Ve světě autonomních automobilů bude doprava plynulá a rychlá, na ujetý kilometr se spotřebuje méně energie. Problém však je s přechodným obdobím.
Výzkumníci Miguel Hernández University ve španělském Elche došli ve svých analýzách k závěru, že pozitivní účinky samořízených aut budou viditelné až v okamžiku, kdy jich bude alespoň 15 %. Do té doby je možné, že dopravní situaci naopak zkomplikují a intenzita dopravy na kilometr dálnice poklesne. Samozřejmě možná mezitím nastoupí i nějaké nové systémy, které budou řídit/optimalizovat právě svět, kdy oba typy dopravy budou koexistovat.

Jakmile ovšem autonomních aut bude kolem 15 %, na dálnicích se začnou objevovat jejich konvoje (platoons), kdy se vozy budou moci pohybovat velmi blízko od sebe, aniž by to představovalo bezpečnostní riziko. Lidmi řízená vozidla ovšem koordinovaným manévrům autonomních aut překážejí (a částečně i naopak), v prostředí s lidskými řidič v závislosti na jejich množství nebývají mnohé optimalizační operace samořízených aut vůbec možné. Většina scénářů založených na hlubokých neuronových sítí předpokládá hlavní přínos až v okamžiku, kdy autonomních aut bude kolem 50 %,

Je to v evoluci častý problém; určitý finální stav by byl optimální, ale cesta k němu znamená přechodné zhoršení, proto k ní často vůbec nedojde. U autonomních vozidel takový celkový krach spíše nehrozí, existují zde i další faktory hovořící v jejich prospěch, bezpečnost, pohodlí, jde prostě o technologickou výkladní skříň (pro výrobce i uživatele). Asi ale logicky dojde k tomu, že v určitý okamžik se objeví snaha auta řízená lidmi prostě zakázat (alespoň na dálnicích apod.), protože přechodné období nebude optimální – srovnatelně jako existuje snaha o zrušení hotovostních transakcí, papírové komunikace se státní správou apod. A to i když nové technologie by se ideálně měly dokázat prosadit samy…