Hádky o české zásoby lithia v předvolebním období prakticky pomíjely jeden dosti podstatný aspekt. Cena tohoto kovu se odvíjí od aktuálního technologického vývoje – a jinak řečeno, doba kamenná také neskončila kvůli tomu, že by došel pazourek.
Existují věci, jejichž hodnota je v dlouhém časovém horizontu docela stabilní a příliš nezávisí na jejich technologickém využití; asi hlavně zlato. Lithium ale představuje úplně jiný případ, dnešní cena se odvíjí prakticky zcela od poptávky po Li-Ion bateriích (lithium v roli antidepresiva staršího typu pomiňme, a to i když příslušné medikamenty užívá stále větší podíl populace). Zásoby lithia jsou opravdu omezené, jenže právě kvůli tomu a ceně tohoto kovu se masivně investuje do dalších technologií; nadějné se zdají být např. baterie sodíkové nebo hořčíkové, které by jinak fungovaly na obdobných principech jako Li-Ion, ale projektů běží celá řada (sodíková Na-Ion baterie by měla zřejmě na jednotku hmotnosti menší kapacitu, ale rozdíl v ceně to může snadno převážit).
Ve skutečnosti neexistuje žádná záruka, že cena lithia dále poroste; lithium se zde nachází spíše v pozici kovů vzácných zemin, jichž je také omezeně, a právě proto by se průmysl závislosti na nich velmi rád zbavil. Kde se dnes používá skandium, yttrium a lanthan, můžeme zítra najít třeba grafen.
Stačí se podívat, jak brutálně klesla v posledním desetiletí cena ropy a jaké problémy to způsobilo zemím, které tuto surovinu pokládaly za nevyčerpatelný zdroj příjmů (zde můžeme za novou technologii pokládat ne náhradu jinou surovinou, ale těžbu z břidlic). V našich podmínkách platí něco podobného pro uhlí – kdyby v minulosti někdo argumentoval, že se má nechat na horší časy, mohlo by se snadno dojít do situace, kdy se těžba nevyplatí už vůbec. Známá je v této souvislosti tzv. Simonova sázka, kdy se ekonom Julian Simon v roce 1980 vsadil, že ceny libovolných 5 komodit vybraných protistranou do roku 1990 budou spíše klesat než růst (po očištění o inflaci). Protistrana zvolila měď, chrom, nikl, cín a wolfram, Simon vyhrál 5:0.
Tím není řečeno, že za 20 let bude lithium za polovinu, ale klidně se to stát může (stejně jako to, že křivka bude skákat sem a tam). Úplně jinou otázkou je, kdo lithium bude těžit, kdo ho bude zpracovávat a za kolik a co stát udělá s penězi, které tato získá, to však tématem této glosy není. Syslit zásoby ale není dobrý nápad a už vůbec ne nějaká sázka na jistotu; doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamene a ani ropa nějak nedošla. Kdo si je jist tím, že cena lithia dále poroste, může si na toto přesvědčení vsadit vlastní peníze a spekulovat s příslušnou komoditou.
