První programy produkující (nebo pokoušející se produkovat) literární texty se objevily už před více než 15 lety. Technologii se ale zřejmě dosud nikdy nepodařilo doladit, protože po počáteční publicitě byly příslušné projekty vždy tiše odpískány. Nyní automatičtí spisovatelé zažívají renesanci v souvislosti s nástupem umělé inteligence.
Tak o novinářích se v souvislosti s umělou inteligencí uvažuje jako o ohrožené profesi, nicméně v těchto případech se jedná o tvorbu informativních textů, víceméně pouze automatizované skládání obsahu z různých zdrojů. Román takový systém nenapíše, ani to není jeho ambicí. Na Disney Research a University of Massachusetts v Boston se ale pokoušejí právě o toto. Vyšli z předpokladu, že největší problém nepředstavuje samotná tvorba textu, ale tvorba textu zajímavého pro lidi. Proto by v první fázi stačilo, kdyby umělá inteligence dokázala rozlišit texty kvalitní od nekvalitních, předstupněm spisovatele bude tedy automatický literární kritik; respektive cílem není „vysoká“ umělecká kritika, ale spíše předpověď, jak se daný text bude líbit širšímu publiku, kolik takové knihy by se mohlo prodat atd.
Výhodou je, že dat tohoto typu je k dispozici spousta, takže systém strojového učení je na čem trénovat. Cílem rozhodně není pouhá statistická analýza („populární texty mají v titulku slovo sex“), ale porozumění textu a sledování nejen samotných slov, ale i děje/stavby příběhu ve větším měřítku. Zajímavým zdrojem dat je třeba Quora.com; jde o databází otázek a odpovědí (nikoliv třeba povídek), nicméně jsou zde již k dispozici hodnocení toho, jak je daný text (odpověď) kvalitní a relevantní – ať už podle původního tazatele nebo z hlediska celkové popularity. Výhodou je, že Quora.com užívá až 80 milionů lidí. Vědci již vyvinuli algoritmus, který jednotlivé příspěvky z Quora.com reprezentuje v rámci neuronové sítě a vytváří si modely a testuje/zdokonaluje, co je pro lidi zajímavé a co ne.
Autoři výzkumu (Boyang Li, Tong Wang, Ping Chen a Markus Gross) své výsledky prozatím prezentovali na konferenci International Joint Conference on Artificial Intelligence v Melbourne.
Další projekty „automatických spisovatelů“
Program z Future University v japonské Hakodate se loni zúčastnil místní literární soutěže. Lidé přitom do systému ovšem vkládali data v podobě hrubých scénářů, jimž program dával výslednou podobu. Do soutěže byla přihlášena i řada dalších děl vzniklých různě automatizovaným způsobem, přičemž porotci autory neznali a odlišit údajně nedokázali. Počítače nezvítězily, jejich slabinou je prý prozatím popis postav.
Již před 10 lety vyšel v Rusku román (dokonce milostný a z kategorie „vysoké literatury“), který byl údajně dílem počítače. Není ovšem jisté, zda v tomto případě nešlo pouze o marketingový trik vydavatele.
Dokonce už před rokem 2000 představil Selmer Bringsjord z Rensselaer Polytechnic Institute svůj program Brutus, který měl dokázat psát krátké povídky do 500 slov. Ani v tomto případě prý díla nešla odlišit od povídek napsaných lidmi; lidé do systému jako základní vstup vkládali emoci, kterou má minipříběh popisovat. Speciálně o tomto projektu vyšla (lidmi napsaná) kniha Artificial Intelligence and Literary Creativity: Inside the Mind of Brutus, A Storytelling Machine.
Zdroj: Phys.org a další
