Chatbot mluví za mrtvého – od nápadu k realizaci

Pavel Houser , 30. listopad 2016 13:00 0 komentářů

Na webu The Verge popsala Casey Newton příběh dvou přátel (Eugenia Kuyda a Roman Mazurenko). Peripetie pomiňme, podstatné pro nás budiž to, že po Mazurenkově smrti se Kuyda rozhodla zkusit vytvořil jeho digitální reprezentaci a tímto způsobem ho znovuoživit.

Příslušná reprezentace má podoba chatbota. Zdrojem pro vstupní data a slovník byly především Mazurenkovy e-maily a SMS zprávy a i když tvorba aplikace mezi Mazurenkovými známými původně budila smíšené reakce, nyní si s chatbotem povídá i matka zemřelého. Ne že by aplikace byla nějak dokonalá a už vůbec nešlo o to, aby měla cokoliv na způsob vědomí. Však jde o těžší verzi Turingova testu: nejenom simulovat člověka, ale dokonce konkrétního člověka. Nakonec Mazurenkovi přátelé prý spíše chtějí, aby jim chatbot naslouchal, než aby jim něco říkal a např. jim sděloval názory mrtvého na aktuální události.

Vzpomeňme na první program tohoto typu vůbec, Elizu, která konverzovala prakticky jen tak, že přeuspořádávala věty na druhé straně (na X zareagovala např. otázkou „proč si myslíte, že X“, šlo de facto o parodii na psychoterapii). Rozhodně došlo k velkému pokroku a určité jazykové obraty mrtvého Mazurenka minimálně připomenou.

„Digitální nesmrtelnost“ jsme zde již jednou probírali (Co bude s účty mrtvých), popsaný případ představuje nicméně konkrétní příběh. Nejde už o nápady v obecné rovině, ale někdo to reálně zkusil a dodělal do fungující aplikace. Celé to samozřejmě vyvolává množství úvah hned v několika směrech. Zůstaňme v rovině, že reprezentace nebude mít žádné vědomí, nepůjde tedy o nesmrtelnost pro mrtvého, ale pro pozůstalé. Dokonalost a přesvědčivost příslušného chatbota bude samozřejmě záviset na pokroku technologií (strojové učení a jiné), současně přesvědčivost klíčově závisí také na množství využitelných dat. Tím vzniká určitý paradox: nevíme, kdy zemřeme, a chceme-li si tedy někoho maximálně uchovat, měli bychom si opatřit jeho maximální digitální stopu. Romantická vycházka zůstane uchována maximálně v naší paměti, nicméně stohy e-mailů a SMS umožní, že spolu lidé opravdu zůstanou „navždy“. A co když lidé sice nezemřou, ale stýkat se spolu přestanou? Bude možné, aby si někdo v případě zájmu takto vytvořil repliku druhého člověka, nebo na ni tento má cosi jako „autorská práva“? Je samozřejmě otázka, jak by se vytvoření takového chatbota dalo zabránit, takže třeba takto budeme žít nejenom s mrtvými, ale i s reprezentacemi bývalých partnerů či přátel, kteří nás zavrhli? A proč vlastně ne?

A nakonec se dostáváme i k otázce soukromí. Aby nás chatbot mohl věrně reprezentovat, musí toho o nás co nejvíce vědět. S ohledem na druhé bychom tedy příslušné aplikace měli tedy poskytovat maximum dat ze svého soukromí, a to nikoliv informace typu hesel nebo PINů, ale skutečně přístup k našim nejniternějším myšlenkám. Možná právě tohle nás přiměje skutečně se vzdát soukromí, bezpečnostní kamery, obavy z terorismu nebo personalizace reklamy budou drobnosti ve srovnání s osobní motivací... Budou-li taková data jednou shromážděna – a jsou pro to, jak vidno, rozumné a současně emočně silné důvody – mohou samozřejmě uniknout a mít různé další osudy. Když nic jiného, sociální inženýrství či krádeže identity najednou získají nový rozměr.

A jiná rovina úvah: Nebude pak pro lidi pohodlnější nechat už za živa třeba kontakt s příbuznými na příslušném robotovi? Australský autor sci-fi, spisovatel a matematik Greg Egan, popsal v povídce Únos případ vydírání, kdy se ukáže, že zločinci se zmocnili nikoliv samotné manželky, ale její digitální reprezentace. Hrdina povídky pravdu zjistí snadno (žena je prostě doma), nicméně reprezentace mu přijde natolik odpovídající, že raději zaplatí, než aby si vzal na svědomí utrpení kopie milované bytosti.

I když ale zrovna k tomuhle v brzké budoucnosti asi nedojde, stejně můžeme očekávat celou řadu velmi zajímavých scénářů. Stačí jen, aby se technologie „osobních chatbotů“ rozšířila a navěsily se na ni další aplikace, ekonomické modely, legislativa...


Komentáře

RSS 

Komentujeme

V datových centrech už nejde o Windows?

Pavel Houser , 22. březen 2017 12:47
Pavel Houser

Trevor Pott si na The Register pokládá otázku o budoucnosti serverových Windows na platformě ARM. ...

Více






Kalendář

20. 03.

24. 03.
CeBIT 2017
21. 03.

24. 03.
Amper
25. 03. INSPO 2017
RSS 

Zprávičky

Bosch a IBM začaly spolupracovat na IoT pro průmysl

Pavel Houser , 24. březen 2017 13:08

Výrobci aut mohou nyní plánovat a organizovat aktualizaci softwaru u milionů vozů....

Více 0 komentářů

Apple čeká na Novém Zélandu vyšetřování kvůli daním

ČTK , 24. březen 2017 13:00

Americkou společnost Apple čeká na Novém Zélandu vyšetřování, navzdory miliardovému obratu tam totiž...

Více 0 komentářů

Huawei a SUSE spolupracují na platformě pro kritické úlohy

Pavel Houser , 24. březen 2017 11:42

SUSE Linux Enterprise Server jako preferovaný standardní OS pro KunLu umožňuje výměnu procesorů a pa...

Více 0 komentářů

Starší zprávičky

Novela zavádí lepší užití informačních systémů veřejné správy

ČTK , 24. březen 2017 08:00

Zákon má mj. zabránit duplicitě informačních systémů a plýtvání penězi při jejich nákupu....

Více 0 komentářů

Workplace Hub pro optimalizaci systémů i procesů

Pavel Houser , 23. březen 2017 16:09

Konica Minolta v partnerství se společnostmi Microsoft, HPE, Sophos, Canonical a BrainTribe přichází...

Více 0 komentářů

Jen necelá polovina firem pravidelně zkoumá data o zákaznících

ITBiz.cz , 23. březen 2017 14:30

Podle studie společnosti Oracle pouze 44 % firem pravidelně zkoumá data o svých zákaznících s cílem ...

Více 0 komentářů

Google umožní sdílení polohy přes aplikaci Google Maps

ČTK , 23. březen 2017 13:30

Uživatelé populární mapové aplikace Google Maps budou moci od příštího týdne sdílet s ostatními svou...

Více 0 komentářů