Blížící se Brexit přináší společnostem řadu komplikací a nejasností ohledně budoucnosti. Ať již dojde k dohodě nebo nikoliv, jedno je jasné, GDPR, které má exteritoriální dosah, bude platit dál. Otázkou zůstává, jak moc omezující pro Británii bude.
Odchodem z EU, respektive Evropské obchodní zóny, se Velká Británie stane z pohledu EU třetí zemí. V přechodném období by z hlediska sdílení osobních dat měly platit současné dohody a pravidla, kdy Británie bude považována za bezpečnost zemí z hlediska adekvátnosti jejího právního systému, který zajišťuje ochranu dat občanů EU v podobné míře, jako je tomu v EU. Z tohoto pohledu není tedy nad čím se vzrušovat.
Nicméně ve hře je stále divoký odchod a při neexistenci dohody mezi EU a Velkou Británií vstoupíá v platnost veškerá restriktivní opatření. Pro ekonomiku, která je založena na volné výměně dat, to znamená obrovské komplikace. Právě proto mezi prvními, kdo zvedly kotvy, byly společnosti zpracovávající ve velkém množství osobní data, jako jsou centra sdílených služeb, účetní společnosti, call centra apod.
Jádrem problému je v tomto případě posouzení „přiměřenosti“ místní legislativy s ohledem na znění GDPR. Tedy zda místní první systém chrání osobní data občanů EU stejným způsobem jako GDPR. A stěžejní autoritou, která tuto přiměřenost posuzuje, je Evropský soudní dvůr, jehož jurisdikci v této oblasti by musela Velká Británie uznat. Ta mezitím již v roce 2017 navrhla určitý postup, který by změkčil dopad GDPR na britskou ekonomiku, jejímž výsledkem by byla separátní mezinárodní smlouva, nicméně EU v tomto ohledu dlouhodobě zaujímá pevné postoj, kdy nehodlá „třetím zemím“ ustupovat. V případě divokého odchodu tedy dojde okamžitě k výraznému omezení v možnostech předávání a zpracovávání osobních dat, což znamená že budou muset například vyžádat souhlas majitele údajů nebo spoléhat na výjimku ve veřejném zájmu, které se mohou lišit podle zemí. Jde tedy o okamžitý dopad na každé exportéra, který by s údaji musel pracovat v rámci celního řízení apod.
Ovšem ani v případě dohody a přechodného období není vyhráno. Evropská komise musí stále posoudit přiměřenost britského práva, respektive tento proces zahájit a nejkratší doba, kterou tento proces zatím trval bylo 12 měsíců v případě Argentiny.
