CEO společnosti Anthropic Dario Amodei se nedávno nechal slyšet, že za 3 až 6 měsíců zastane AI 90 % programátorské práce a do roka všechnu.
Cena inteligence směřuje k nule, přinejmenším té průměrné, ať už je strojová nebo lidská. To bylo ještě před pár lety nemyslitelné. Fakt, že například programátor je králem pracovního trhu, už za pár měsíců platit nemusí, říká o rozvoji umělé inteligence expert Národního institutu SYRI Jakub Sedláček. AI může člověka přiblížit k superschopnostem, ve všem jej ale zatím nenahradí. Nejvíce ohrožené jsou aktuálně profese, které jenom sedí u počítače.
Umělá inteligence se v posledních měsících opět výrazně posunula. „CEO společnosti Anthropic Dario Amodei se nedávno nechal slyšet, že za 3 až 6 měsíců zastane AI 90 % programátorské práce a do roka všechnu. To je zatraceně odvážná a dost marketingová prognóza, která se v praxi rozhodně nesplní, ale nutí nás to k zamyšlení, co už mají tyhle společnosti zase k dispozici za zavřenými dveřmi. Že automatizace nahrazuje manuální práci v továrnách, jsme zvyklí stovky let, ale že nejsou nutně v bezpečí ani duševně pracující, je velmi nová situace,“ říká Sedláček, který kromě SYRI působí na Univerzitě Karlově.
Například ve vědě může umělá inteligence propojovat výzkumy z různých oblastí, protože jedním z problémů současného stavu vědeckého poznání je skutečnost, že je věda fragmentarizovaná. Toto může umělá inteligence změnit.
„AI sice nedisponuje všestranně nadlidskou inteligencí, ale rozhodně je to tvor nadlidsky renesanční, jehož rozhled do nějaké míry pokrývá všechno, co se v textové podobě na internetu dalo v době tréninku najít. Kreativita není jen o vytváření nových věcí na zelené louce, ale i o propojování existujících kusů vědění tak, jak to ještě nikoho nenapadlo. Tam vidím nesmírný potenciál,“ uvádí Sedláček.
Lidé se musí AI naučit správně používat a ti, co říkají, že je hloupá, ji podle Sedláčka většinou jen používat neumí nebo umět nechtějí. Hodně se mluví o halucinacích AI, tedy situaci, kdy si umělá inteligence vymýšlí. „Systém halucinuje z podstaty. Snaží se domyslet, co by v textu mělo následovat. Víme, že lidský mozek takto nepostupuje, ale podobně jako u něj nerozumíme stoprocentně, co se děje uvnitř AI, jak ty reprezentace reality přesně fungují a nakolik jsou blízké tomu, co bychom nazývali lidskou inteligencí,“ vysvětluje vědec.
Mezi AI a lidmi jsou stále velké rozdíly. Člověk je například schopný velmi rychle a jednoduše generalizovat. AI potřebuje oproti tomu mnohem více příkladů. Symbolické reprezentace světa má přinejmenším podstatně limitovanější, než jsou u člověka. „Zároveň se ale spekuluje, že nějaké tam být musí, protože AI je někdy schopná řešit situace, kde bychom to bez jisté úrovně porozumění světu nečekali,“ říká Sedláček.
AI je potřeba vnímat jako pomocníka, který nevyřeší všechno. Vědcům pomáhá mj. s rešeršemi. „Pokud si rešeršní práci pomocí AI třeba o polovinu ulehčím, mám možnost se o polovinu víc věnovat například empirickému výzkumu. Z toho můžeme čerpat například u bakalářských prací. Pokud jsme doposud očekávali spíše symbolické provedení výzkumu s pár respondenty z řad spolužáků, je představitelné teď nároky na sběr dat a jejich zpracování podstatně zvýšit. U diplomových prací si dovedu hypoteticky představit ještě vyšší cíle: napsat a skutečně publikovat akademický článek, kde by se student musel vypořádat s nároky konkrétního časopisu a recenzním řízením, a výsledky výzkumu by pak mohly reálně obohatit vědecké poznání v oboru,“ dodává Sedláček.
