalovat minimální sadu funkcí a později podle potřeby přidat další role a funkce ze vzdáleného zdroje.
Mezi dnes (v betě) dostupné role patří například role souborových systémů, tiskové a dokumentační služby či webový a DNS server. Osekat lze tímto způsobem i uživatelské rozhraní, namísto pomalého desktopového prostředí s Internet Explorerem lze zvolit ovládání systémem posuvných panelů (Metro), nebo také třeba jen základní rozhraní Minimal Server, které připomíná klasické konzolové prostředí.
Zatím to vypadá, že právě nový přistup k serverovým rolím, který realizuje výše zmíněný Server Core, představuje hlavní benefit celého Windows Server 8. Vedle lepší optimalizace pro danou funkci serveru a nižší nároky na systémové prostředky totiž přinese vyšší bezpečnost, neboť administrátorům odpadne starost (někdy navíc z jejich strany těžko ovlivnitelná) o velké množství nepoužívaných funkcí. Z hlediska administrace pak přichází v úvahu také podstatně menší počet restartů fyzického serveru z důvodu (zpravidla bezpečnostních) aktualizací nevyužívaných služeb a možnost svobodně přidávat a odebírat role bez nutnosti reinstalace systému.
Směrem ke cloudu, pryč od VMware
Microsoft několikrát deklaroval, že při vývoji Windows Server „8“ čerpá ze zkušeností z provozování služeb Windows Azure, tedy své cloudové infrastruktury využívající pro svůj provoz standardní hardware. Jak se to ale projevilo na samotném systému?
Mezi hlavní přednosti nového systému Windows Server 8 by měla patřit zejména výrazně vylepšená virtualizační platforma Hyper-V, která nově podporuje například přímou virtualizaci sítí.
Inovací se dočkaly i služby pro zajištění vysoké dostupnosti záchrany dat, které nyní rozšiřují možnosti využití i ve spojení s cenově výrazně efektivnějším hardwarem. V neposlední řadě se dramatických změn dočkal nástroj Server Manager, Windows PowerShell a spolu s technologiemi jako je Intellisense výrazně zjednodušují správu serverů a procesů.
Pomocí technologie Windows Server „8“ Hyper-V by měli administrátoři zvládnout intuitivně budovat ucelenou virtualizační platformu nabízející plně izolované, multiklientské prostředí spolu s nástroji, které pomáhají zaručit smlouvy o SLA, umožnit zpětné účtování a přizpůsobená řešení fakturace prostřednictvím podrobného monitorování využívání systému či podporují samoobslužné poskytování služeb.
Technologie také umožňuje správcům vytvářet dynamická datacentra a cloudové infrastruktury vyznačující se větší flexibilitou při zpracování úloh a využívání sítí a úložišť. Do této oblasti patří také flexibilita umožňující spouštět libovolné aplikační úlohy v libovolném fyzickém počítači a přesouvat nebo přiřazovat požadované prostředky, například procesory, paměť nebo úložiště, podle potřeb a požadavků dané úlohy.
Funkce v systému Windows Server 8 pro podporu „ucelené virtualizace“:
- Zabezpečení a izolace multiklientského prostředí pomocí síťového přepínače Hyper-V Extensible Switch
- Větší flexibilita při konfiguraci, zřizování a správě virtuálních prostředí
- Přesouvání virtuálních počítačů a úložišť virtuálních počítačů za běhu virtuálního počítače – bez jakýchkoli prostojů
- Rychlejší, souběžná migrace více virtuálních počítačů za provozu
- Správa šířky pásma s použitím technologie Quality of Service umožňující zvýšit celkový výkon virtualizovaných prostředí
- Měření prostředků podporující podrobnější a přesnější fakturaci služeb využívaných zákazníky nebo interními uživateli
Nové virtualizační funkce tak přinášejí zejména mnohem vyšší škálovatelnost, tedy alespoň papírově, uvidíme, jak se to celé bude chovat v praxi.
Nový souborový systém a Storage Spaces
Poslední věcí, o které bychom se ještě chtěli zmínit, je poměrně zajímavý suborový systém Resilient File Systém (ReFS) a s ním související funkce Storage Spaces. Jednou z jeho vlastností je schopnost za běhu opravovat poškozená data, není tedy potřeba svazek nejprve odpojit a nechat zkontrolovat ScanDiskem. Systém zachovává zpětnou kompatibilitu s NTFS, sám ovšem umožňuje mnohem lepší škálovatelnost.
ReFS funguje tak, že případná chybná data izoluje a administrátor je schopen je následně obnovit ze zálohy, aniž by musel celý systém odstavit. Veškerá data ReFS jsou oproti NTFS, který ukládal část dat v dodatečných tabulkách a metasouborech, ukládána v B+ stromech. To ve finále přináší zjednodušení systému, úbytek zdrojového kódu a umožňuje mnohem lepší škálovatelnost. Samotné uzly umožňují iteraci prvků typu klíč hodnota, což znamená, že se na ně lze dívat jako na tabulky.
Poněkud sporná je kompatibilita s NTFS, zatímco některé rozšířené funkce NTFS budou zachovány, řada funkcí již není podporována. Zachovány byly zejména následující funkce:
- BitLocker šifrování,
- Access control list,
- žurnálování,
- hlášení změn,
- symbolický odkaz na soubory i adresáře,
- připojení svazku do adresáře,
- přídavné informace o adresáři,
- kopie svazku,
- jednoznačný identifikátor souboru a
- uzamykání souborů.
Naopak nepodporované funkce jsou tyto:
- secondary streams,
- identifikátor objektu,
- zkrácené názvy souborů,
- komprese souboru,
- hardlinky,
- sparse files,
- šifrování na úrovni souboru,
- podrobnosti souboru a
- diskové kvóty
S ReFS souvisí ještě jedna nová vlastnost, která se táhne napříč celým systémem Windows 8 a využitelná je zejména u desktopových Windows. Jde o balík funkcí datových úložišť souhrnně nazývaných jako Storage Spaces.
Ten umožňuje skrze jednoduchou administraci uspořádat fyzické disky bez závislosti na druhu připojení (SAS, SATA, ale klidně také jen přes USB) do diskových úložišť s virtuálními diskovými oddíly, jež jsou navrženy tak, aby byly odolné proti výpadkům jednotlivých kusů fyzických disků. Jedná se tedy vlastně o jakousi obdobu RAID, jež lze bez nutnosti speciálních řadičů aplikovat i na koncovém hardware. Výhodou oproti RAID je, že systém nevyžaduje jednotnou sběrnici, ani další parametry fyzických disků.
Závěr
A závěr? Do té doby, než nám přistane na stole pořádně odladěná RC verze celého systému k smysluplnému testování, je na nějaké objektivní zhodnocení brzy. Mimo jiné proto, že řada funkcí funguje zatím spíšena papíře a nám tak nezbývá, než se spoléhat na silácké řeči z vývojářských blogů a dostupné marketingové „dokumentace“. Některé kroky Microsoftu, ke kterým se s novým systémem odvážil ovšem rozhodně dávají smysl a bude zajímavé sledovat, k čemu nakonec povedou. Stane se například Hyper-V konečně konkurencí pro VMware? Nechme se překvapit.
