Během předchozích dvaceti let se rapidně rozšířilo používání osobního počítače. Kromě nižších nákladů při pořízení nového stroje tomu napomohla i skutečnost, že se výrobci softwaru snaží vytvářet programy tak, aby bylo ovládání srozumitelné a jednoduché. Počítač tak dokáže ovládat i malé dítě. Nezapomnělo se však ani na uživatele, kteří jsou schopní ovládat počítač jen velmi omezeným způsobem. Kromě klasického způsobu, tedy kombinace klávesnice a myši, jsou dostupné přístroje, které umožní ovládání počítače pomocí libovolné části těla.

První skupinou takových přístrojů jsou různé varianty myší, klávesnic nebo joysticků. Umožní uživateli ovládat počítač například bradou nebo celou hlavou. Některé myši se kombinují s trackballem nebo se vyrábí klávesnice s nadstandardně velkými tlačítky, která pomáhají uživatelům s ochrnutými horními končetinami a zároveň citlivými prsty. Na většině operačních systémů je dostupný software, který zobrazí klávesnici na obrazovce a pomocí polohového zařízení je možno i psát.

Mnohem propracovanějším zařízením je I4Control, vyvinuté Gerstnerovými laboratořemi ČVUT v Praze. Díky této periferii může uživatel ovládat pohybem očí. PC kamera snímá aktuální polohu oka a systém ji průběžně vyhodnocuje a vysílá pokyn pro pohyb kurzoru. Klik se aktivuje pomocí mrknutí oka, přičemž díky nastavitelné prodlevě lze odfiltrovat samovolná neovladatelná mrknutí.

Dalším způsob alternativního ovládání PC nevyžaduje žádný další specializovaný přístroj. Postačí běžně dostupný mikrofon. Hlasové ovládání má již poměrně dlouhou historii. V průběhu let se stále zdokonaluje. Dřívější software umožňoval přiřadit jednotlivým akcím zvukové sekvence a ty pak porovnával se vstupem z mikrofonu. Pokud jste tedy uložili povel: „Vypni se“ k akci vypnutí počítače a poté řekli stejný povel v jiném rytmu či melodii, software nerozpoznal podobnost a počítač se nevypnul. Dnešní systémy dokáží fungovat i v reálném čase. Není proto potřeba prodleva mezi jednotlivými povely. Dokáží se vyrovnat s různými řečníky a různou výslovností. Úkony však musí být stále přímočaré – dialog s osobním počítačem zůstává hudbou budoucnosti.

Ovládání počítače rukou

Ovládání hlasem má však výhodu, že ho mohou využívat i nevidomí uživatelé. Pro ty existuje ještě další varianta, založená na Braillově písmě. Tato pomůcka je označována jako Pichtův psací stroj. V moderních technologiích převzal tento systém přístroj Eureka A4. Toto zařízení bylo jednou z prvních pomůcek pro nevidomé.

Nevidomí uživatelé však musí řešit další důležitý problém: jak informace z počítače získat. Jedna z nejvíce používaných možností je opět pomocí programu, který psaný text převádí do zvukové podoby – screen-reader. Některé linuxové distribuce (Ubuntu) mají tento program jako součást základní instalace (kombinace programů Festival a Gnopernicus). Druhá možnost je využití Braillova terminálu. „Některými nevidomými bývá oceňovaný pro možnost snadnějšího studia složitějšího textu (matematika, jazyky, programování) a také jako možnost odpočinout si od strojového hlasu,“ tvrdí ve svém článku Jan Puš, který pracuje dobrovolný pracovník se zrakově postiženými dětmi.

V nedávné době však byla úspěšně vyzkoušena i další metoda ovládání počítače. Během pokusu pacient četl své emaily bez jediného pohybu těla. Stačil k tomu malý senzor umístěný v pacientově hlavě, který snímal aktivitu mozkových buněk, tyto signály jsou dále zpracovány a odeslány.

Matthew Nagle, kterému bylo 25 let v době pokusu, je ochrnutý od roku 2001 a byl prvním, kdo vyzkoušel tento mozkový senzor. Tým vědců vložil zařízení do oblasti mozku, která ovládá pohyb. Ačkoliv v době pokusu tomu byly již tři roky, kdy se pacient nepohyboval, tyto buňky stále projevovaly aktivitu. Senzor tak mohl snímat signály a odesílat je do počítače. Díky tomu mohl pacient číst své emaily, hrát jednoduché hry a ovládat robotické rameno. Začal být mnohem více nezávislý na svém okolí. Mohl tak například rozsvítit světla, aniž by musel čekat na příchod a pomoc zdravotní sestry.

Vedoucí výzkumu Dr. Leigh Hochberg, neurolog v Massachusettské nemocnici, uvedl pro BBC: „Největším překvapením pro nás bylo, že buňky pohybového centra jsou stále aktivní, ačkoliv je pacient ochrnut po celém těle.“ Spoluautor projektu, profesor John Donoghue je ředitelem vědeckého programu na Brownově univerzitě a vedoucí pracovník Cyberkinetics, společnosti, která vyrobila první zkušební senzor. Ten dále uvedl: „V budoucnu tak bude možno ovládat svaly v těle pomocí těchto signálů a umožnit ochrnutým lidem, aby se mohli opět pohybovat.“

V dnešní době tedy není problém prakticky, aby kdokoliv ovládal osobní počítač. Nevýhodou však stále zůstává, že většina těchto přístrojů je velmi drahá – cena se pohybuje v řádu několika tisíc. S postupem času lze reálně předpokládat, že ceny klesnou a veškeré překážky při koupi bezbarierového PC budou odstraněny.

Můj názor

PC je dnes díky Internetu téměř nekonečným zdrojem informací. Právě z tohoto důvodu by měl být dostupný pro všechny.

Konec soudních zapisovatelek

Handicapovaným by v budoucnu mohl pomoci také počítačový program, který vyvíjí Technická univerzita v Liberci. Ten by měl částečně nahradit soudní zapisovatelku a tím zrychlit soudní řízení. Zapisovatelka pořizuje z každého soudního přelíčení záznam, který následně musí ručně přepisovat. Podle náročnosti přepisovaného textu může být například hodinový záznam přepisován šest a více hodin.

Vyvíjený počítačový program umožní pořizovat záznam řeči soudce. Zkoušku programu již univerzita provedla na Okresním soudě v Liberci. Ministerstvo spravedlnosti nyní hledá firmu, která by pro soudy dodala potřebnou techniku. Na podobných projektech přitom podle informací ČT24 pracují také vědci v Americe.