Kapitálové trhy přitahují nejen investory a hazardní hráče, ale i teoretiky, kteří doufají v objevení skrytých souvislostí. Kvantitativní analýza a časování trhů.
Problémy na vnitřním čínském akciovém trhu, dopad skandálu Volkswagenu, otázka zvyšování úrokových sazeb v USA. Do zdánlivě poklidně rostoucích indexů akciových trhů se vrací nejistota a nestabilita. Současná situace prý dokonce nese rysy hned několika minulých krizí (zadlužení, lokální problémy, ztráta důvěryhodnosti významných hráčů…) Jak sice praví známý bonmot, trhy musí tu a tam klesnout už proto, aby pak mohly zase stoupat, nicméně turbulence vždy vyvolávají zvýšenou poptávku „přijít tomu všemu na kloub“ – což se projevuje mj. tím, že se intenzivněji pátrá po závislostech mezi veličinami všeho druhu.
Takže, podle čeho odhadovat spíše krátkodobé trendy? Zhi Da z University of Notre Dame tvrdí v Journal of Financial and Quantitative, že odhalil zvláštní spojení: rostoucí průmyslová poptávka po elektrické energii prý koreluje s poklesem akcií – a to ne hned, ale až za rok (nadále se vychází především ze zdrojů University of Notre Dame a Phys.org).
Co si myslet o kvantitativní analýze?
Samozřejmě, že podobných „závislostí“ najdeme celou řadu, už proto, že máme k dispozici tak obrovské množství dat. Nemají ovšem žádnou prediktivní hodnotu. Jak uvádí např. známý americký statistik Nate Silver v knize Signál a šum, drtivá většina technické analýzy („pokud zlato překoná psychologickou hranici 2 000 dolarů za unci, pak vystoupá až na 2 200“) je pavěda. Též většina solidnějších učebnic investování uvádí, že trhy nelze „časovat“ (odhadovat krátkodobé výkyvy), alespoň za normálních podmínek ne.
To přirozeně neznamená, že by spotřeba energie nemohla s vývojem akcií korespondovat – vyšší poptávka by logicky nejspíš odpovídala levným energiím a konjunktuře. Měla by tedy spíše signalizovat růst cen akcií, snad s výjimkou akcií právě energetických firem. Problém je v tom, že trhy (alespoň efektivní trhy) by již tuto znalost nejspíš promítly do současných cen, protože by nešlo o žádný izolovaný, osamocený signál. Růst (respektive jeho očekávání a optimismus) by byl patrný i jinde. Takže prostá logika praví, že vyšší poptávka po elektřině znamená buď vyšší budoucí ceny akcií, a nebo nemá vliv, protože je to již zohledněno v cenách současných.
Kvantitativní analýza to nicméně vidí jinak, Zhi Da totiž vypočítal negativní korelaci. Konkrétně pracoval s meziročními srovnáními. Je-li letos průmyslové využití elektřiny o 1 % nižší než před rokem, akciový trh bude za rok výše o 0,92 %. Zápornou korelaci vysvětluje tím, co označuje jako proticyklická riziková prémie (counter-cyclical risk premium). Autor tvrdí, že protože elektřina nemůže být snadno uchovávána, její spotřeba koresponduje s ekonomickým cyklem – už proto, že tato spotřeba je vysoká hlavně ve strojírenství, ocelářství a dalších odvětvích, které mají výrazně cyklickou povahu, na rozdíl dejme tomu od IT (proti tomu těžko něco namítat). V době recese se investice vnímají jako rizikovější, a investoři z nich proto požadují větší výnos. To prý celkově znamená, že akcie jsou při nízké spotřebě elektřiny „podhodnoceny“.
Jak se v tom všem vyznat
Autor podává svou korelaci přímo jako doporučení investorům. Dalo by se zřejmě souhlasit s tím, že meziroční pokles spotřeby elektřiny ukazuje na recesi a nejspíš tedy i pokles akciového trhu, na druhou stranu z toho ale nutně nic nevyplývá o poptávce (a tedy, řekněme, ceně akcií) za rok. To už by totiž zase bylo časování trhů. Zhi Da se nicméně opírá o existující data a tvrdí, že právě takhle to fungovalo v minulosti a mělo by tedy i do budoucna.
Samozřejmě tím, když nic jiného, vyvstává i známý paradox – v okamžiku, kdy by tuto metodu časování trhu investoři začali více používat, přestala by fungovat, protože by se ihned promítla do stávajících cen. A taktéž by se dalo hned dodat, že kdyby autor objevil takový zlatý grál, proč by závislost vůbec veřejně publikoval? Možná se (opět se vracíme k Natu Silverovi a jeho analýzám) dostáváme do jiné hry, než je samotná burza: chybná prognóza analytikovi ani univerzitnímu učenci moc neublíží, alespoň nevsadí-li vlastní peníze, když to naopak vyjde, z dotyčného se stane hvězda. Třeba se ale i při těchto hokusech-pokusech přijde na něco, co bude použitelné i mimo akciový trh. Nakonec jedním z rámců pro tato zkoumání je teorie her a bez přenositelnosti jejích výsledků mezi obory by nikdo nevěděl o Johnu Nashovi.
Ještě by se dalo vést úvahu ve směru, že současné vysoké ceny akcií přišly v době nízkých cen energií. Minulý vrchol před kolapsem trhu CDS/CDO a následnou globální krizí ovšem nastal zase při vysokých cenách ropy. Lze zde vysledovat nějakou obecnější závislost, nebo je vlivů prostě příliš mnoho? Ceny energií totiž závisejí na poptávce z rostoucích ekonomik typu Číny (zde ekonomický cyklus nemusí být totožný se západním). Do hry vstupuje geopolitická situace na Blízkém východě, ale stejně tak technologie typu těžby z břidlic. Což je o důvod víc, proč se trhy raději nepokoušet časovat, ale stejně tak výzva, jak sestavit jednak odpovídající kvantitativní model (lze-li to), a současně jak ho dokázat vysvětlit v lidském jazyce (což možná nejde vůbec, respektive pak půjde pouze o „hezkou pohádku“).
A co bitcoin?
A je tu ještě jeden faktor, který ekonomické studie opomíjejí, ale právě zde by do hry mohli vstoupit i lidé se specifickou znalostí prostředí IT.
Kurz měn typu bitcoin je samozřejmě zcela spekulativní, náklady na generování této měny ovšem závisejí právě na ceně elektřiny. Protože poptávka po elektřině samozřejmě souvisí i s její cenou, mohli bychom tak začít vytvářet očekávané modely korelací i mezi bitcoinem či jinými alternativními měnami, akciovými trhy a cenami energií. Zabývá se tím někdo? Může jít o další případ, jak zcela speciální záležitosti světa IT prosakují do ekonomiky jako celku.
