Dovedli bychom si před dvaceti lety představit, že se v kancelářské práci neobejdeme bez počítače? Před patnácti, že neuděláme krok bez mobilu? Před deseti, že bude existovat notebook za polovinu průměrného platu, který si dáme do kapsy, a pokud by na nás i on byl moc velký, na mobilním telefonu můžeme surfovat na internetu, vyřizovat maily a pouštět si videa? Podívejme se, na čem pracují vizionáři v Intelu – na technologie, které se nám dnes zdají neskutečné, ale během několika desítek let je dost možná budeme běžně používat.
Justin Rattner, CTO Intelu.
Jak to bude s technologickým vývojem dál? Čeká nás „jen“ další miniaturizace, zrychlování a zvětšování výkonu, nebo jsme na prahu úplně nových, převratných vynálezů? Myslíte, že už bylo všechno objeveno? Ale to si mysleli v 19. století taky…
Tento měsíc Prahu navštívil CTO a hlavní vizionář Intelu, Justin Rattner. Při své návštěvě se zmínil o některých projektech, na kterých se v současnosti v laboratořích Intelu pracuje. Některé budou za pár let běžně dostupné, u jiných vývoj začal teprve nedávno a pravděpodobné produkční nasazení je teprve několik desítek let před námi, ale všechny více či méně připomínají námět z nadprůměrně dobré sci-fi. Jak tedy bude vypadat náš svět za deset, dvacet či třicet let?
Budeme nabíjet bezdrátově
Tenhle vynález je asi nejblíže realizaci: v praxi už bylo vyzkoušeno i napájení 60wattové žárovky „na dálku“. Bezdrátový přenos elektrické energie, pro nějž se používá zkratka WREL (Wireless Resonant Energy Link) funguje na principu magnetické rezonance. Jde o přenos magnetického pole mezi dvěma směrovými rezonančními anténami. Jednou z největších překážek vývoje je v současnosti právě velikost antén, to by se však v krátké době mělo vyřešit a během několika let budeme možná nabíjet všechny své elektrické spotřebiče jednou krabičkou, šířící rezonanční vlny. Technologie by neměla být lidskému organismu v ničem škodlivá: nepoužívá elektrické pole a uvnitř našeho těla není oproti například mikrovlnnému ohřevu nic, co by mohla rozkmitávat.
Ožehavé území: mozek
To další projekty mohou nahnat paranoidnějším jedincům přece jen větší strach, počítače se tady totiž dostávají tam, kam jsme je doposud nepustili – k našemu mozku. Technologie EPOC používá speciální helmu s šestnácti senzory, které snímají elektrickou aktivitu mozku, a umožňuje již nyní např. ovládání jednoduchých her. O něco invazivnější je projekt WISP, ve zkratce RFID čip s pasivním napájením přijímaným rádiovým signálem, který obsahuje i výpočetní jádro a dokáže vysílat různé stavy, např. změny teploty. Projekt Intel NeuralWISP chce možností této technologie využít u mozkových implantátů.
„Proniknout do našeho těla“ ale bude možné i v jiném smyslu: velký pokrok v medicíně by znamenala možnost okamžité analýzy DNA, odhalení dědičných dispozic a individuálních reakcí, díky čemuž bude možné „ušít“ léčbu doslova na míru. Analýza DNA dnes trvá dlouho a je velice drahá, ve vývoji je však speciální čip s miliardami upravených tranzistorů, které budou schopné z kapky krve analyzovat DNA v mnohem kratší době.
Z ručky do ručky
Napadlo vás někdy, jak nesnadné je pro robota něco někomu podat – nikoli nabídnout na otevřené „dlani“, ale uchopit, natáhnout paži a ve chvíli, kdy po předmětu sáhnete, uvolnit stisk? V tomto případě se vývojáři inspirovali přírodou, přesněji řečeno některými rybami, které používají slabé elektrické pole kolem svého těla, aby se vyhnuly překážkám. V Intelu se jej roboti snaží přijmout za své a naučit se nejen podávat předměty, ale například také rozeznávat, jakou silou mohou uchopit kulečníkovou kouli či naopak tenkou skleničku.
Princip hmoty Claytronics.
Superhmota
Asi nejfantastičtější koncept, a zároveň s největšími možnostmi praktického využití. Superhmota s názvem Claytronics má být složená ze speciálních částic, tzv. Catomů, které jsou tvořeny množstvím speciálních čipů, schopných při změně elektrického pole změnit své vlastnosti – především polohu, což umožní měnit tvar předmětů vymodelovaných z Claytronicsu, ale například i barvu aj. Použití, na které by mohlo dojít už během několika let, je nasnadě: 3D modelování a návrhářství různých předmětů. V horizontu desítek let se pak snad budeme moci těšit například na univerzální přístroje, které mění svůj tvar podle toho, k čemu je používáme (z miniaturního MP3 přehrávače na větší telefon, ještě větší fotoaparát nebo naopak ještě menší hodinky). Na to si však v každém případě ještě poměrně dlouho počkáme.
Dlužno říci, že Intel v současné době vyvíjí celkem více než 70 projektů v různých odvětvích – od bezdrátových mobilních technologií až po ekologii či zdravotnictví. Do těchto výzkumných projektů společnost ročně investuje okolo 6 miliard dolarů a některé slibné změny přijdou zřejmě mnohem dříve, než se původně očekávalo. Za dvacet let sice nejspíš pořád nebudeme do práce létat malými osobními autoletadly nebo dokonce používat teleporty a stroje času, budoucnost, jak vypadá v pojetí Intelu, je nicméně docela lákavá. Na to, jaká bude doopravdy, si však samozřejmě stejně musíme počkat.
