Intel přislíbil, že nebude jednat monopolně. Je dohoda s FTC zbytečná?

Soudní spor s americkou Federální obchodní komisí (FTC), který odstartoval v prosinci 2009, se podle očekávání vyřešil rychle a bez větších problémů. Společnost Intel souhlasila s tím, že přestane využívat hrozeb či neférových slevových nabídek, které v minulosti měly omezovat její konkurenci. Šlo například o neúměrné slevy při nákupu výhradně jejích čipů nebo naopak vyhrožování v okamžiku, kdy se počítačový výrobce rozhodl pro čipy konkurence.

Součástí dohody je také přislib, že ostatním výrobcům pod dobu šesti let zpřístupní informace týkající se klíčových technologií svých procesorů, a upraví některé stávající dohody. Musí například o pět let rozšířit licenční dohodu s tchajwanským výrobcem Via a upravit některé body v dohodách o patentových vlastnictvích se společnostmi AMD a Nvidia.

Spokojenost na všech stranách

„Intel musí být s výsledkem spokojen. Dokázal minimalizovat škody a celou záležitost ukončit,“ uvedl pro agenturu Reuters Patrick Wang, analytik společnosti Wedbush Securities. Právě skutečnost, že nebude muset zaplatit žádnou pokutu a dále financovat právníky či vysoké výdaje kolem sporu, je pro Intel zásadní. Přiznává to i ve své tiskovém prohlášení s tím, že nyní se bude moci opět plně soustředit na trh. Společnost však zároveň odmítá, že by se dopustila nepřípustného jednání nebo porušila zákon.

Zástupci společnosti Nvidia, která spolu s AMD stála za iniciativou, na jejímž základě FTC zahájila řízení, v prohlášení uvádí, že kroky komise podporují, protože dokazují protikonkurenční chování. „Těšíme se na rozhodnutí soudu v Delaware, které by mělo padnout ještě v průběhu tohoto roku. Věříme, že naše žaloba bude shledána oprávněnou,“ stojí v prohlášení. Intel a Nvidia spolu od února 2009 vedou soudní spor ohledně neshod v licenčních dohodách.

„Komise jednala správně a ve prospěch amerických spotřebitelů. Díky tomuto rozhodnutí bude zachována konkurenceschopnost na trhu s mikroprocesory a grafickými čipy,“ uvedla v prohlášení společnost AMD. Té dlouhodobě vadil systém slev, které Intel výrobcům počítačů poskytoval v případě, že kupovali výhradně jeho procesory.

Jak AMD nemohlo konkurovat

AMD tento systém označovalo jako „all-or-nothing“ a spočíval v tom, že Intel nabízel slevy pouze v případě, že zákazník zakoupil určitý počet čipů. Ovšem s tím rozdílem, že se tato sleva zpětně vztahovala na všechny čipy zakoupené v příslušném období, takže zákazník svým způsobem dostával zpátky část již utracených peněž. Standardní množstevní sleva naproti tomu funguje tak, zákazník platí určitou cenu za dejme tomu 1000 čipů a po překročení této hranice nakoupí dalších 1000 levněji.

V argumentaci AMD hovořilo například o hypotetické situaci, kdy chce zákazník nakoupit 100 mikroprocesorů s obvyklou cenou 100 dolarů. Intel na základě znalosti obvyklých požadavků zákazníka může předpokládat, že prodá 60 čipů, takže je zřejmé, že konkurenční boj se povede o zbývajících 40 čipů. Intel v rámci své taktiky nabídne, že pokud zákazník koupí 90 a více čipů od něj, získá zpětně na všechny slevu 10 procent. Jednoduchými počty snadno dojdeme k závěru, že pokud se zákazník rozhodne pro Intel, zaplatí za dalších 30 čipů (nad původně plánovaných 60) pouze 70 dolarů. (Zpětná 10procentí sleva na všech 90 čipů by činila 900 dolarů. Rozdělení této částky mezi 30 čipů navíc tvoří výslednou cenu 70 dolarů.)

Společnost AMD tedy ve své stížnosti tvrdila, že musí své procesory prodávávat mnohem levněji (v daném případě tedy za 70 dolarů), aby vůbec mohla Intelu konkurovat. Skutečnost, že Intel za prodej obdrží stále stejnou částku srovnatelnou s běžnými množstevními slevami (tedy 90 dolarů za čip), v tomto případě vůbec nehrála roli.

Byl vůbec Intel potrestán?

Pokud navíc přihlédneme k faktu, že Intel nikdy nepřiznal, že by popisované praktiky využíval, jeví se v tomto světle dohoda s FTC jako zcela zbytečná. Podle rozhodnutí komise totiž může Intel nabídnout určitou slevu na jednotky prodané po překročení určitého limitu, ale nesmí nabídnout určitou slevu na všechny prodané jednotky po překročení určitého limitu. AMD sice dosáhlo svého, ale Intel to nijak zvlášť trápit nemusí. V řeči právníků však bylo učiněno za dost a spotřebitel je před monopolními praktikami ochráněn.

„V případě Intelu to na jejich obchod s mikroprocesory nebude mít prakticky žádný dopad, protože oproti svému jedinému skutečnému konkurentovi, kterým je AMD, mají opravdu velký náskok,“ říká Ed Snyder z výzkumné společnosti Charter Equity Research. Podle něj by mohla částečně být ovlivněna pouze oblast grafických čipů a podobných produktů, které s mikroprocesory v případě Intelu přímo souvisí.

Také další analytici se shodují, že je nepravděpodobné, aby ze situace konkurence nějak zvlášť těžila. Upozorňují však na to, že rozhodnutím FTC může Nvidia argumentovat ve svém soudním sporu s Intelem. Pozoruhodná je také skutečnost, že se americké úřady připojily k zemím jako Jižní Korea či Japonsko, kde antimonopolní úřady také rozhodly v neprospěch Intelu. Taktéž Evropská komise v květnu 2009 po několikaletém vyšetřování udělila Intelu rekordní pokutu ve výši 1,06 miliardy euro za zneužívání svého dominantního postavení.

{seealso}
Vzhledem k tomu, že se rychlé vyřešení sporu očekávalo i mezi investory, dopad na akcie Intelu byl minimální. Krátce po oznámení rozhodnutí však významně vzrostla hodnota akcií konkurence, v případě AMD šlo o 4,25 procent a u Nvidie pak o 4,3 procent.

Přečtěte si také