Nový občanský zákoník a smlouvy v IT, co se mění?

Zdánlivě se po Novém roce nic nezměnilo, lidé mají pořád ty samé zvyky, musíme pořád chodit do práce (a nebo také ne), snad jen to počasí není úplně standardní. Svět ale podléhá dynamickým proměnám prakticky neustále, ne všechny jsou ovšem vidět na první pohled. Mezi posledně jmenované patří také změny v novém občanském zákoníku, který začal platit do 1. ledna.
Nový občanský zákoník přinesl nejvíce legislativních změn za posledních dvacet let, není tedy divu, že se dotýká prakticky všech stránek občanského života, tedy i toho pracovního. Jak je na tom uzavírání smluv na služby v oblasti IT?

Já jsem taky odborník…

Nešvarem zejména správy interního IT, ale také řady outsourceovaných služeb u nás dlouhá léta bylo, že se kdekdo mohl v pro laiky neprůhledném oboru prohlásit za odborníka (programátora, systémového administrátora, implementačního konzultanta), napáchat více škody než užitku a bez rizika postihu shrábnout odměnu a zmizet. NOZ oproti tomu říká, že: „ Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti.“

Tohoto bodu se lze dovolávat i v případě, že dodavatel, nebo konzultant vnutí věci neznalému zadavateli neadekvátně robustní řešení (pověstný kanón na vrabce), které objednávající firmě výrazně zvedne pořizovací i provozní náklady, bez toho, že by službu v reálné době včas amortizovalo. Škodu vzniklou v důsledku zbytečně vynaložených nákladů následně může následně vymáhat po dodavateli. S takovým případem se můžeme ve světě nejen firemního IT setkat dnes a denně, typické jsou různé implementace nových podnikových systémů, jako je CRM, nebo ERP ale také dalších služeb. Takovou skutečnost ovšem musí být objednavatel služby schopen doložit, například dvěma nezávislými odbornými audity.

Rovnocenné partnerství

Velkou změnou ve hře je také nové nastavení vztahu obou smluvních stran. Zatímco dříve situace připomínala spíše přesilovou hru, kde měla na vrch strana s lepšími právníky (jedno, zda li dodavatel, nebo objednatel služby), v § 1765 NOZ se objevil bod, který ošetřuje situaci, kdy po uzavření smlouvy došlo ke hrubému znevýhodnění jedné ze smluvních stran. Znevýhodněná strana má v takovémto případě právo domáhat se obnovení jednání o nové smlouvě. Pokud zvýhodněná protistrana nebude ochotna ustoupit, je možné soudní cestou závazek plnění takovéto smlouvy změnit, nebo dokonce zrušit.

Jistou výjimku představuje stav, je z nečekaných okolností pro jednu stranu po uzavření smlouvy pouze o něco komplikovanější závazek plnit. To se může týkat například situace, kdy po podepsání smlouvy přijde kvůli závažnější nehodě, nebo nemoci trvale, nebo dočasně o klíčové zaměstnance (například o vedoucí programátory či projektové manažery), kteří na projektu pracují. V takovém případě si musí dodavatel poradit i beze změny smlouvy. Naopak třeba v případě živelné pohromy (vytopení pracoviště během povodní) může zhotovitel začít o obnovení jednání o smlouvě jednat a má poměrně vysokou šanci na úspěch. Podobně je na tom dodavatel například v situaci, kdy dojde po změně celkové ekonomické situace (například prudká změna měnového kurzu) k neúměrnému zvýšení nákladů na dodávku řešení a naopak objednatel v případě neúměrného snížení hodnoty plnění (v IT typické například pro cloudové a hostingové služby). Je zde ale jeden háček, poškozená strana musí být schopna prokázat (a to případně i před soudem), že nastalou změnu nemohla dopředu předvídat.

Obecně platí, že rozhodujícím kritériem pro to, kdy má jedna strana právo žádat revizi smlouvy je situace, kdy změna okolností „založí v právech a povinnostech zvlášť hrubý nepoměr“. Teoreticky je také možné protistranu zavázat ve smlouvě k úplnému vyloučení dovolání se změny smlouvy kvůli změně okolností, v praxi je to ovšem již obtížnější.

O něco hůře jsou na tom dodavatelé IT služeb na základě podepsané smlouvy o dílo, zde je cena dána fixně a objednavatele by žádné nečekané vícenáklady neměli překvapit. Určitá flexibilita zde ovšem je zachována, má to ovšem ten háček, že si zhotovitel musí každé zvýšení nákladů pracně vybojovat u soudu. NOZ totiž říká, že nastane-li zcela mimořádná a nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají.

V ostatních bodech NOZ přebírá u smluv o dílo většinu principů známých z obchodního zákoníku. Nově je možné poté, co uplyne přiměřená lhůta k poskytnutí součinnosti odstoupit od smlouvy a mění se pravidla pro předávání díla. Podle NOZ je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. A objednatel jej v takovém to případě musí převzít, byť s výhradami. V obchodním zákoníku se oproti tomu předpokládalo provedení bezvadné a nebylo li to ošetřeno ve smlouvě zvlášť, existoval tak poměrně silný bič na dodavatele. V případě děl s nehmotným výsledkem (například softwarová implementace) se dílo se považuje za předané tehdy, umožní li zhotovitel objednateli jeho užití v plném rozsahu.
Co se například programových licencí týče, zde NOZ mnoho nového nepřináší, jedná se de facto o kopii současného Autorského zákona.

Změny, když se nám to hodí…

V tomto ohledu jde NOZ trochu překvapivě více na ruku dodavatelům služeb, na druhé straně objednavatel tím není nijak poškozen a obecně díky tomu vzniká větší právní jistota. Podle NOZ je nyní možné mnohem snáze jednostranně měnit obchodní podmínky, u dlouhodobého vztahu (v IT například jakýkoli outsourceing).

Dodavatel má právo v obchodních podmínkách zakotvit možnost jednostranných změn za předpokladu, že bude druhé straně každá takováto změna včas oznámena a „založí-li druhé straně právo změny odmítnout“ a celý závazek vypovědět ve „výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění“.

Dříve uzavřené smlouvy

Firemní IT je oblast, kde se díky rychlému vývoji, který často předbíhá přirozené potřeby firem, setkáváme se zvláštním koktejlem hypermoderních služeb, které fungují vedle nějakého takřka prehistorického dědictví, kterého se není schopna firma z určitého důvodu zbavit. Řada služeb tak může být provozována podle diametrálně se odlišujících smluv. Také projekty, jako jsou například různé softwarové implementace, mohou být započaty v jedné době a dokončeny v době, kdy již platí nová právní norma, co na to NOZ?

NOZ v přechodných ustanoveních říká, že právní poměry, které vyplývají ze smluv uzavřených před 1. lednem 2014 se nemění a řídí se právními předpisy, platnými v době jejich uzavření. To platí mimo jiné také smluvní povinnosti jako jsou pokuty za neposkytování služby ve sjednaném rozsahu, nebo nehrazení sjednané odměny.

Jiný případ by ovšem již měly tvořit po 1. lednu 2014 vytvořené dodatky k dříve uzavřeným smlouvám, zde by se již totiž měl NOZ respektovat.

Závěr

Nový občanský zákoník se týká uzavírání smluv na IT služby možná více, než by se na první pohled zdálo. Nebylo v našich silách na tak krátkém prostoru postihnout všechny úpravy a jejich důsledky, to by si nejspíše vyžádalo nákladnější a mnohem větší právní analýzu. Snažili jsme se místo vypíchnout často exponované body a přinést alespoň trochu praktický ukazatel jak se v novém systému řídit.