Ve středu přestalo fungovat online objednávání pražské Opencard, protože firma eMoneyServices přestala poskytovat podporu s odvoláním na nekonstruktivní jednání Prahy. Zazněl tak zřejmě první výstřel poslední bitvy války o Opencard.
Průzkum bojem, tedy zneprovoznění online objednávání karet, ukázal, že Praha není (ani přes téměř půl roku sílící varovné signály) připravena čelit útoku na své obyvatele a klíčovou infrastrukturu. Ukazuje se, že k tomu, aby se město ocitlo na kolenou, není nutný ani teroristický útok nebo blackout. Jako Pražákovi se mi postup EMS zajídá, ale chápu ho. Prostě chtějí urvat ještě nějakou tu kačku, než budou muset jít od válu. Kdybych pracoval pro EMS, taky na Prahu budu tlačit a chtít své korunky.
Co je smutné, je reakce Prahy. Primátorka dokázala reagovat jenom tím, že případný výpadek Opencard nahradí papírové kupóny. Do středy šlo ještě o souběžné řešení, nyní je hlavním. V tom ji bohužel podporují i Piráti, kdy to podle výroků jejich představitele skoro vypadá, že jsou schopni odsouhlasit ve své znalosti informačních systémů i to, aby se na e-maily lepily známky. Že by přišli s návrhem, jak zachránit alespoň část dosavadních investic, což bych od nich očekával, se nestalo. Strana, která o sobě tvrdila, jaké odborníky na IT má, se tak pro zbytek volebního období v této oblasti naprosto znevěrohodnila a může se dál věnovat třeba stahování filmů.
Úder od EMS navíc nepřišel z čistého nebe. Již půl roku slyšíme varování, že prostě nebudou hodnými strýčky. Nečinnost Krnáčové tak lze přirovnat snad pouze k údivu Stalina, že Hitler skutečně napadnul Sovětský svaz. O nepřipravenosti primátorky – tady si dovolím upozornit, že ne za vše může ona, samozřejmě tím míníme i její štáb a spolupracovníky – svědčí i snaha hrát opět na notu hájení zájmu občanů, na což došlo při obvinění EMS, že „… není možné, aby si by Pražany brali jako rukojmí“. To že zmiňovaní ale slouží i jako lidské štíty pro magistrát, jaksi zapomenula zmínit. Samozřejmě nejde o nic nečekaného, jsou to tradiční politické tanečky, aby se ukázalo, že se jedná v zájmu občanů. Jenže právě oni zmiňovaní Pražané jsou v celém souboji minovým polem, na které se nikomu moc nechce.
Projdete-li si pozorně články a prohlášení k Opencard, vždy se hrálo o takzvanou dostupnost dat. Obě strany lehce upozorňovaly, že může dojit k problémům s fungováním apod. Ve skutečnosti nikdy nedošlo k jasnému vyjádření jak to se systémy a daty vlastně je. Ono říci občanům, že veškerá, ano veškerá data, včetně těch osobních, magistrát svěřil do ruky soukromé firmě a teď nemá možnost se k nim dostat, není nic, čím byste se chtěli chlubit. Pomineme-li, že někde ve vzduchu létá 500 000 (počet předplatitelů) až 800 000 osobních údajů (vydáno cca 1,2 milionu Opencard), a EMS je přitom pouhým zpracovatelem osobních údajů, kdy odpovědnost za ně leží na magistrátu, respektive Pražském centrum kartových služeb, pak s odstavením celého systému přijde Praha i o finanční záznamy, protože nebude vědět, kdo si kupon koupil, jaká je jeho platnost apod. Pro představu: měsíčně se na jízdném vybere cca 200 milionů Kč. Proto se kolem Opencard, až na malé excesy, našlapovalo opatrně.
Ani jedna ze zúčastněných stran se moc nechtěla vydat na pole, kde hrozí, že se ukáže, jak byly a jsou ohroženy osobní údaje i sama ekonomika města. Možné směry vývoje kauzy totiž naznačují, že by se EMS mohla dostat pod drobnohled právě kvůli osobním údajům. I když budou systémy odstaveny, musí být zachována jejich ochrana, nebo podle zákona údaje zničeny. Ta druhá možnost, kdy data jsou v podstatě majetkem města, nepřipadá v úvahu (tedy pokud se někdo nerozhodne postupovat nezákonně) kvůli možné žalobě na škodu. U první varianty hrozí, že jejich vydání nařídí soud. Praha se podobně může dostat pod tlak veřejnosti a může být obviněna z nedbalosti při správě osobních údajů. Ale to vše záleží na způsobu, jak se v praxi s těmito daty nakládalo. V každém případě Praze hrozí, že se po určitou dobu nedostane k potřebným datům, protože ty jsou v systémech EMS a mohou být mimo provoz z důvodu ukončení podpory. A tady se konečně dostáváme k tomu, proč vlastně tištěné jízdenky. Všechny náhradní systémy, po kterých totiž může Praha sáhnout, počítají i v nouzové variantě s využitím a přístupem k existujícím datům na úložištích EMS.
Vlastně je tu ještě jedna možnost, Piráti ukážou konečně to, co by se od nich dalo očekávat – hacknou servery a databáze pro Prahu ukradnou. 🙂
