Po více jak 40 letech působení ve firmě odstoupí příští rok v květnu 62letý CEO Intelu, Paul Otellini, ze své funkce a odejde ze společnosti. Děje se tak uprostřed dynamických změn ve firmě, která se snaží na poslední chvíli nastoupit do rozjetého vlaku mobilních procesorů a kdy se výnosy po období mimořádné hojnosti pohybují nízko jako vlaštovky před deštěm. Co ale opravdu stojí za jeho odchodem?
Otellini je v Intelu žijící legendou, jeho jméno je se značkou Intel nerozlučně spjato, věk zatím ještě není tak vysoký a firmu čeká nelehké období, to ostatně celý segment. Jaký je tedy doopravdy důvod odchodu?
Dominance Intelu na poli mikroprocesorů poslední dobou maličko slábne, na druhé straně si ale Intel poradil s daleko horšími situacemi. Přesto se nabízí otázka, zdali není firma už lehce za zenitem a její šéf to možná velmi dobře ví.
Trocha faktů
Šéf Intelu za svoji kariéru nevyzkoušel práci pro jinou firmu než Intel, jedinou výjimku tvoří snad jen účast v několika správních a dozorčích radách. Akcionáři Intelu si nemohou na jeho práci stěžovat, pod jeho vedením společnost od roku 2005, kdy povýšil do funkce CEO do třetího kvartálu 2012 vygenerovala zisk 107 miliard dolarů a vyplatila akcionářům 23,5 miliard dividend. Výška kvartálních dividend se narostla pod jeho vedením o 181 procent (z 0.08 na 0.225 USD). Od konce roku 2005 až do konce loňského roku také Intel dosahoval pokaždé rekordních hospodářských výsledků. Roční příjem se za toto období vyšplhal z 38.8 miliard až na 54 miliard dolarů. Finanční výkonnost firmy před Otellinim snad nikdy nebyla lepší.
Podivné chování
Jenže je to zase také Otellini, kdo firmu vrhl do otevřeného boje s největší konkurencí na trhu, zatímco z Advanced Micro Devices se mu podařilo udělat v podstatě bezzubého protivníka, jehož úlohou již asi navždy bude alespoň na poli x86 procesorů hrát druhé housle, v souboji s ARM čipy v mobilním segmentu, který sahá od tabletů až po chytré telefony firma ztrácí dech a prodělává kalhoty. Těžko bychom v moderní historii Intelu hledali větší obchodní fiasko, než jaké představuje Intelem značně dotovaná platforma tzv. ultrabooků. Nedokáže zde konkurovat zatím ani cenou produktů (konkurence se pohybuje hluboko pod 500 dolary a koncové zařízení), ani energetickou úsporností svých čipů. Při technologickém know how Intelu se to jeví skoro zázrak, nebo možná spíš prokletí.
Zvláštní jsou také Otelliniho výroky ohledně operačního systému Windows 8, za kterým stojí jeho největší obchodní partner, společnost Microsoft. Naposled se tak stalo na zářijovém setkání zaměstnanců Intelu na Taiwanu, kde se pohybovalo také několik VIP novinářů. Otellini tehdy označil systém svého partnera za nedodělek, který není zdaleka ještě připravený a na trh se uvádí plný bugů. Je sice pravda, že společnost žádný z výroků oficiálně nepotvrdila, ale netroufla si je ani vyvrátit.
Úspěch hlavní koncové intelovské platformy dneška je přitom na přijetí Windows 8 dost kriticky závislý, navíc by mu mohl úspěch Windows 8 ve Windows Phone verzi otevřít cestu do světa mobilních telefonů, kam se dlouhodobě snaží poměrně neúspěšně probojovat.
A právě to je možná ještě důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát, úspěch v mobilním segmentu totiž dnes skýtá asi jedinou příležitost k růstu. Prodeje PC kontinuálně klesají a vzhledem k nastupující vlně technologické recese bude pravděpodobně ještě mnohem hůř. Naskýtá se tedy otázka, nestal se náhodou až doposud velmi úspěšný CEO tak trochu nepohodlný?
