Celosvětové pokrytí mají navigační systémy GPS, Glonnas, Galileo a Pej-tou. Vybrané údaje o navigačních systémech ve světě k 30. výročí (8. prosince) formálního vyhlášení počáteční operační dostupnosti amerického satelitního navigačního systému GPS (řazeny abecedně):
Galileo – Evropský globální satelitní systém, jehož správu zajišťuje Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA), která sídlí v Praze, a a dvě pozemní operační střediska v Itálii a v Německu. Vedle správy Galilea agentura sdružuje také řízení všech dalších kosmických programů EU. EUSPA se v září 2012, tehdy ještě pod názvem Agentura pro evropský globální navigační satelitní systém (GSA), přestěhovala z Bruselu do Prahy. Projekt v hodnotě deset miliard eur je pojmenován po italském astronomovi Galileu Galileovi. Jedním z cílů systému Galileo je poskytnout nezávislý vysoce přesný systém určování polohy, aby se evropské politické a vojenské orgány nemusely spoléhat na americký systém GPS nebo ruský systém Glonass. Využívání základních (méně přesných) služeb systému Galileo je bezplatné a otevřené pro každého. Plně šifrovaná služba s vyšší přesností je zdarma k dispozici uživatelům oprávněným vládou. První testovací služby začal systém Galileo poskytovat v roce 2016. Plný operační režim byl uveden do provozu v roce 2019. Má 24 satelitů.
Glonass – Sovětský armádní systém Glonass (Globální navigační družicový systém), který je považován za ruskou odpověď na americký navigační systém GPS, byl vyvíjen od konce 70. let minulého století, svůj první satelit umístil na oběžné dráze v roce 1982 a formálně funguje od roku 1993. Družice ruské území plně pokryly v roce 2010 a o rok později, po dosažení plného provozního počtu 24 satelitů, systém začal fungovat celosvětově. Nyní je celý systém modernizován a část systému je přístupná i veřejnosti. Systém je nejdražším programem ruské kosmické agentury Roskosmos. Letos v srpnu byl vypuštěn první satelit nového systému Glonass K2, který zlepšuje přesnost a zvyšuje výkon původního Glonassu.
GPS – Americký globální polohový systém (GPS) provozuje americké ministerstvo obrany. První z jeho družic byla vypuštěna už v roce 1978. Systém GPS byl budován pro civilní i vojenské účely, zpočátku ale sloužil hlavně pro strategické úkoly. Pro civilní účely byl plně uvolněn po roce 1983, kdy sovětská stíhačka v sovětském vzdušném prostoru sestřelila civilní letadlo společnosti Korean Air, přičemž všech 269 lidí na palubě zahynulo. Americký prezident Ronald Reagan poté oznámil, že systém bude přístupný i nadále pro civilní užití a zadarmo. Kompletní funkční sestava 24 družic byla umístěna na oběžnou dráhu v roce 1994, nyní jich má 31. Spojené státy nyní budují již třetí generaci GPS, jejíž první satelit byl vynesen na oběžnou dráhu v roce 2018. Podle Pentagonu by měl být údajně třikrát přesnější než dosavadní systémy a osmkrát odolnější proti rušení. GPS ke svému provozu nepotřebuje žádné datové přenosy – funguje nezávisle na internetovém připojení a telefonní síti, byť je lze využívat ke zpřesnění polohy.
IRNSS – Indický regionální navigační systém (IRNSS) zatím pokrývá jen oblast Indie a okolních zemí. IRNSS byl vyvinut částečně proto, že Indie nemá nijak zaručena přístup ke globálním navigačním satelitním systémům ovládaným zahraničními vládami, jak tomu bylo v roce 1999, kdy byla indická armáda během takzvané Kárgílské války závislá na americkém GPS. Indická vláda tento projekt schválila v květnu 2013 a v témže roce byl vypuštěn první satelit. Nyní jich má osm.
Pej-tou (Čína) – Navigační systém Pej-tou, dříve Compass, Čína buduje již ve třetí generaci. První generace vznikla už v letech 2000 až 2003 s cílem získat vlastní navigační systém nezávislý na obdobném americkém systému GPS, evropském Galileu či ruském Glonassu. Pej-tou-1 pokrýval hlavně oblast Číny a nesplnil očekávání, druhá a třetí generace však plní své úkoly a podle některých zdrojů je v určitých oblastech Asie přesnější než GPS. Čína dosud vyslala 35 navigačních družic a třetí generace již pokrývá celý svět.
