Surfování na internetu, komunikace s přáteli na sociálních sítích či nakupování v e-shopech…to vše v pracovní době patří mezi běžné nešvary. Nabízí se tak například monitorovací softwary, které poskytnou přehled o aktivitách na firemních počítačích. Sledování práce zaměstnanců obecně má však své hranice a musí být v souladu se Zákoníkem práce.
Někomu se může zdát sledování zaměstnanců jako nevhodné. Monitoring činností je však podle Zákoníku práce právem zaměstnavatele. Zákon dokonce říká, že zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení.
Přiměřená kontrola vs. etika
Dodržování zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat. Kontrola však nesmí narušovat soukromí zaměstnance. Pokud se tedy vedení firmy rozhodne například pro instalaci monitorovacího softwaru, je nutné se kromě technických záležitostí seznámit také s právními aspekty této problematiky.
„Zaměstnavatel může bez předchozího upozornění sledovat dobu strávenou na internetu či využití programů. Kontrola firemních mailových schránek či paměti počítačů a externích nosičů dat je možná jen po předchozím upozornění,“ říká Roman Rous, výkonný ředitel společnosti SODATSW, která se problematikou dlouhodobě zabývá a poskytuje pro ni také softwarové nástroje.
Zakázané je naopak sledování obsahu soukromých e-mailových schránek, obsahu rozhovorů přes Skype či ICQ. Zaměstnavatel by takto postupoval protizákonně a hrozila by mu pokuta od inspektorátu práce, zaměstnanec by se navíc mohl domáhat náhrady škody. Jednou větou – Zaměstnavatel může vědět kde a jak dlouho se zaměstnanec na internetu pohybuje, ale nikoliv již co je obsahem jeho přístupu, pokud jde o soukromé záležitosti zaměstnance.
Efektivně, ale s citem
Na kontrolu je ale nutné „jít s rozumem“, atmosféra strachu nepřinese žádný užitek, spíše naopak. Pokud k problematice přistupují obě strany rozumně, není třeba se obávat neoprávněných postihů a nikdo se tak nemusí zbytečně obávat, že 5 minut strávených čtením zpráv na internetu povede k tomu, že mu obratem přistane na stole výpověď.
Na druhé straně vše je věc dohody a záleží na zaměstnavateli, jaká pravidla pro používání Internetu si nastaví. Pokud například zaměstnanci ve firmě o 50 lidech tráví nepracovní aktivitou na Internetu 12 % času, představuje to pro zaměstnavatele hypotetickou ztrátu 2,4 milionů korun ročně. Nejde ale pouze jen o efektivní využívaní jím placené pracovní doby, ale také například o hypotetickou bezpečnost firemních dat.
