Pokud vlastníte svůj server, který využívá jen několik lidí, pravidla si určujete sami. Zvedne-li se návštěvnost na více než stovku lidí denně, je třeba navrhnout možnosti řešení sporů a vzájemných střetů. Zakladatel otevřené encyklopedie Wikipedia založil zvláštní skupinu složenou z uživatelů. Podíváme se, jak tato komise pomáhá vyřešit problémy, které vznikají při spolupráci lidí s mnoha různými názory.
Encyklopedie Wikipedia se často řadí mezi projekty web 2.0, což je označení používané autory některých nových služeb pro zdůraznění odlišnosti od klasických internetových stránek. Cílem projektu je vytvořit otevřenou encyklopedii ve všech jazycích světa, zejména v angličtině, ale i v češtině.
Servery jsou umístěny na Floridě, přičemž obsah může přes internet editovat každý, kdo má přístup k Internetu. Je zákonité, že vznikají spory o kontroverzních tématech, jako je například umělé přerušení těhotenství, zásah USA v Iráku, Jásir Arafat a mnohých dalších. Pokud spor přesáhne rozumnou míru, musí ho vyřešit někdo třetí.
Správci mohou trestat uživatele
Přispěvatelé do této encyklopedie, nebo-li wikipedisté, mohou články vytvářet nebo upravovat. Mazání jednotlivých hesel je povoleno výhradně zvoleným správcům, kteří mohou rovněž zamykat články tak, aby je nikdo kromě nich nemohl editovat. Kromě toho mohou zjistit IP adresu přihlášeného autora a mají i další práva.
Wikipedie, stejně jako další servery na internetu, trpí rozpolceností mezi anonymitou a potřebou přesného rozpoznání uživatele. Značná část wikipedistů edituje hesla pod svým pravým jménem. Ostatní si zvolili přezdívku nebo příspěvky upravují bez přihlášení. V takovém případě mohou všichni zjistit IP adresou tvůrce.
Mezi přihlášenými a anonymními editory hrozí vzájemné střety a nedorozumění, která mohou propuknout kdykoliv. Lidé vystupující pod vlastním jménem nebo stále stejnou přezdívkou jsou mnohem citlivější na to, jak k nim ostatní přistupují. Anonymní skupina uživatelů Wikipedie v případě potřeby svou identitu zahodí a založí si novou.
Správci mohou trestat editory, kteří se provinili například poškozováním článků nebo sporem s jiným editorem. Přitom samotný trest nemá být odplatou, ale spíše pomocí, jak napravit vzniklý konflikt. Má se v zásadě jednat o pouhé opatření, při kterém může správce přispět ke zklidnění emocí na obou znesvářených stranách. Provinilci může být také zablokován přístup na Wikipedii, ale délka takového opatření by neměla trvat déle než den nebo týden.
Pomsta internetové komunity
Česká Wikipedie má nyní více než 63 000 článků.
Proti předchozímu způsobu řešení sporů vystupuje druhá skupina uživatelů Wikipedie, která zastává tradiční pojetí. Tito lidé vidí v trestu odplatu komunity za spáchaný prohřešek. Trest zákazu editovat Wikipedii (anglicky ban) má být dlouhodobý, aby provinilci umožnil přemýšlet o zlu, které způsobil. Délka takového zablokování trvá měsíc až rok. V krajním případě může komunita rozhodnout o doživotním zákazu editování Wikipedie, což znamená praktické vyloučení z projektu. Odpůrci tohoto způsobu trestu nemohli zcela vzdorovat. Podařilo se jim ovšem stanovit pravidlo, že o zákazu editace nemůže rozhodnout jeden správce, nýbrž speciální orgán.
V anglické wikipedii byl jako orgán pro řešení sporů mezi uživateli na počátku roku 2004 ustanoven Arbitration Committee (AC). Jeho původní členy vybral zakladatel otevřené encyklopedie Jimbo Wales a v současnosti se zástupci volí na dobu tří let. Komise je složena ze dvanácti členů, přičemž každý rok se obměňuje jedna třetina, tedy čtyři členové.
Také česká část encyklopedie využívá Arbitrážní výbor (ArbCom), který byl zvolen po půl roce odkladů dne 16. ledna 2006. Měl mít pět členů, bylo jichž však zvoleno šest. Dva členové se však záhy vzdali svých funkcí, a proto byl zvolen nový člen.
Komise spor nevyřeší
Zásadní vadou wikipedického řešení je, že ArbCom zároveň slouží jak k rozhodování sporů, tak k trestání wikipedistů. Název je matoucí, protože strany sporu si nemohou arbitry vybrat. Přestože byla ustanovena komise z řad uživatelů, správci mohou i nadále udělit viníkovi doživotní zákaz a nenajde se žádný jiný správce, který by tento trest zmínil.
Dále může jakýkoliv trest stanovit Jimbo Wales, spoluzakladatel Wikipedie. Členové ArbComu svou funkci vnímají jako věc prestiže, nikoliv jako službu komunitě. Odmítají se své funkce vzdát, přestože na ni nemají čas nebo nejsou ochotni se jí věnovat. ArbCom by měl mít kompetenci vyloučit neaktivní členy.
Český ArbCom se nevěnuje tomu, k čemu je povolán, tedy rozhodování sporů mezi uživateli Wikipedie, a místo toho se pokouší stanovit vlastní normy. Přitom vše, co neslouží k objasnění sporu a jeho rozhodnutí, členy komise zbytečně zatěžuje a neměli by se tím zabývat. Závazné zobecněné pravidlo pro rozhodování budoucích sporů vzniká na základě kvalitního rozhodnutí, nikoliv umělou snahou.
Jak vyřešit vzájemné spory?
Kvalita českého ArbComu je zhoršována nekvalitními žalobami. Není věcí ArbComu, aby suploval roli obžaloby, naopak je to zcela nežádoucí, protože tím vzniká konflikt zájmů. Komise musí zůstat nad věcí a nestranná. Kdo není schopen podat smysluplnou obžalobu, nechť k ArbComu nechodí. Kdokoliv se do sporu přimíchá, i když je třeba jen svědek, může být nakonec odsouzen. Úspora času, místo rozhodování o spojení řízení u více žalob, nemůže vyvážit tuto procesní nejistotu.
Spory mezi účastníky může nejlépe vyřešit mediace (zprostředkování), při které mezi znesvářené strany vstupuje dobrovolník, jehož cílem je spor urovnat. Na rozdíl od rozhodčího řízení nejsou rozhodnutí mediátora závazná. Mediátorů musí být dostatek, aby si účastníci měli z čeho vybírat a na některém se shodli.
Lze také uvažovat o rozhodčím řízení (arbitráži). V ní si každá strana vybere jednoho arbitra a oba arbitři si poté jako svého presidenta zvolí třetího. Rozhodnutí arbitráže jsou závazná. Vzájemné neshody může úspěšně uzavřít čestný soud. Ten by měl mít pravomoc řešit i neochotu dohodnout se prostřednictvím mediace. Musí mít dostatečný počet členů, aby rozhodování nebylo osobní, nýbrž bylo obecnou vůlí. Doporučený počet členů čestného soudu je devět až patnáct, tradičně je zastoupeno dvanáct soudců. Čím menší je komunita, tím musí soudců být více, protože tím větší roli budou hrát osobní vztahy.
Online soud přes internet
Jednání kteréhokoliv orgánu musí být veřejné. Odlišné stanovisko u hlasování by mělo být vždy odůvodněno, aby v případě neschválení návrhu mohl zpravodaj navrhnout jiné, více průchodné usnesení. Zatímco mediace je neformální, neboť má odklidit to, co obě strany tíží, rozhodovací orgán (arbitráž i soud) musí mít jasně daná a přesná formální pravidla, aby se nezvrhl v bezpráví, pokud se orgánu jedna strana nelíbí.
Čestný soud by měl začít tím, že každá obžaloba předloží žalované strany, ostatní účastníky a číslovaná obvinění. Obvinění se skládá ze stručného vylíčení skutku, přiřazení ke konkrétní normě pravidla a návrh důkazů. Rozhodovací orgán by měl nekvalitní žaloby odmítat.
Obviněný by se měl v přiměřené době vyjádřit ke všem bodům obžaloby; buď vinu přijmout slovy „vinen“ nebo odmítnout slovy „nevinen“. Body obžaloby, které obžalovaný přiznal, vezme soud jako prokázané a v nalézacím řízení se jimi dále nezabývá. Pouze k nim přihlédne v rozhodování o trestu. Mlčí-li obžalovaný, bere se to jako přiznání. Sporné body obžaloby je nutné dokázat. Toto kolo musí soud aktivně řídit, nikoliv jen nečinně přihlížet. Jednotlivé body obžaloby by měly být dokazovány postupně, aby nevznikl nepřehledný zmatek.
Po skončení dokazování každého bodu by měl být vydán předběžný nález, přičemž vzhledem k podmínkám v on-line komunitě by hlasování mělo zůstat otevřené, dokud se nevyjádří všichni soudci, ačkoliv by již byl dokazován další bod nebo dokonce body. Pokud by se některý soudce nevyjádřil v rozumné době, například do tří dnů, měl by být z rozhodování vyloučen a rozhodovací orgán by měl méně členů.
Jakmile nalézací řízení skončí, měl by soud vydat věcný nález o vině. Poté by mělo být přistoupeno k řízení o trestu. Zde by měly být shromážděny jednotlivé polehčující a přitěžující okolnosti. Protistrana by měla uvést, zda má k některým námitky. V takové případě by mělo opět postupně proběhnout dokazování. Na závěr by soud měl vynést výrok o trestu.
Pokud měli členové internetového soudu s oběma stranami v minulosti spory, nemohou o nich objektivně rozhodovat. Nejdůležitější zásadou je, že k věci se má přistupovat se zdravým rozumem, bez zbytečných formalit a nezaujatě.
Karel Novotný
Autor článku vycházel ze svých zkušeností. Článek obsahuje výhradně názory autora.
Související články
Encyklopedii Wikipedia navštívilo 42,9 milionů návštěvníků
Rekordní příjmy z internetové reklamy
