Obecně prospěšná organizace Acta non verba a Nadační fond proti korupci upozorňují na další nové podezřelé okolnosti při nákupu programu Centrální registr administrativních budov, který si pořizuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ve hře jsou stovky milionů ze státních peněz.
První potíž spočívá v netransparentnosti a podivném způsobu hrazení provozu registru. Software sice dodává IBM, ale úřad za něj platí prostřednictvím Státní tiskárny cenin. Částky, které jsou takto propláceny, nejsou žádné troškaření, jde o několik set milionů.
„Zakázku dostala automaticky IBM. Prý proto, že IBM vlastní práva ke CRABu. Další nanejvýš podezřelou okolností je skutečnost, že software neobjednává ÚZSVM, který ho má v gesci, ale Státní tiskárna cenin. Nerozumíme tomu. ÚZSVM by to měl vysvětlit, stejně jako rekordní cenu za celkem běžný software,“ svěřuje své pochybnosti Ing. Vojtěch Razima, ředitel Acta non verba.
„Již v říjnu jsme podali trestní oznámení na tři instituce státní správy, které rekordně plýtvají při zadávání IT zakázek. ÚZSVM se svým CRABem byl mezi nimi. Nyní bychom rádi konkrétním policistům sdělili naše nová zjištění, ale policie bohužel zatím nebyla schopna vyřešit ani místní příslušnost vyšetřování. Mimochodem za téměř tři čtvrtě miliardy, které má CRAB stát, se dá například postavit administrativní budova pro přibližně dva tisíce úředníků o ploše 15 až 20 tisíc metrů čtverečních. Asi taková, jaká se nyní staví poblíž kulaťáku na Evropské v Praze,“ dodává.
Acta non verba na registr poprvé upozornila letos v květnu, kdy dotázala Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), kolik v minulých letech utratil za počítače a počítačové programy. ÚZSVM požadoval za poskytnutí těchto informací 60 tisíc korun na „zpracování“. Obě organizace již tehdy považovaly uvedenou částku za přemrštěnou a viděly v ní snahu ÚZSVM zakrýt podrobnosti nákupu předraženého programu s názvem Centrální registr administrativních budov (CRAB).
Až nyní se ale neziskovkám podařilo zjistit, že CRAB nestál stát „jen“ oficiálně deklarovaných čtvrt miliardy, ale nejspíš přibližně trojnásobek této částky.
Malá krabí historie
Historie projektu CRAB začíná rokem 2008, kdy byl schválen projektový záměr na zavedení centralizované evidence nemovitého majetku státu. Projekt si měl podle důvodové zprávy z března tohoto roku vyžádat téměř 225 milionů korun. Do konce roku 2012 ÚZSVM utratil za CRAB nejméně 132 milionů korun. Na sklonku roku 2012 však Státní tiskárna cenin (STC) uzavřela pro ÚZSVM smlouvu s IBM na dodávku „systémové integrace a aplikační podpory provozu ISMS CRAB“ ve výši 259 milionů korun. A 11. 9. 2013 následovalo uzavření dodatku číslo 2 této smlouvy. Tam už se STC zavazuje zaplatit IBM za CRAB do roku 2019 celkem 503 milionů korun. CRAB tedy bude stát celkem 635 milionů korun. Reálná (tržní) cena za podobný projekt se pohybuje od několika set tisíc do maximálně několika desítek milionů (v závislosti na požadavcích klienta a cílení).
Je STC žábou na prameni?
Ředitel STC, Ing. Richard Bulíček, argumentuje tím, že STC je standardní podnikatelský subjekt, který se chová dle tržních pravidel. Pravda ovšem tak jednoduchá není. Faktem totiž zůstává, že STC není standardní podnikatelský subjekt.
V případě STC se jedná o státní podnik, který je téměř ze 100 % odkázán na příjem od jednoho zákazníka (stát ČR). Vzájemná závislost státu na STC a STC na státu zásadním způsobem zesílila poté, co STC začala v roce 2010 budovat Národní datové centrum.
Od roku 2012 se na IT službách STC stávají závislé i další ústřední orgány (např. MPSV ČR, MF ČR atd.). Velmi obtížně si tedy lze představit situaci, že kdyby se STC dostala do ekonomických potíží (analogie s Dopravním podnikem hl. města Prahy), tak ji stát nechá bez mrknutí oka lidově řečeno padnout.
„Jsem si zcela jist, že by se v takovém případě pouze upravily směrem k vyšším cenám ceníky pro klienta, tedy stát, a pokračovalo by se dál. Všichni dobře víme, že jedním z nejvýnosnějších oborů pro rozkradače veřejných prostředků je právě oblast informačních technologií – extrémně složitá, ale zároveň životně důležitá problematika. Proto je potřeba být i v případě STC a nákladů na investice do zmíněných technologií více než obezřetný, obzvláště poté, co médii proběhla informace o úzkém vztahu pana Bulíčka s nyní již obviněným Janem Janků ze společnosti Neograph,“ vysvětluje Ing. Petr Soukenka z Nadačního fondu proti korupci.
