Hodnoty akciových trhů vzbuzují podezření, že by se v nějakém ohledu mohla opakovat situace před více než 10 lety, kdy došlo ke globální krizi. Za rizikový faktor se v tuto chvíli pokládají hlavně obchodní války, ale takový pohled je asi dost zjednodušený, protože prudký růst trhů vzbuzoval obavy i před tím, než do hry vstoupilo zavádění celních bariér.
V této souvislosti může být zajímavý výzkum týkající se krize minulé. Ani na té totiž z hlediska jejích příčin nepanuje mezi ekonomy shoda. Za jednoho z viníků se pokládaly deriváty typu CDS (credit default swap), tedy pojištění proti bankrotu. V důsledku toho se vytvořili hráči, kteří měli zájem na neschopnosti splácet, primárně dluhy z amerických hypoték. Některé banky pak samy spekulovaly na tento vývoj trhu a kupovaly CDS, přitom však svým vlastním klientům doporučovaly kupovat balíčky příslušných hypoték (CDO – collateralized debt obligation, „zajištěná dluhová obligace“).
Z tohoto chování bank ovšem nijak nevyplývá škodlivost samotného derivátu CDS. Je to podobné, jako když někdo spekuluje na pokles akcií. Navíc, jak nyní v nové studii uvádějí Chayawat Ornthanalai a jeho kolegové z University of Toronto, CDS je primárně opravdu pojištěním, nikoliv spekulací na bankrot. Používají ho lidé vlastnící dluhopisy firem či států k tomu, aby minimalizovali svá rizika. Vůbec se nedá říct, že by samotné CDS hrály v ekonomice nějak zápornou roli, naopak fungují jako stabilizační mechanismus, který chrání firmy před prudkým poklesem akcií třeba v případě, že firmě sníží hodnocení ratingová agentura. Výzkumníci zkoumali 644 společností, u nich došlo ke snížení ratingu v letech 1996–2010; z nich u 283 se obchodovalo s deriváty CDS, tedy s pojištěním proti bankrotu. Existence CDS může případný budoucí otřes tedy naopak ztlumit.
Za hlavního viníka finanční krize studie považuje nově vytvářené deriváty CDO, tedy dohromady zabalené dluhové závazky, u nichž se prezentovala nižší pravděpodobnost selhání, než odpovídalo skutečnosti (alespoň při zpětném pohledu).
