Aby mohla firma fungovat jako celek, musí v ní probíhat vnitřní komunikace. Jaký je ale vztah mezi komunikací a produktivitou? Je jasné, že v řadě firem tráví zaměstnanci většinu času na poradách, čtením a vyplňováním oběžníků a reportováním; mívají pocit, že už skoro ani nedělají samotnou práci – a někdy je to pocit oprávněný.
Arindam Dutta z Arizona State University a jeho kolegové se rozhodli přistoupit k otázce empiricky. Zaměřili se na firmy působící v jediném oboru, softwarovém inženýrství (v každém odvětví se vztah mezi vnitřní komunikací a produktivitou může lišit), a pokoušeli se u nich míru komunikace přímo měřit: 79 lidí nechali po dobu tří let nahrávat svou veškerou pracovní komunikaci. Produktivita zaměstnanců se pak měřila jako množství kódu, který za daný čas vytvořili. Na základě analýzy zvukového záznamu model dokázal předpovědět, kolik kódu člověk za daný čas vytvořil (poznámka: samozřejmě předpokládejme, že šlo o předpověď na datech, která nebyla do tvorby modelu zahrnuta) a ukázalo se, že „čím víc komunikace, tím víc kódu“. Dále má platit, že jak často spolu lidé mluví, má být pro prognózu produktivity důležitější než další charakteristicky projevu typu jeho délky nebo obsahu (technické detaily vs. organizační věci; analýza záznamů ovšem neobsahovala samotné rozpoznávání jazyka). Důležité také je, s kým lidé mluví (pořád s těmi samými, více druhých stran apod.).
Autoři výzkumu ovšem dodávají, že z toho ještě nutně nevyplývá nutně kauzalita „komunikace zvyšuje produktivitu“, může to být i tak, že produktivní lidé komunikují více/jiným způsobem, že jiná nastavená pravidla zvyšují produktivitu a spolu s ní mění i komunikaci atd. Nicméně závěr, že komunikace přispívá k růstu produktivity, i tak působí pravděpodobně.
Dále se k výsledkům výzkumu sluší poznamenat, že se tím měřila produktivita jednotlivce, nikoliv organizace jako celku: např. jak byl kód použitelný a jaký byl pak vůbec výsledek celých projektů. Lze si představit, že hodně komunikovali třeba vývojáři, po nichž stále někdo něco chtěl, požadoval změny, kvůli tomu napsali (ve stresu?) hromady kódu, ovšem většinu z nich nikdo v chaosu ani dál nepoužil atd. Míra komunikace také bude určitě souviset s metodikami vývoje (používá se DevOps, CD/CI?). Komunikace se rovněž odehrává e-mailem, obecně jinak než hlasovými prostředky, mezi nimi lze také rozlišovat přímý rozhovor, telefony, videokonference (kde lidé spíše poslouchají než sami mluví, podobně na poradách; to také zahrneme do „komunikace“?). Se všemi těmito výhradami je na studii ovšem přínosné to, že se pokusila o přímé měření.
Dutta A, Steiner E, Proulx J, Berisha V, Bliss DW, Poole S, et al. (2021) Analyzing the relationship between productivity and human communication in an organizational setting. PLoS ONE 16(7): e0250301. doi.org/10.1371/journal.pone.0250301
Zdroj: Public Library of Science/Phys.org a další
