Po oznámení autora internetových sociálních her, společnosti Zynga, že začíná akceptovat bitcoinvoé platby se hodnota virtuální měny opět vrátila nad magickou hranici 1000 dolarů za BTC, tedy na hodnotu přesahující 20 000 korun za jednotku měny, která dokázala za poslední půl rok poklesnout o 80 procent své hodnoty a opět se vrátit na vrchol. Existují již dokonce predikce, že se bitcoin vyšplhá až na hodnotu 10 000 amerických dolarů. My se ptáme, zda li mu takováto důvěra opravdu patří oprávněně.
Uživatelé serveru CoinDesk, který platí ve světě virtuálních měn za bernou minci, si myslí, že by se mohl ve finále bitcoin vyšplhat až na hodnotu 10 000 amerických dolarů, v anketě serveru takto odpovědělo 56 procent respondentů. Na jedné straně to lze odbýt tím, že pár tisíc respondentů nějakého niché webů není relevantní veličina pro určování hodnoty čehokoli, nicméně i když pomineme fakt, vysoké koncentrace zkušených uživatelů, nemůžeme popřít očividnou věc a to, že hodnota bitcoinu v posledních měsících prochází ve světě financí jinak jen stěží představitelnými výkyvy. To je trochu znepokojivé, obzvláště s ohledem na všechny ty praskající technologické bubliny, které nás se zhruba pětiletou pravidelností provázejí od přelomu tisíciletí s takřka železnou pravidelností.
Kdo hýbe s důvěrou v bitcoin
To je asi vůbec nejdůležitější otázka, která může v souvislosti s tou virtuální měnou (a ostatně i se všemi jejími následovateli jako je litecoin, worldcoin, peercoin, craftcoin, nebo třeba quark) padnout. Protože je měna navržena tak, aby nikdo nemohl přímo regulovat (zejména vlády a centrální banky), závisí její hodnota na dvou faktorech, technologickém zabezpečení a na důvěře lidí v ní. S bitcoinem přitom hýbe leccos, stačí se podívat na vývoj kurzu a nemusíme ani chodit příliš daleko do historie. Zatímco v listopadu loňského roku měl jeden bitcoin hodnotu v jeden moment až 1250 dolarů, během prosince hodnota skokově spadla kvůli restrikcím v Číně na 421 dolarů.
Zakopaný pes
Aby byla měna důvěryhodnější, bylo na počátku jasně definováno, že vytěžitelné množství bitcoinů je konečné a jeho uvolňování do oběhu je definováno matematickými zákony, které by měly zabránit příliš divokým spekulacím (např. že čím více roste snaha optimalizovat těžbu, tím méně se to vyplatí). Další výhodou bylo odbourání bank během transakcí, v síti probíhají platby za minimální nebo (zdánlivě) nulové náklady, jinak je tomu často při konverzi bitcoinu na reálné peníze, nebo při platbách v obchodech.
Mimochodem v tomto směru důvěra v bitcoin poměrně rychle roste, i přes technické potíže (zejména desítky minut trvající délku transakce) již v ČR bitcoiny přijímá na tři desítky podnikatelů. Bitcoinem zaplatíte za parkování, ubytování, nákup IT vybavení za drinky na baru, ale také za luxusní obuv, nebo služby jako je holič či masér.
Trochu potíž je v tom, jak rychle kurz bitcoinu kolísá, respektive v poslední době tedy hlavně roste. Připomeňme si, klasickou finanční poučku, která říká, že je li něco ve velkém kupováno s vidinou toho, že to později bude se signifikantním ziskem prodáno, jde o spekulační bublinu. Pokud je tento předpoklad navíc postaven na nutnosti geometrického růstu základny dalších obchodníků s komoditou, je to navíc klasické letadlo.
Ale vraťme se k jádru problému. Právě omezení množství vytěžitelné měny dnes nahrává masivní spekulacím na budoucí kurz bitcoinu. Důsledkem je paradoxně něco s čím zřejmě autor (nebo autoři nepočítali). Jako platidlo se dnes bitcoin stává (nebo vlastně už stal) prakticky nepoužitelný. Na vině je silně deflační povaha bitcoinu ve vztahu k ostatním tradičním měnám – sen každého rentiéra. Kdo by dobrovolně platil něčím, co vykazuje na rozdíl od okolních platidel neustálou růstovou hodnotu. Bitcoiny jsou samy o sobě zhodnocovány, aniž by bylo třeba je dále investovat, rentiér jednoduše zkrátka jen občas odprodá několik bitconových zlomků (nejmenší jednotka je 0,00000001 bitcoinu) a povede bezstarostný život, teoreticky.
Moc pasivní měna, nebo spíš příliš nejistá hodnota?
Jeden z problémů leží právě ve výše popsané pasivitě. Pokud bude hodnota bitcoinu natolik deflační, že se nikomu nevyplatí s ním platit a zároveň jeho samozhodnocování nebude tlačit k jeho dalším investicím, k čemu nakonec jako měna (platidlo) vůbec bude? Pokud se stane pouze oběživem pro pár vyvolených a kriminální živly (jako tomu bylo dříve s diamanty), neklesne nakonec důvěra v něj natolik, že zapříčiní jeho pád?
To jsou ale zatím všechno spekulace počítající s definitivním prosazením této virtuální měny, ta se ale zatím potýká s úplně jinými problémy.
Je li cena bitcoinu během několika hodin schopna spadnout na polovinu, rozhodně zatím nemůžeme hovořit o stabilní kupní síle měny. Další riziko představuje samotná technologická povaha. Prolomení algoritmu generování měny může teoreticky způsobit skrytou inflaci, která vyplave na povrch až za několik let, stojí bitcoin za takovou důvěru? Také dosud nebylo vyřešeno dostatečné zabezpečení bitconových peněženek, vzhledem k potenciálnímu zisku stále enormně roste množství úspěšných útoků zejména na bitcoinové burzy.
Hned tři základní předpoklady udržení kupní síly virtuální měny jsou tedy na první pohled v ohrožení – důvěra, dlouhodobě udržitelné zabezpečení a funkčnost systému a v neposlední řadě širší akceptace.
